Charlieho úvahy a zamyšlení

 Exodus 22 Židům 7:23-27 (A dále:) Levitských kněží muselo být mnoho, protože umírali a nemohli sloužit trvale. Ježíšovo kněžství však nepřechází na jiného, neboť on zůstává navěky. Proto přináší dokonalé spasení těm, kdo skrze něho přistupují k Bohu; je stále živ a přimlouvá se za ně. To je ten velekněz, jakého jsme potřebovali: svatý, nevinný, neposkvrněný, oddělený od hříšníků a vyvýšený nad nebesa, který nemusí jako dřívější velekněží denně přinášet oběti napřed za vlastní hříchy a pak teprve za hříchy lidu. Ježíš to učinil jednou provždy, když obětoval sebe sama. Haleluja. Ježíš je vítěz. To se zpívá v jedné z křesťanských písní. A je to skvělé, že Ježíš opravdu zvítězil. Jak je psáno, kněží z řad Levitů byli nuceni obětovat nejdřív za sebe, aby se očistili a byli před Bohem čistí a hodni toho, aby přinášeli oběti i za ostatní lidi. Ježíš ze sebe samého udělal tuto oběť jednou jedinkrát a stačilo to a stačí až do konce věků. On podobně jako obětovaná zvířata byl

 Exodus 21 Čtení Židům 7:11-14 Ještě se totiž nenarodil a byl v těle svého praotce Abrahama, když mu Melchisedech vyšel vstříc. Kdyby služba levitských kněží, která vedla lid k poslušnosti zákona, přinesla dokonalost, nač by ještě bylo třeba ustanovovat jiného kněze podle řádu Melchisedechova, a nezůstat při kněžství podle řádu Áronova? Avšak mění-li se kněžství, nutně nastává i změna zákona. A ten, na nějž se to slovo vztahuje, pocházel z jiného pokolení, z něhož nikdo nekonal službu u oltáře. Je dobře známo, že náš Pán pocházel z Judy, a u Mojžíše není zmínky o kněžích z tohoto pokolení. Opět zmínka o Melchisedekovi a Abrahámovi. Je zde i zmínka o tom že v době Starého Zákona měli a mohli konat službu u oltáře jako kněží, pouze ti, kdo byli Levité. Nikdo jiný. A zároveň se zde dokazuje, že Pán Ježíš Levita ani jejich potomek nebyl, protože pocházel z Judova potomstva a ti u oltáře nesloužili. Melchísedek byl kněz Boha a zároveň král Sálemu. Byl předobrazem Pána Ježíše v

 Dříve jsem se rád jen toulával. Po horách, lesích, kopcích nebo jen tak za vesnici, město. Podle toho, kde jsem zrovna bydlel. Byly to okamžiky útěků, abych se zklidnil, utišil, něco naučil nebo jen touha po dobrodružství. Někdy to pomoh  lo, někdy ne. Ale vždy mi to dalo naději, že se i takto může něco v mém životě nebo životech lidí, s kterými jsem se takto sešel a potkal změnit a tím to pomůže i mně. Kde nebo jak jsem na tuto myšlenku přišel už nevím. Ale stále mne drží a stále se to děje. Někdy to pomůže mně, někdy já pomůžu jiným.  Ale pokud se někdo zajímá, proč jsem se rozhodl chodit na poutě, tak z podobného důvodu. Přesněji těchto: 1) historie poutí - poutě se konaly odjakživa. Jsou historicky doložené a dodnes lidi lákají a dávají lidem touhu putovat, poznávat nová místa a poznávat i sebe. 2) současnost  poutí - mnohé jsou už natolik zesvětštělé, že mnohé to odpuzuje.  Mnohé to přesto láká. I mne touha zúčastnit se pouti poprvé, bylo spíš touha poznat něco nového, zkusit zda

 Exodus 20 Čtení Židům 7:11-14 Ještě se totiž nenarodil a byl v těle svého praotce Abrahama, když mu Melchisedech vyšel vstříc. Kdyby služba levitských kněží, která vedla lid k poslušnosti zákona, přinesla dokonalost, nač by ještě bylo třeba ustanovovat jiného kněze podle řádu Melchisedechova, a nezůstat při kněžství podle řádu Áronova? Avšak mění-li se kněžství, nutně nastává i změna zákona. A ten, na nějž se to slovo vztahuje, pocházel z jiného pokolení, z něhož nikdo nekonal službu u oltáře. Je dobře známo, že náš Pán pocházel z Judy, a u Mojžíše není zmínky o kněžích z tohoto pokolení. Opět zmínka o Melchisedekovi a Abrahámovi. Je zde i zmínka o tom že v době Starého Zákona měli a mohli konat službu u oltáře jako kněží, pouze ti, kdo byli Levité. Nikdo jiný. A zároveň se zde dokazuje, že Pán Ježíš Levita ani jejich potomek nebyl, protože pocházel z Judova potomstva a ti u oltáře nesloužili. Melchísedek byl kněz Boha a zároveň král Sálemu. Byl předobrazem Pána Ježíše v

 Exodus 19 Jan 2:13-17,23-25 Byly blízko židovské velikonoce a Ježíš se vydal na cestu do Jeruzaléma. V chrámu našel prodavače dobytka, ovcí a holubů i penězoměnce, jak sedí za stoly. Udělal si z provazů bič a všecky z chrámu vyhnal, i s ovcemi a dobytkem, směnárníkům rozházel mince, stoly zpřevracel a prodavačům holubů poručil: „Pryč s tím odtud! Nedělejte z domu mého Otce tržiště!“ Jeho učedníci si vzpomněli, že je psáno: ‚Horlivost pro tvůj dům mne stráví.‘ Když byl v Jeruzalémě o velikonočních svátcích, mnozí uvěřili v jeho jméno, protože viděli znamení, která činil. Ježíš jim však nesvěřoval, kdo je, poněvadž všechny lidi znal; nepotřeboval, aby mu někdo o někom říkal svůj soud. Sám dobře věděl, co je v člověku. Tak u této situace bych chtěl být. Přiznám se, že docela učedníkům závidím, že toto mohli zažít. Byl to jistě pro všechny šok. Zkouším si představit všechny ty obchodníky a směnárníky. Zaplatili si za to, že na nádvoří mohou mít svůj stůl, stánek či co tehdy měli

 Exodus 18 Čtení Židům 6:13-15,19-20 Tak dal Bůh zaslíbení Abrahamovi. Poněvadž při nikom vyšším přísahat nemohl, přísahal při sobě samém: Hojně ti požehnám a dám ti mnoho potomků. ‘A protože byl Abraham trpělivý, dosáhl splnění Božího slibu... V ní (naději nám dané) jsme bezpečně a pevně zakotveni, jí pronikáme až do nitra nebeské svatyně, kam jako první za nás vstoupil Ježíš, kněz na věky podle řádu Melchisedechova . O Abrahamovi je mluveno jako o muži víry. Bůh mu za jeho věrnost a trpělivost a poslušnost dal velká zaslíbení. Některých se dožil, některá se splnila postupem doby. I nám současným lidem dává Bůh zaslíbení. Jsou zapsaná v Bibli. Protože jsme rovněž jen poutníci touto zemí jako byl Abrahám a jiní, platí pro nás ta samá zaslíbení. Pro mne nejdůležitější jsou tyto: 1) Nejsi nikdy sám. Vždy jsem s tebou. 2) Přijal jsem tě za syna a pokud se mne ty nezřekneš já se tě nevzdám. 3) Jsi poutník touto zemí a životem. Uč se tomu ode mne. 4) Žádná situace, kterou

 Exodus 17 Čtení Židům 6:4-6,9,11-12 Kdo byli už jednou osvíceni a okusili nebeského daru, kdo se stali účastníky Ducha svatého a zakusili pravdivost Božího slova i moc budoucího věku, a pak odpadli, s těmi není možno znovu začínat a vést je k pokání, protože znovu křižují Božího Syna a uvádějí ho v posměch. I když takto mluvíme, jsme o vás přesvědčeni, milovaní, že jste na dobré cestě ke spáse. Toužíme jen, aby na každém z vás bylo vidět neutuchající horlivost až do konce, kdy se naplní naše naděje; proto neochabujte, ale vezměte si za vzor ty, kdo pro víru a trpělivost mají podíl na zaslíbení. Znáte někoho, kdo věřil a pak se z nějakého důvodu zřekl víry? Osobně jich znám několik. S některými jsme dodnes přátelé. Někteří se ale zcela ztratili a vůbec nevím, co s nimi je. Mrzí mne to, ale nemohu s tím udělat nic. Občas si na ně vzpomenu a přemýšlím, jestli není chyba i u mě. Jestli jsem se k nim choval láskyplně a odpovědně. Zda mé svědectví slovem i životem bylo pravdivé.

 Exodus 16 Čtení Židům 5:7-10 Ježíš za svého pozemského života přinesl s bolestným voláním a slzami oběť modliteb a úpěnlivých proseb Bohu, který ho mohl zachránit před smrtí; a Bůh ho pro jeho pokoru slyšel. Ačkoli to byl Boží Syn, naučil se poslušnosti z utrpení, jímž prošel, tak dosáhl dokonalosti a všem, kteří ho poslouchají, stal se původcem věčné spásy, když ho Bůh prohlásil veleknězem podle řádu Melchisedechova. Každý z nás jistě zažil situace, kdy se mohl vyhnout něčemu jemu nepříjemné nebo i bolestné. Jak se v takové chvíli zachovat a neztratit tvář? Kdy je lepší raději trochu nebo hodně trpět, ale stát v pravdě svého názoru? Nebo je vždy lepší se prohnout jak proutek nebo jako ryba mezi kameny, neublížit si, nejlépe neublížit ani nikomu jinému a příště si dát pozor na to co říkám? Přiznávám, že dříve jsem s tím měl velké problémy. Někdy jsem byl přehnaně tvrdý na sebe i druhé. Jindy naopak jen na druhé s cílem vyzískat co nejvíc nebo i ublížit. A někdy, když z to

 Exodus 15 Čtení Židům 5:1-6 Každý velekněz, vybraný z lidí, bývá ustanoven jako zástupce lidí před Bohem, aby přinášel dary i oběti za hříchy. Má mít soucit s těmi, kdo chybují a bloudí, protože sám také podléhá slabosti. A proto je povinen přinášet oběti za hřích nejenom za lid, ale i sám za sebe. Hodnost velekněze si nikdo nemůže přisvojit sám, nýbrž povolává ho Bůh jako kdysi Árona. Tak ani Kristus si nepřisvojil slávu velekněze sám, ale dal mu ji ten, který řekl: ‚Ty jsi můj Syn, já jsem tě dnes zplodil.‘ A na jiném místě říká: ‚Ty jsi kněz navěky podle řádu Melchisedechova.‘ Je úžasné jak je Starý Zákon plný předpovědí a předobrazů toho co Pán Ježíš svým životem zde na zemi, svou smrtí za nás, zmrtvýchvstáním a nanebevzetím naplnil sám na sobě. Dopis Židům je toho krásným důkazem. Začnu od Melchisedecha. Byl Božím knězem a je o něm zmínka v souvislosti s Abrahámem po jeho vítězství, kdy mu Melchisedech požehnal. Abraham mu obětoval desátek po vyhrané bitvě. A o Melch

 Exodus 14 Čtení Židům 4:14-16 Protože máme mocného velekněze, který vstoupil až před Boží tvář, Ježíše, Syna Božího, držme se toho, co vyznáváme. Nemáme přece velekněze, který není schopen mít soucit s našimi slabostmi; vždyť na sobě zakusil všechna pokušení jako my, ale nedopustil se hříchu. Přistupme tedy směle k trůnu milosti, abychom došli milosrdenství a nalezli milost a pomoc v pravý čas. Podobně jako tehdejší učedníci a první křesťané i my často propadáme smutku, beznaději, strachu,… Na jednu stranu to je normální, protože jsme lidi a patří to k našemu lidství. Na druhou stranu vzhledem k tomu, že máme ve většině případů Ježíše a Ducha Svatého na své straně, není k tomu důvod. Ježíš si nás vyvolil. Ví lépe než my sami co v nás je a co od nás může očekávat. Dává nám k dispozici veškerou výstroj a výzbroj, kterou pro duchovní boj potřebujeme. Na nás je, abychom tuto výstroj na sebe správně navlékli, naučili se v ní pohybovat a používat ji. Máme i jasný příklad tř

 Exodus 13 Židům 4:12-13 Slovo Boží je živé, mocné a ostřejší než jakýkoli dvousečný meč; proniká až na rozhraní duše a ducha, kostí a morku, a rozsuzuje touhy i myšlenky srdce. Není tvora, který by se před ním mohl skrýt. Nahé a odhalené je všechno před očima toho, jemuž se budeme ze všeho odpovídat. To je přesná definice toho, co Bůh říká o Bibli jako Svém zjeveném slovu pro nás. Je živé a mocné. Ano je živé pro každého kdo se chce setkat opravdu s Bohem se stává z jen napsaného shluku písmen slovo živé, které k člověku promlouvá a nejen živě, ale i mocně. Mocně v tom slova smyslu, že každému ukazuje na jeho zkaženost, totální propad hříchu a neschopnost sebeobhajoby ani před sebou a natož před živým Bohem. Kdo je k sobě upřímný, ten ví, že je i hříšný. A pokud uzná svou hříšnost, potvrzuje, že Boží slovo je živé a mocné. Protože jen když Bůh jedná v životě člověka a chce mu ukázat, že s Ním by byl život kvalitnější a do určité míry i jednodušší, ale zároveň náročnější,

 Exodus 12. Marek 9:2-3, 7-10 Po šesti dnech vzal s sebou Ježíš jen Petra, Jakuba a Jana a vyvedl je na vysokou horu, kde byli sami. A byl proměněn před jejich očima. Jeho šat byl zářivě bílý, jak by jej žádný bělič na zemi nedovedl vybílit….a tu přišel oblak, zastínil je a z oblaku se ozval hlas: „Toto jest můj milovaný Syn, toho poslouchejte. “Když se pak rychle rozhlédli, neviděli u sebe již nikoho jiného než Ježíše samotného. Když sestupovali z hory, přikázal jim, aby nikomu nevypravovali, co viděli, dokud Syn člověka nevstane z mrtvých. To slovo je zaujalo a společně rozbírali, co to znamená vstát z mrtvých. Přiznám se, že takové setkání s Ježíšem bych si přál zažít. Docela chápu ten šok pro učedníky, když najednou Ježíše viděli tak jak doposud nikdy. Navíc, když už podruhé byl potvrzen z oblaku svým Otcem a oni nabádáni k poslušnosti Jemu Ježíšovi. Asi bych se v tu chvíli taky zmateně choval a než bych se vzpamatoval, byl by tam zase Ježíš takový, jak Ho učedníci znali.

 Exodus 11 Čtení : Žd 3,12-19 Dejte si pozor, bratří, aby někdo z vás neměl srdce zlé a nevěrné, takže by odpadl od živého Boha. Naopak, povzbuzujte se navzájem den co den, dokud ještě trvá ono ‚dnes‘, aby se nikdo z vás, oklamán hříchem, nezatvrdil. Vždyť máme účast na Kristu, jen když své počáteční předsevzetí zachováme pevné až do konce. Je řečeno: ‚Jestliže dnes uslyšíte jeho hlas, nezatvrzujte svá srdce ve vzdoru!‘ Kdo slyšel a zatvrdil se? Což to nebyli všichni, kdo vyšli z Egypta pod Mojžíšovým vedením? A na koho se Bůh hněval po čtyřicet let? Zdali ne na ty, kdo zhřešili a jejichž těla padla na poušti? A komu přísahal, že nevejdou do jeho odpočinutí, ne-li těm, kdo se vzepřeli? Tak vidíme, že nemohli vejít pro svou nevěru. Jestli si někdo myslí, že může žít víru jen pro sebe, tak zde je vysvětlení, proč by měl raději mít společenství. Do tohoto společenství nejen chodit, ale sdílet i minimálně jedním bratrem či sestrou svůj život, radosti i strasti. Má to hned několik

 Exodus 10 Žd 3,1-6 Svatí bratři, vám se dostalo účasti v nebeském povolání. Pozorujte tedy apoštola a velekněze našeho vyznání ‒ Ježíše; on je věrný tomu, který ho ustanovil, tak jako i Mojžíš (byl věrný) v celém Božím domě. Ježíšovi však patří větší sláva než Mojžíšovi, jako stavitel domu má větší čest nežli dům sám. Každý dům totiž musí být od někoho stavěn, ale ten, kdo postavil všechno, je Bůh. Mojžíš byl skutečně věrný v celém jeho domě, ale byl (jen) služebník: měl vydat svědectví o tom, co (Bůh) chtěl (v budoucnosti) vyjevit. Kristus však (je věrný) jako Syn nad jeho domem. A ten jeho dům jsme my, když si ovšem (až do konce pevně) uchováme radostnou důvěru s hrdostí na to, v co doufáme. Výklad: Jsme na tom obdobně jako Mojžíš. I my jsme jen služebníci a součástí stavby domu, kterou staví Pán Ježíš. Můžeme tedy napodobovat Mojžíše ve kterém je příklad vůdce a pastýře lidí. I on měl chyby, ale v průběhu života, kdy vedl Izraelce ven z Egypta udělal pro Izraelce neskutečn

 Exodus 9 Ž idům 2:14-15,17-18 Protože děti spojuje krev a tělo, i on se stal jedním z nich, aby svou smrtí zbavil moci toho, kdo smrtí vládne, totiž ďábla, a aby tak vysvobodil ty, kdo byli strachem před smrtí drženi po celý život v otroctví. Proto musel být ve všem jako jeho bratří, aby se stal veleknězem milosrdným a věrným v Boží službě, a mohl tak smířit hříchy lidu. Protože sám prošel zkouškou utrpení, může pomoci těm, na které přicházejí zkoušky. Výklad: Kdo se bojí smrti? Osobně z ní mám respekt, protože jsem ji sám nezažil. Ale poprvé ji na vlastní oči viděl, když mi uvláčelo policejní auto kamaráda v 13 letech a těm policajtům, protože byli komunisti se nic nestalo. A diléma smrti řeší asi každý z nás. Někdo víc, někdo méně. Někdo se tomu zcela vyhýbá a snaží se chovat jak kdyby smrt vůbec nebyla. Někoho naopak svazuje natolik, že z ní má až děsivý strach a mnozí z toho mají až panickou hrůzu z umírání. Přitom je to jen ukončení našeho putování zde na zemi. A po tét