KÁNA vandr

 Exodus 15

Čtení

Židům 5:1-6

Každý velekněz, vybraný z lidí, bývá ustanoven jako zástupce lidí před Bohem, aby přinášel dary i oběti za hříchy. Má mít soucit s těmi, kdo chybují a bloudí, protože sám také podléhá slabosti. A proto je povinen přinášet oběti za hřích nejenom za lid, ale i sám za sebe. Hodnost velekněze si nikdo nemůže přisvojit sám, nýbrž povolává ho Bůh jako kdysi Árona. Tak ani Kristus si nepřisvojil slávu velekněze sám, ale dal mu ji ten, který řekl: ‚Ty jsi můj Syn, já jsem tě dnes zplodil.‘ A na jiném místě říká: ‚Ty jsi kněz navěky podle řádu Melchisedechova.‘

Je úžasné jak je Starý Zákon plný předpovědí a předobrazů toho co Pán Ježíš svým životem zde na zemi, svou smrtí za nás, zmrtvýchvstáním a nanebevzetím naplnil sám na sobě. Dopis Židům je toho krásným důkazem.

Začnu od Melchisedecha. Byl Božím knězem a je o něm zmínka v souvislosti s Abrahámem po jeho vítězství, kdy mu Melchisedech požehnal. Abraham mu obětoval desátek po vyhrané bitvě. A o Melchisedechovi je řečeno, že je bez rodokmenu, bez matky a otce a není znám jeho počátek ani konec. Byl zároveň králem Sálemu což znamená král pokoje(Shalom – pokoj).

Velekněz byl jediný kdo v době Starého Zákona ale i v době Pána Ježíše mohl obětovat. Byla to zvláštní funkce a každý kdo byl veleknězem, byl přísně vybírán na základě nejen toho, jak se líbil či nelíbil ostatním z rady, ale na základě postů, modliteb, rozjímání. Bylo třeba, aby znal dobře Zákon, proroky, ale i ostatní knihy Židy používané při jejich bohoslužbách. Zároveň bylo třeba, aby měl autoritu ne vynucenou, ale přirozenou. A pokud měl rodinu, tak aby správně vedl celou rodinu jako duchovní autorita k víře v Boha Hospodina.

Ale i v těchto případech a zejména je to viditelné na době života Ježíše, že se stávalo, že i tito vůdci Izraelitů šli chybnou cestou, kdy místo, aby se řídili tím co je v spisech Starého Zákona opravdu napsáno a tak to vykládali, se raději řídili lidskými tradicemi, zvyky a dle toho si i upravovali výklad těchto knih. Což Pán Ježíš kritizoval a mnohokrát šel do sporu s tzv. farizei, zákoníky, saducei.

Kdyby tehdejší velekněz dal na napomenutí, která skrze farizee od Pána Ježíše dostal, nemohl by rozhodnout v závěru života Pána Ježíše, jak rozhodl on i celá rada. Ale stalo se tak a Pán Ježíš mohl dokončit naše vykoupení z hříchu a stát se tím jedinečných veleknězem jaký je popisován v osobě Melchísedecha.

A je zde v těchto verších ukázán i na zásadní rozdíl mezi všemi ostatními veleknězi(u katolické církve – hodnost papež) a Pánem Ježíšem. Všichni tito lidští veleknězové jsou stejně jako ostatní lidé propadlí hříchu. Do doby Pána Ježíše proto tito veleknězové měli povinnost za lidi i za sebe obětovat zvířata, ptáky, mouku atd, podle toho o jakou oběť se jednalo. Od doby pána Ježíše už se tyto zvířecí oběti mezi Židy ani křesťany nekonají. Ale neznamená to, že by neměli povinnost ústní modlitbou konat modlitbu pokání nejen za druhé, ale i za sebe.

Pán Ježíš ze sebe samého udělal oběť smíření, když se nechal ač nevinný(stejně jako zvířecí oběti) ukřižovat, pohřbít. Rozdíl nastal, když třetího dne dle předpovědí Starého Zákona i vlastních slov byl Bohem Otcem vzkříšen. Ukázal se učedníkům a ještě nějaký čas s nimi na zemi byl, aby je upevnil ve víře a dovysvětlil vše, co bylo třeba, aby učedníci pochopili. Až poté byl vzat do nebe a zanedlouho na to, zde přišel místo Něj Duch Svatý(poprvé o tzv. letnicích) a začal své dílo nejdřív s učedníky a poté i s celou prvotní církví a činí tak dodnes. A Pán Ježíš dle toho jak je psáno v Bibli a jak to zakouší v reálu spousta křesťanů se dává poznat jednak k víře, aby další lidé uvěřili. Ale vyslýchá i naše modlitby a reaguje na ně dle toho, jak je pro nás lidi nejlepší. Zároveň se za nás všechny i přimlouvá. A stejně jako my křesťané i On se těší na ten okamžik, kdy bude moci přijít podruhé na zem, tentokrát jako mocný Král Králů a Pán všech Pánů a vykoná poslední soud.

Do té doby však koná v nebi všechny funkce zde ve verších popsané, abychom my mohli mít ujištění, že Mu na nás záleží. Abychom mohli prožívat někdo víc někdo méně Jeho přítomnost ve svých životech. A aby nás chránil a zachraňoval v okamžicích, kdy nás ten zlý někdy víc a někdy méně lstivě podvede a my padneme. Tehdy nám jednak ukáže na náš pád, ale zároveň i poté co daný pád vyznáme, nám odpustí, očistí nás a jsme před Ním čistí a z Jeho pohledu i Svatí.

Díky Pane Ježíši za to vše, co pro nás děláš a za to jaký opravdu jsi. I za to jaký opravdu nejsi a jak si tě my lidé mnohdy představujeme. Odpusť nám to prosím.