Velikonoční pouť 2024
V pátek jsme hned po snídani (krom těch z nás, kdo jsme drželi půst) došli ke kostelu v Dobré Vodě, kde na nás již čekala řádová sestra Lioba z kláštera v Nových Hradech a pověděla nám trochu o historii kostela, ale i o službě její a ostatních sester z řádu, do kterého patří.
Poté, co jsme se rozloučili jsme vyrazili na cestu. Bylo krásné počasí. Sluníčko svítilo, vítr skoro žádný, takže brzy šly bundy dolů a šli jsme na lehko. Kolem 15 hodiny jsme se setkali s paní Netušilovou, která má na starost poutní místo nedaleko Trhových Svinů, Svatou Trojici. I s ní to byl moc fajn čas. Dozvěděli jsme se o historii tohoto místa až po současnost. Je to krásné místo a kdo jste ještě nebyl, zajeďte si tam udělat výlet. Jen se předem ohlašte a domluvte s paní na termínu. Po prohlídce a popovídání jsme došli do Trhových Svinů, kde byl cíl pro tento den ve sborovém domu Církve bratrské. Tam jsme potom i přespávali. Podvečer kdo chtěl byl na Velkopáteční bohoslužbě a kdo chtěl si udělal čas dle sebe.
Sobotu ráno jsme stejně jako minule zahájili snězením skoro celého mazance od mojí Lenky. Jako vždy měl úspěch a jen mizel. Zbytek asi čtvrtinu jsme pak vyměnili za kousek štoly od Hanky, co je s manželem správkyní domu. Po té jsme dobalili, uklidili a vydali se na další putování. Sice nebylo tak jasno jako ve čtvrtek, ale i tak se šlo suprovně. Oproti loňskému roku, kdy jsme část cesty šli za deště a sněhu nám občas zasvítilo i sluníčko. A stejně jako loni když jsme vyšli na vyhlídku na Todeňské Hoře nás přivítal vítr, který po chvíli přestal. A než jsme se vydali na další cestu, stihl rozfoukat většinu mraků, takže byl z vyhlídky opravdu krásný rozhled do celého okolí. Takže další část cesty do Římova už byla opět sluníčková. Cestou jsme se kochali krásami přírody, povídali o všem možném a zažívali dobrodružství v lezení na vyvýšené místo, kde pro jistotu nebyl žebřík, ale jen závěsný kůl s prušlemi po kterém bylo třeba překonat výšku něco málo přes dva metry, aby se člověk dostal na plošinu. Ale i to jsme dali. Teda přesněji řečeno jsem se tam vyškrábal já. Když jsme došli do Římova, prošli jsme většinu druhé poloviny křížové cesty, která je krásně opravená. Tak jsme došli až k ubytovně u hříště, kde jsme se setkali s paní ubytovatelkou, dostali pokoj a tam s radostí složili batohy a postupně se osprchovali. Hned potom jsme již spěchali do zdejší hospůdky na návsi pod kostelem. Opravdu jsme se všichni těšili, že si dáme konečně dobrou baštu a něco tekutého, čím spláchneme a zaženeme sucho v ústech. Ten závěr byl opravdu za velkého tepla.
Byli jsme domluveni, že se večer zajdeme podívat na Vigilie. To je v překladu bdění. Je to sváteční bohoslužba různě dlouhá. Většinou v češtině, ale zde v Římově, v latině. Naštěstí k tomu byl průvodce v češtině na papíře. Tentokrát to bylo jen česko-latinsky a díky toho i kratší. Ale i tentokrát jak je u katolických bratří zvykem, se křtem. Po konci jsme už jen dorazili na pokoj a šlo se spát. Nejvíc mne překvapilo, že všechny tři mé spoluputovnice vydržely až do konce. A nejvíc ze všech mne to překvapilo u mé 13 leté dcery Lucky. Ta prohlásila, že to mělo své kouzlo a rozhodla se vydržet až do konce a že za to byla ráda.
V neděli ráno jsme odevzdali klíče od pokoje a vyrazili na závěrečnou cestu. Tentokrát jsme šli jinou cestou než minule. To z důvodu pokračující stavby dálnice. Byl to dobrý nápad. Většina cesty vedla lesem nebo polními cestami a po silnici se šlo jen vyjímečně. Bylo to fakt krásnou přírodou i s krásnými zákoutími, kaňony a vesničkami. Dokonce jsme poté co jsme došli do Doudleb mohli být i na bohoslužbě, která pár minut předtím začala. A byl tam moc fajn farář. A jak jsem zvyklý, že katolické kázání je jen pár minut, tak tento pan farář mluvil skoro půl hodiny a byla radost ho poslouchat. Krásně propojoval Boží slovo s osobními zážitky a zkušenostmi. Po skončení jsme si chtěli zajít do zdejší restaurace na oběd, ale bylo zavřeno. Takže jsme se vydali dál směr České Budějovice. Potkali jsme ten den už podruhé partu starých trampíků s kterými jsem dal krátkou řeč a pak došel holky. Cestou jsme potkali i krásné koně na koňském ranči kousek za Doudlebama. Putovali jsme s několika přestávkami za krásného počasí dál, až jsme došli do Roudného. tam sice nebyla hospůdka, ale aspoň tam byl stánek se zmrzlinou a ledovou kávou. Takže občerstvení, které přišlo vhod. Před námi byl už jen závěr cesty, který by podle mapy vedl po silnici. Jelikož jsme zjistili, že za pár minut jede autobus až do Budějovic k vlakovému nádraží, dohodli jsme se, že ten závěr urychlíme tímto způsobem a svezli jsme se. U nádraží jsme se rozloučili. Já s Luckou šel na trolejbus a holky šly na nádraží protože do 30 minut (pokud si pamatuji dobře) jim měl jet vlak do Prahy.
Jaké bylo tedy překvapení, když jsem je pak z okna trolejbusu viděl stát na přechodu směr centrum města. Prostě se rozhodly, že pojedou vlakem o hodinu později a využili toho k prohlídce náměstí a katedrály.
Ještě než jsme se rozloučili jsem se ptal jaká by měla být příští rok trasa. Zda stejná nebo z části obměněná. Holky se shodly, že když bude nějaká změna, nebude to vadit. A když bude stejná, tak to taky nebude vadit. A na dotaz zda by jeli příští rok, byla kladná odpověď včetně Lucky. a to mne docela překvapilo. A byla fakt statečná. Vůbec nebrblala a jediné na co si stěžovala bylo, že ta rovina je občas nějak divně nahnutá nahoru či dolů :-).
Takže mám nad čím přemýšlet.
A jestli se ptáte někdo, kde byli mí souputníci z loňska, je to jednoduché. Helča nejela z důvodu, že dostali nového faráře, který ji zapojil do programu jejich společenství. A z toho jsem byl nadšený, že se zapojila a řekl jí, že to je to nej, co mohla pro sebe a celou farnost udělat. A Honza, ten podle všeho jestli jsem to pochopil správně, nedostal volno nebo byl moc unavený.
A těm dalším, co zvažovali a někteří opravdu chtěli jít do toho vlezly buď zdravotní či jiné rodinné důvody.
Kdo dočetl až sem děkuji a přeji krásné dny a pokud byste se kdokoli rozhodl, že příští rok bude každý vítán a věřím, že se máme na co těšit.
Kdo by se chtěl podívat na fotky z pouti zde je odkaz:
A zde mapky jednotlivých dní jak jsme putovali:
první den z Dobré Vody do Trhových Svinů
druhý den z Trhových Svinů do Římova
třetí den z Římova do Českých \Budějovic
Komentáře
Okomentovat
Děkuji