Velikonoční pouť 2025

Je čtvrtek a scházíme se na autobusovém nádraží v Českých Budějovicích. Odtud odjíždíme do Horní Stropnice. V Trhových Svinech ještě přistupují další tři poutníci. Společně přijíždíme do Horní Stropnice.

Vystupujeme z busu a vítá nás pěkně silný protivítr. Asi nechce, abychom šli na bohoslužby tzv. Zeleného čtvrtka. Ale zvládáme a do kostela vcházíme. Jelikož už bohoslužba začala, odkládáme batohy do rohu. Kdo chce usedá na volná místa. Kdo chce zůstává stát a posloucháme kázání. Po skončení oficiálních bohoslužby za námi přichází farář a po krátkém povídání s ním dostáváme požehnání a vyprošení ochrany pro celou pouť.

Bereme věci a vycházíme opět ven. Tam se nás ujímá paní z penzionu v Hojné Vodě, kde budeme přespávat. Kdo chce, dává si k ní do auta věci, aby je mohla odvézt k penzionu, kde si je pak vyzvedneme. Vítr přestal a začíná pomalu západ slunce plný šedi a žluté barvy, což znamená jistotu, že v pátek půjdeme v dešti. Po dohodě jdeme všichni až k penzionu pěšky lesem a přes louky a kousek i po silnici.

V penzionu nás už čeká paní a ukazuje pokoje, kde budeme moci přespat. Rozdělujeme se a domlouváme na sejití v kuchyňce a společenské místnosti.

Při jídle se pak postupně seznamujeme a dozvídáme, kdo je kdo či odkud přijel. Chvilku po 22 hod se rozcházíme.

V pátek ráno vstáváme celkem brzy, protože kolem 7:30 hod máme být v kostele v Dobré Vodě. Tam nás čeká řádová sestra Lioba. Dozvídáme se o službě jejich řádu zde, ale i o historii kostela. Než se vydáme na pouť, přečteme poutní žalm a vyrážíme. Cíl je dnes Trhové Sviny.

Venku přesně jak se čekalo a co i předpověděli meteorologové opravdu padá voda. Není to vysloveně déšť, ale takové to nepříjemné drobné mrholení.

Vydáváme se na cestu. Chvíli po silnici, chvílemi polními cestami, přes louky, lesem, skrz vesnice. Několikrát si dáme i přestávku a při jedné z ní se opět ještě krátce potkáváme se sestrou Liobou. Je to fajn neboť kostel v Rychnově u Nových Hradů, byl doposud vždy zavřený. Máme díky toho šanci vejít dovnitř, udělat si pár fotek a pokochat se krásou tohoto kostela i zevnitř.

Když vycházíme ven, tak už opravdu prší. Ale to nás nezastaví. Bereme batohy, přes sebe pláštěnky či deštníky podle toho jak se kdo zařídil a jdeme dál. Po chvíli déšť opět polevuje, ale kape pořád. Po další přestávce v obci Kamenná, se nám skoro ani některým nechce dál. To proto, že k dešti se přidal fakt silný vítr a pěkně chladný navíc. Ale nezastavil nás a jdeme dál i v něm.

Po asi 2 km za deště a větru se počasí trochu umodřilo a dává nám odpočinout. Můžeme jít chvíli bez pláštěnek a naplno se kochat přírodou, vidět dobře na sebe a lepší možnost si s někým popovídat. Ale jelikož je duben a tzv apríl, toto umoudření trvá jen chvíli a opět na sebe pláštěnky dáváme, abychom nezmokli úplně celí. Stačí že většina má mokro v botách a mokré nohavice minimálně po kolena.

Blížíme se k Trhovým Svinům a kostelu Sv. Trojice. Volám paní, co má kostel na starost. Jsme domluveni, že nám kostel přijde otevřít a říct o jeho minulosti a přítomnosti. Přes veškerou snahu se to nedaří. Chvíli zde odpočíváme. Opět na chvíli vysvitlo dokonce i sluníčko a tak se kdo má chuť i trochu zahřeje a kdo chce si dá i něco na zub. Jelikož jsem se nedovolal, vydáváme se na zbytek cesty. Já ostatním ještě předtím vysvětluji, že paní nepřišla nejspíš z důvodu péče o rodiče, jak mi už před poutí avizovala. Jelikož jsme hladoví a i prochladlí, domlouváme se na společné cestě a návštěvě místní restaurace což je schváleno a vyrážíme. Cestou jdeme kolem nové křížové cesty, která je fakt krásně udělaná. Setkávám se i s přáteli našeho společenství Církve bratrské, kteří si křížovou cestu procházejí opačným směrem. V restauraci je příjemně teplo. Odkládáme si a každý dle toho jak chce si objednává jídlo či něco teplého na pití. Hned je nám všem lépe.

Než odcházíme, předávám Hance, která nás opouští, protože ji čeká pobyt na Šumavě Účastnický list o pouti a odcházíme na ubytování do domu Církve bratrské. Tam je čas na odpočinutí, kdo má do čeho se převléká do suchého. Po chvíli začínají Velkopáteční bohoslužby zde a kdo chce jde na ně. Ostatní po chvíli odcházejí do katolického kostela na tamější Velkopáteční mši. Po konci a opětovném sejití je opět čas na baštu, povídání a sdílení zážitků a sušení bot na radiátorech, které nám zatopili a díky čehož jsme spali v teple a suchu a skoro všichni měli ráno i boty skoro suché.

V sobotu po snídani a balení následuje opět přečtení žalmu a vydáváme se na další cestu. Tentokrát do Římova. A dneska se jde zcela jinak. Slunko od rána krásně září a hřeje. Mraky i vítr se uklidily někam jinam.

S radostí a úsměvem na tváři vycházíme a těšíme se na mnohem příjemnější putování než včera. Cestou je opět několik přestávek až se dostáváme k Todeňské Hoře. Vycházíme nahoru a tam si dáváme delší pauzu na obědosvačinu. Kocháme se krásnou přírodou. Pak se opět zvedáme a míříme dál.

Stejně jako v loňském roce, ani v tomto se nedržíme zcela přesně stanovené trasy. Díky toho zažíváme krásná dobrodružství, která nám pomáhají uvědomit si důležitost každého jednoho z nás. Opravdu ta dobrodružství, když je třeba společně přebrodit potok či přejít přes mostek co drží na dobré slovo, z nás vytvrořil opravdu krásné společenství, kde je jeden pro druhého. Kde se nikdo necítil do počtu nebo že by byl navíc. Aspoň já osobně to tak vnímal.

Blížíme se k Římovu a procházíme druhou částí křížové cesty. Někteří z nás zůstávají u tzv Golgoty, někteří se jdou ještě podívat na hrob. V tu dobu opět předávám další Účastnický list Vaškovi, který nás opouští z rodinných i jiných důvodů. My ostatní odcházíme na baštu a malé odpočinutí do místní restaurace.

Já vybírám peníze a jdu zaplatit ubytování a převzít klíče od pokojů. Cestou se zdravím s přáteli z našeho společenství Církve Bratrské, kteří každoročně na Bílou neděli po křížové cestě putují taky. Po návratu si i já objednávám jídlo a společně pak nabíráme ztracenou a vydanou energii. Kolem 18 hod se zvedáme a odcházíme na ubytování.

Po chvíli odpočinku kdo chce zůstává a ostatní odcházíme na Vigilie. Je to krásný i když trochu delší obřad. Osobně se na něj vždy těším. Po požehnání ohně dostává každý kdo tam je svíčku, kterou si jeden od druhého zapalujeme a na koho vyjde místo usedá do lavic. Začíná obřad. Vše je jen za svitu svící, což doplňuje a umocňuje krásnou atmosféru. Tentokrát nejspíš byly svíce kratší než normálně nebo obřad delší. Poznali jsme to někteří z nás, kdo svíce včas nezhasli, že nám zcela vyhořely ještě dřív, než Vigilie skončily. To se zatím nikdy nestalo, ale nevadí. Když Vigílie skončily, vycházíme ven a já mohu poděkovat za obřad a dát i pár vět s otcem(označení sloužícího), o tom kde jsme se tam objevili a proč. Poté odcházíme na ubytovnu a zanedlouho jsme všichni spali. Byl to dlouhý, ale krásný den.

V neděli ráno po snídani odcházíme k první kapličce křížové cesty a tam se setkáváme s Frantou, který se k nám na poslední den putování přidává. Je opět krásný den plný slunce a modré oblohy.

Vydáváme se na cestu podél zastavení křížové cesty. Moc se ale nezdržujeme. Chceme stihnout bohoslužby v kostele v Doudlebách a na cestu máme necelou hodinu a půl. Jdeme nejkrásnějšími úseky cesty plné krásné přírody, kolem řeky Malše i Stropnice. Vzájemně si pomáháme při překonávání některých obtížných míst. Na bohoslužby přicházíme s trochou zpoždění, ale nevadí. Usedáme a posloucháme. Po konci za námi přichází otec, co vedl mši. Ptá se odkud jdeme a kam. Závěrem se společně s ním fotíme, dostáváme požehnání na zbytek cesty.

Po odchodu z kostela si dáváme delší přestávku na obědosvačinu. Poté vyrážíme dál. V závěru už vede cesta jen skrze dvě vesnice, ale to nám nevadí. Ve Vidově je tentokrát otevřená hospůdka čehož využíváme a dáváme si na osvěžení někdo nealko pivo či limču. Pak vyrážíme dál. Už nás čeká jen malý úsek cesty do Roudného. Tam potřebujeme být za dvacet minut, pokud chceme stihnout bus. To se nám daří a ještě chvíli čekáme. Busem odjíždíme až do Českých Budějovic k vlakovému nádraží. Tam každý dostává svůj Účastnický list a loučíme se. Pro mně a pro Lucku mám objednaný taxík v podobě našeho Suzuki a manželky Lenky. Ostatní čekají na vlak a tím pak odjíždějí každý kam potřebuje.

Co dodat závěrem? V prvé řadě chci poděkovat všem, kdo šli, že si udělali čas. Že jsme vytvořili opravdu partu, kde byl jeden pro druhého. Že se nikomu nic nestalo a ve zdraví jsme došli až do Budějovic. Především pak smekám před Hankou, která je nevidomá. Přesto s námi celou cestu prošla a byla povzbuzením svým optimismem. Taky jsem rád, za Petra a naší Lucku, kteří ač nejmladší, tak mezi nás skvěle zapadli a věřím, že se i jim s námi líbilo. Poděkování patří i rodičům a partnerům či partnerkám těch kdo šli, že jim to dovolili. A nejvíc chci poděkovat Pánu Bohu za super čas pro nás všechny. Za Jeho provázení, které jistě každý z nás mohl prožít svým způsobem. A jestli se ptáš kolik nás tentokrát bylo, tak 11. A dva ještě nejeli protože se přihlásili pozdě. A jedna poutnice na poslední chvíli onemocněla. A dvě další byly doprovázejícími při křtu na Bílou Sobotu, kdy bývají v katolické církvi křty.

Zaujalo tě povídání? Tak se koukni ještě na fotky a videa z cesty. A když sebereš odvahu příští rok, můžeš se přidat k nám taky. A hlavně neřeš nikdo zda jsi či nejsi věřící. A pokud jsi věřící, tak zda katolík či nekatolík. Na to opravdu nikdo z nás nehraje a nikdo to neřeší.

Odkazy na fotky:

https://eu.zonerama.com/Charliehofotky/Photo/13163357/527360012

https://photos.app.goo.gl/…o67