Charlieho úvahy a zamyšlení

Exodus 28. Čtení Židům 10:1-4 V zákoně je pouze náznak budoucího dobra, ne sama jeho skutečnost. Proto stále stejné oběti, přinášené každoročně znovu a znovu, nemohou nikdy dokonale očistit ty, kdo s nimi přicházejí. Kdyby ti, kdo je přinášejí, neměli už vědomí hříchu, protože byli jednou provždy očištěni, dávno by byly tyto oběti přestaly. Ale těmito oběťmi se hříchy naopak každoročně připomínají, neboť krev býků a kozlů není s to hříchy odstranit. Opět téma Zákon, oběti, očištění, odpuštění. Zákonem je myšleno samozřejmě desatero, které se snaží spousta lidí dodržovat nebo se aspoň částečně dle něho chovat dodnes. Oběti byly usmrcované zvířata či ptáci, jako oběť za hřích atd, kterými se člověk snažil smířit s Bohem. Očištěním je myšleno smíření s Bohem a očištění od hříchu jakéhokoliv skrze zvířecí či ptačí oběť předloženou veleknězem Bohu zástupně za daného člověka. Ten měl být skrze danou oběť a její prolitou krev očištěn. Odpuštěním bylo myšleno a chápáno, že Bůh

 Exodus 27. Židům 9:24-28 Vždyť Kristus nevešel do svatyně, kterou lidské ruce udělaly jen jako napodobení té pravé, nýbrž vešel do samého nebe, aby se za nás postavil před Boží tváří. Není třeba, aby sám sebe obětoval vždy znovu, jako když velekněz rok co rok s cizí krví vchází do svatyně; jinak by musel trpět mnohokrát od založení světa. On se však zjevil jen jednou na konci věků, aby svou obětí sňal hřích. A jako každý člověk jen jednou umírá, a potom bude soud, tak i Kristus byl jen jednou obětován, aby na sebe vzal hříchy mnohých; po druhé se zjeví ne už kvůli hříchu, ale ke spáse těm, kdo ho očekávají. Nebe a země. Dvě různá místa pro žití. Zemi známe, zde žijeme. Proto si i skoro vše zde dokážeme představit, vysvětlit, pochopit. Ale pouze skoro vše. Většina Lidí má problém, když přijde na hřích v lidském životě a Bůh. Je pro ně těžko pochopitelné až nepochopitelné, že by pokud Bůh existuje je nepřijal, když se přece chovají slušně, spořádaně. Nedělají nic zlého. Snaží

  Den první Blatná:  je odpoledne a odjíždím na vlak. Na nádraží se setkávám s dvěma souputníky z již první etapy, která byla v zimě, Honzou a Pepíkem. Společně dojedeme za neustálého povídání co kdo mezitím zažil až do Blatné. Tam cestou navštívíme vynikající Cukrárnu a kavárnu, kde i přesto, že mají 1/4 hodinu před koncem a vše uklízejí, nás s úsměvem na tváří uvaří výbornou kávu a z chladničky vytáhnou i zákusky. Obojí fakt ňamka. Obě dámy mají ode mne velkou a x krát podtrženou 1s hvězdičkou. Cestou dál k faře, kde je cíl potkáme ještě další dva poutníky. Jeden známý již z první etapy, druhá dáma do té doby neznámá, ale již známá. Společně dojdeme přímo do kostela, kde začíná pobožnost. Chvíli po začátku přicházejí postupně další poutníci, co přijeli od Prahy a jinud busem. V závěru mše nám kněz vyprošuje požehnání a ochranu na celou cestu. Poté se již jdeme ubytovat na zdejší faru a dámy do Penzionu, kousek od fary. Na faře je krásně teplo díky nádherným kachlovým kamnům. Je v nic

 Exodus 26 Čtení Židům 9:19-23 Když Mojžíš všemu lidu oznámil všecka přikázání podle zákona, vzal krev telat a kozlů, vodu, červenou vlnu s yzopem a pokropil knihu Zákona i všechen lid. A řekl jim: „ Toto je krev smlouvy, kterou s vámi uzavřel Bůh.“ Podobně pokropil krví i stánek a všecko bohoslužebné náčiní. Podle zákona se skoro vše očišťuje krví, a bez vylití krve není odpuštění. To, co je jen náznakem nebeských věcí, bylo nutno očišťovat takovým způsobem; nebeské věci samy však vyžadují vzácnějších obětí. Toto o čem se píše se stalo poté, co byl postaven dle přesného plánu přenosný stan pro bohoslužbu Izraelitů během putování pouští. Mojžíš udělal i vše ostatní přesně jak mu přikázal Bůh. Pokropení krví bylo zpečetění smlouvy, kterou tímto aktem Bůh uzavřel s Izraelci. Ukazuje to na vzácnost krve a její pro nás ne zcela pochopitelnou schopnost v případě oběti zvířat očistit od hříchu, atd. Krev je symbolem života. Proto bylo třeba za chybu lidskou vždy prolít

 Exodus 25 Jan 3:10, 14-17 Ježíš mu řekl(Nikodémovi): „…Jako Mojžíš vyvýšil hada na poušti, tak musí být vyvýšen Syn člověka, aby každý, kdo v něho věří, měl život věčný“. Neboť Bůh tak miloval svět, že dal svého jediného Syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný. Vždyť Bůh neposlal svého Syna na svět, aby svět soudil, ale aby skrze něj byl svět spasen. Had na ppoušti znamenal tehdy pro všechny, kdo se na něj podívali záchranu. Bylo to v situaci, kdy se Izraelci během putování pouští opět proti Bohu provinili reptáním. Bůh tehdy seslal hady a každého, koho had kousl, zemřel. A bylo jich dost. Mojžíš se za Izraelce přimlouval a dostal za úkol přibýt na kůl napodobeninu hada. A říct všem, kdo ještě žili i když už byli kouslí, že kdo se na hada podívá, bude zachráněn a uzdraven. A to se i stalo.Stačil opravdu jen pohled víry na hada a živí hadi už neměli na daného člověka žádnou šanci. A to samé ale s mnohem větším rozsahem nabízí nyní Bůh každému, kdo u

 Exodus 24 Čtení Žd 8:8,10,13 Ale když Bůh kárá svůj lid, říká: ‚Hle, přicházejí dny, praví Hospodin, kdy s domem izraelským i s domem judským uzavřu smlouvu novou. A toto je smlouva, kterou uzavřu s domem izraelským po oněch dnech, praví Hospodin: Dám své zákony do jejich mysli a napíšu jim je na srdce. Budu jim Bohem a oni budou mým lidem. Když Bůh mluví o nové smlouvě, říká tím, že první je zastaralá. Co je zastaralé a vetché, blíží se zániku. Ano Bůh opravdu nebyl vždy s Izraelci spokojený. Ne proto, že by je přestal mít rád jako vyvolený lid. Ale proto, že oni Ho přestali mít rádi jako Toho, kdo je zachránil od zkázy, kdyby zůstali v Egyptě, od okolních národů, když na ně někdy se svolením a někdy samy s touhou Izraelce vyhubit útočili nebo z důvodu, že začali uctívat jiné bohy. Tím vším On dokazoval svou věrnost a ukazoval naopak na naši lidskou nevěrnost a nedověru a touhu jít vlastní cestou. Zajímavé na tom všem ovšem je i to, že Bůh s Izraelci byl a je dodnes neskut

 Exodus 23 Židům 8:1-2,5-6 Z toho, co bylo řečeno, plyne: máme velekněze, který usedl po pravici Božího trůnu v nebesích jako služebník pravé svatyně a stánku, který zřídil sám Hospodin, a nikoli člověk… Ti však sloužili ve svatyni, která je jen náznakem a stínem svatyně nebeské. Vždyť Bůh uložil Mojžíšovi, když měl zřídit stánek: ‚Hleď, ať uděláš vše podle vzoru, který ti byl ukázán na hoře.‘ Avšak Ježíš dosáhl vznešenější služby, právě tak jako je prostředníkem vyšší smlouvy, založené na lepších zaslíbeních. Bible je složena z dvou částí. Starého a Nového Zákona. Oba jsou důležité a jeden bez druhého by nedávaly zcela smysl nebo jen částečně. Ve Starém Zákonu sloužili Židé Bohu po vyjití z Egypta ve stánku, který udělali podle vzoru, který viděl Mojžíš na hoře. A dostal tam příkaz, aby ji přesně podle toho vzoru udělal, což se stalo. Je psáno, že to je obraz budoucí svatyně. A celý Starý Zákon je plný zaslíbení, která ukazovaly na příchod Spasitele. I bohoslužby, volení