Pouť Sv. Vintíře druhá etapa z Blatné do Břevnovského kláštera k jeho údajnému hrobu.
je odpoledne a odjíždím na vlak. Na nádraží se setkávám s dvěma souputníky z již první etapy, která byla v zimě, Honzou a Pepíkem. Společně dojedeme za neustálého povídání co kdo mezitím zažil až do Blatné. Tam cestou navštívíme vynikající Cukrárnu a kavárnu, kde i přesto, že mají 1/4 hodinu před koncem a vše uklízejí, nás s úsměvem na tváří uvaří výbornou kávu a z chladničky vytáhnou i zákusky. Obojí fakt ňamka. Obě dámy mají ode mne velkou a x krát podtrženou 1s hvězdičkou. Cestou dál k faře, kde je cíl potkáme ještě další dva poutníky. Jeden známý již z první etapy, druhá dáma do té doby neznámá, ale již známá. Společně dojdeme přímo do kostela, kde začíná pobožnost. Chvíli po začátku přicházejí postupně další poutníci, co přijeli od Prahy a jinud busem. V závěru mše nám kněz vyprošuje požehnání a ochranu na celou cestu. Poté se již jdeme ubytovat na zdejší faru a dámy do Penzionu, kousek od fary. Na faře je krásně teplo díky nádherným kachlovým kamnům. Je v nich ještě trochu ohně, takže stačí přiložit, aby teplo vydrželo co nejdéle.
Poté odcházíme dle dohody s ostatními do hotelu Beránek. A paní na obsluze je v šoku, když se tam nahrne banda 23 lidí a prohlásí, že by chtěli něco k jídlu a nejlépe teplého. Následuje histerie v očích i slovech, že kuchyň za půl hodiny končí (je v tu dobu už po 20 hod). Nakonec ale vše dopadne dobře. Po dohodě s kuchařem jsou nám nabídnuta 3 jídla z nichž si každý vybral. I servírka se zklidnila a k její cti dodávám, že až do chvíle, kdy jsme platili( asi 21:30 hod) poctivě kmitala mezi námi i stálými hosty vepředu. A při placení je i usměvavá. No ta útrata za tu trochu námahy navíc jistě stála. Nechali jsme tam tipuji nejméně 5t Kč a s poděkováním odcházíme. Paní taky děkuje a jen prosí, že pokud bude nějaké příště, jestli bychom se předem ohlásili. Před hotelem se loučíme a jdeme do hajan. Zítra nás čekají první km.
Den druhý: Blatná - Rožmitál pod Třemšínem:
Ráno budíček, rychle se najíst, sbalit a tradá k Penzionu, kde spaly naše dámy(na faře v místnosti tolik místa pro všechny nebylo). Ty už na nás čekají i s majitelkou, která je mimo jiné taky poutnicí. Cestou se k nám přidává ještě manželský pár. Následuje už jen společná fotka, modlitba a vydáváme se na první den putování.
Jdeme krásnou krajinou. Je i krásné počasí. Bůh nám je opravdu milostivý. Postupně se roztahujeme a rozdělujeme na skupinky podle toho, kdo s kým chce jít nebo podle toho jak, kdo chce rychle jít. Cestou míjíme lesy plné hub, které už nikdo ani nesbírá. Je jich fakt neskutečně hodně a krásných a zdravých. Po několika přestávkách na občerstvení docházíme do cíle prvního dne: Ubytovna v Rožmitále přímo u rybníka, který slouží jako koupaliště. Tomu dva poutníci neodolají a v rámci otužování se opravdu do té mokré, studené a neohřáté vody :-) potopí a trochu i zaplavou. My ostatní se ubytováváme v pokojích.
Pak nás čeká výborný guláš s knedlíkem a hodně cibule, která padne a v mísách i hrnci nezůstane nic. Hned potom odcházíme do zdejšího infocentra, kde nás čeká pán z Plzeňského muzea a zajímavou formou nás seznámil částečně s postavou Vintíře, ale i s tím, co v tu dobu i později tzv. poustevnictví znamenalo a obnášelo. Po skončení se vracíme zpět a uleháme. Zítra nás čekají další km, tak ať na to máme dost sil.
Den třetí Rožmitál pod Třemšínem - Příbram Svatá Hora, poutní dům:
Ráno se loučíme s jedním z nás. Necítí se zdravotně, tak ač nerad končí. My ostatní vyrážíme dál. Opět jdeme krásnou krajinou. Začínají trochu i kopce neboť přecházíme Brdské lesy. A v lesích opět plno hub. Počasí opět nádherné. Jsme za to všichni moc rádi. Cestou je několik přestávek na odpočinek nebo i jídlo a napití se. Mezitím, ale i přitom je skvělý čas na pokec s dalšími poutníky. Nebo naopak na ztišení se a čas dát Bohu prostor, aby k nám mohl mluvit nebo jinak jednat v prospěch každého jednotlivce.
A závěr cesty stojí opravdu za to. Pro některé z nás, se ty schody, co vedou nahoru k místu, kde jsme končili zdají nekonečné, ale všichni jsme to zvládli. Ještě byla i chvíle času než měl přijít zdejší kněz na setkání s námi. Holky i pár kluků toho využili, aby si nacvičili krásnou katolickou poutní píseň. Tou ho pak uvítali. Kněz nás uvítal, požehnal nám a seznámil s časovým prostorem jak bylo vše naplánováno. Pak jede sloužit do Domu důchodců a my se jdeme ubytovat.
Poté jdeme na večeři, kterou nám uvařili. Následuje ještě sestup trochu níže do tzv. sklepa. Tam nás náš průvodce Petr uvítá a pustí nám film o putování s názvem: Pěšky bez hranic.
Pak se ještě vydáváme na chvíli dolů na posezení do hospůdky. A poté se postupně rozcházíme a jdeme spát. Zítra nás čeká nejdelší trasa. Tak ať na to máme dost sil :-).
Den čtvrtý Příbram - Mníšek pod Brdy:
A je před námi další krásný den. Předchozí dny jsme šli kolem 25 km se vším co jsme si kdo sbalili sebou. Tento den nás čeká 33 km a cestou dva pěkné kopce. Ale jsme rozhodnuti to zvládnout. Vycházíme. Jdeme chvílemi po silnici, chvílemi lesem a občas i cestou necestou. Při jedné takové necestě se mi podaří nějak nešikovně zakopnou o ostružinu a větev. Balanc jsem udržel, ale od té chvíle mne pobolívá nárt a kotník. Ale dá se to vydržet. Doufám, že to nic není a šlapu s ostatními dál. Čím víc se blížíme k Mníšku, tím víc se těším, až tam opravdu dojdeme. Převázal jsem si nohu co to jde. Tkaničky jsou nadoraz, nohu pěkně sevřely, ale zejména když jdeme z kopce dolů to cítím a pobolívá to. Ale do Mníšku jsem to zvládl.
Tam si mně na chvíli ostatním ukradli přátelé z Kány Viktor a Markéta Tomkovi. Nakrmili, občerstvili a pak i zavezli za ostatními do skautské ubytovny, kde máme domluvené ubytování. Kontroluji nohu zda je nateklá. Nevidím, ale na dotek je citlivá. Ještě že mám sebou mastičku na klouby a proti únavě. Pevně doufám, že to do rána přestane bolet. Ještě jsme chvíli povídali, ale potom už do hajan ať si tělo odpočine. Ještě nejsme v cíli.
Den pátý Mníšek pod Brdy - Ořech:
Ráno vstáváme jako vždy před osmou. Balíme, snídáme a chystáme se na odchod. Noha je trochu cítit, ale věřím, že to nebude horší. Zároveň se loučíme s dvěma skvělýma holčinami co končí ze zdravotních důvodů. S oteklým kotníkem a puchýři se opravdu šlape špatně. Já pokračuji s ostatními. První krásná zastávka je kousek nad Mníškem na Skalce. Krásné poutní místo s kapličkou, Poustevnou, křížovou cestou a kostelíkem. Slečna, co to má na odpovědnost nám ve zkratce řekla o historii. Prohlížíme si zdejší výstavu obrazů. Postupně se zvedáme a míříme dál. Jsme přece teprve na počátku dne. Jsem rád za každý úsek, kdy jdeme po rovině nebo do kopce. Za to s kopců či jakékoliv zakopnutí o šutr či klacek nebo sestup dolů je někdy víc, někdy méně bolestivý, ale pořád to ještě jde. V tento den i když nás dvě holčiny opustily, nás jde stejně. Přidali se k nám jeden poutník(jen na tento den) a jedna poutnice(až do konce). Noha je stejně jako den předtím pořádně stáhlá. Ale za každou zastávku jsem rád. Jak jsem většinou mezi prvními, tak tentokrát jsem mezi posledními, co docházejí do cíle, kterým je Sokolovna v Ořechu. Navíc mně začíná trápit kašel a kolegu bolí hlava a celé tělo.
Po ubytování se všichni vyrážíme najíst, pokecat a dát i něco k pití do místní restaurace. Zcela odlišné jednání než u Beránků. Ale kuchyně stejně dobrá a chutná. Poté ale už odcházíme zpět na ubytovnu.
Abych ostatní co nejméně rušil si přemisťuji věci do chodby a tam přespávám. Noha bolí pěkně hodně. S Petrem jsme se domluvili, že pokud se to nezlepší, přesunu se zítra do cíle integrovanou dopravou a tam se setkáme. Tajně však doufám, že to dojdu s ostatními.
Den šestý Ořech - Břevnovský klášter, cíl putování:
Tento den je pro mne fakt smutný. Jsem po noci, kdy jsem se furt budil kašlem a i noha bolí, rozhodl, že dál už nejdu. Ale chci se přesunout do Břevnovského kláštera. Od Honzy, co mu už den předtím bylo mizerně a dorazili jsme společně se dovídám, že to balí taky. Ptá se jak to vidím já. Nakonec jsem se rozhodl, že pojedu rovnou s ním.
Loučíme se s ostatními. Čekáme na bus. Pak přestupujeme na metro a dojedeme až na Hlavní nádraží. Za necelou hodinu nám jede vlak. Koupíme si jízdenku a čekáme. Po příjezdu vlaku usedneme a já chvíli po rozjezdu a návštěvě průvodčí usínám a budím se až asi 3/4 hodiny před Budějovicemi. Brácha od Honzy nám sděluje, že se právě blíží k cíli. Necháme všechny pozdravovat. Po výstupu jdeme ještě chvíli spolu, ale pak už se loučíme. Mně vítají Lucka s Lubkem a Lenka. Nasedáme do auta a vezou si mně domů. Těším se na vanu a odpočinek.
Zároveň však víte na co? No přece na DALŠÍ POUŤ. Byl to krásný a skvělý čas s partou vynikajících lidí a těším se s kým z nich se příště sejdu.
Fotoalbum najdete zde: https://photos.app.goo.gl./aUtRySb4WY31pbv46
Komentáře
Okomentovat
Děkuji