Velikonoční pouť

Asi před 3 měsíci jsem objevil informaci o pouti co se konala pravidelně o Velikonocích do roku 1948. Vedla z Dobré Vody (u Horní Stropnice) do Českých Budějovic. Začal jsem se pídit o informacích, které by mi pomohly, aby pouť mohla být v původní trase. K mému překvapení o ní nejsou žádné zmínky. Nezbylo tedy než vzít na pomoc internet a na stránce mapy.cz jsem vytyčil kudy zhruba mohla vést. Chtěl jsem, aby to byla trasa, kde se nepůjde jen po silnici. Taky aby to nebyla jen pochodovka, ale byl s ní spojen i duchovní podtext Velikonoc. Tak vznikla trasa. Vede z Dobré Vody přes Trhové Sviny a Římov až do Českých Budějovic.

Následovala další etapa, kdy jsem mezi přáteli a kamarády co se rádi toulají nebo již mají za sebou nějakou pouť sondoval, zda by někdo šel se mnou. Ale i kdyby nešel, byl jsem rozhodnutý jít i třeba jen sám. Jelikož byla odezva vcelku optimistická, začal jsem jednat o programu během poutě a samozřejmě i o ubytování. A taky jsem to předkládal v modlitbě Bohu, aby On sám mi dal vidět a poznat co a jak. Vzešlo z toho pár zajímavých rozhovorů po telefonu a osobní setkání s otcem Adrejem, který má na starost oblast Novohradska až po Trhové Sviny. Taky jsem dostal kontakt na paní co vlastní penzion v Hojné Vodě, jelikož v Dobré Vodě není možnost ubytování v poutním kostele. Od správce farnosti v Římově jsem dostal rovněž kontakt na paní co má na starost ubytovnu v Římově a od obou těchto žen, jsem dostal velmi dobrou nabídku na ubytování. V Trhových Svinech jsem zajistil ubytování v naší sborové stanici Církve bratrské. A co se programu týká, byla domluvena prohlídka a popovídání o historii a současnosti kostela v Dobré Vodě a předběžně domluvena prohlídka kostela Svaté Trojice v Trhových Svinech. Na křížovou cestu v Římově jsem dostal psaného průvodce od bratra Aleše Hejlka, který x let na Bílou sobotu provází ty, kdo se rozhodnou si křížovou cestu projít.

A pak už následovalo jen rozeslání pozvánky a trocha propagace na sociálních sítích. Kdyby vše dopadlo jak mělo, šlo by nás nejméně 7. Ale ze zdravotních či rodinných důvodů se 4 přátelé omluvili. Takže jsem věděl, že vyrazíme ve 3. I to jsem považoval za super výkon. Měl jsem vážně obavu, že nakonec půjdu sám.

A pak už nastal Zelený čtvrtek kdy jsem zbalil vše potřebné a žena mně zavezla na autobusové nádraží. Tam jsme se setkali s poutnicí Helčou a společně jeli do Hojné Vody, kde bylo zajištěno v penzionu ubytování. Když jsme dojeli, tak jsme se vydali nechtěně na opačný směr, ale díky tomu viděli tzv. Zvon míru (jestli si dobře pamatuji název). A pak už díky radě místního člověka se nasměřovali správným směrem a došli k penzionu, kde jsme již byli očekáváni. Paní nás dovedla do krásného pokoje. Po ubytování a chvilce odpočinku jsme se rozhodli zkusit zda bychom si mohli dát kafe či čaj nebo pivko v místní hospůdce. Ta byla zavřená, ale dostali jsme možnost sednout si a popovídat v místním hotelu. Sice tam měli otevřeno jen pro své hosty, ale dovolili nám zajít a dát si taky něco u nich. Já si dal kafe a Helča pivko. Mezitím jsme povídali o všem možném. Po návratu na penzion jsme se uložili k spánku.

Ráno na Velký pátek po vstanutí a sbalení se byla jen rychlá snídaně, přesněji řečeno jen čaj(rozhodli jsme se držet půst) a přesun pěšmo do Dobré Vody. Tam už na nás čekala sestra Lioba a taky třetí člen naší poutě Honza. Sestra Lioba je skvělá žena, která vírou opravdu žije. A je vidět, že ví i v jaké části žije a ví o historii velmi hodně. Byl to zážitek ji poslouchat. Nejzajímavější informací o kostele v Dobré Vodě je, že nikdo neví, kdo jej navrhl. A taky o poutích, které se zde každoročně konají. Největší z nich v létě v srpnu, kdy tu bylo naposledy skoro 600 poutníků nejen z České strany, ale i ze Rakouska a Německa. Než jsme se odsud vydali na naše putování, přečetli jsme si dva Žalmy. Pak už následovalo rozloučení se sestrou Liobou a my se vydali na cestu. A byla to krása. Užasně vyšlo počasí takže se šlo fakt super. Krom toho jsme potkávali cestou krásné kapličky a křížky, které jsou zdokumentované ve fotoalbu(odkaz bude na konci). Když jsme se blížili k Trhovým Svinům, volal jsem dle dohody otci Andrejovi ohledně prohlídky Sv. Trojice, ale nepovedlo se nám to. Byl vytížený povinostmi. Našel jsem však přímo na nástěnce číslo na paní, co prohlídky zajišťuje. Ta však byla mimo. Takže nakonec z prohlídky sešlo. Došli jsme až do CB-čka, kde jsme se setkali S Filipem a Hankou Huličkovými, kteří nám ukázali kde budeme moci spát a vše další. Po chvíli odpočinku jsme šli na Velkopáteční bohoslužbu v katolickém kostele. Byla to krásná bohoslužba a pro mne poprvé, co jsem ji u katolíků zažil. Moc se mi to líbilo. Jen v tom kostele mohlo být aspoň o pár stupňů tepleji. Ale to bych chtěl už moc :-). Poutník přece nereptá, že :-). Po návratu jsme ještě chvíli povídali o následném dni a trase a pak se postupně uložili k spánku.

Na Bílou sobotu nás čekalo venku opravdu trochu bílo. Tentokrát se předpověď splnila a v noci či nad ránem opravdu trochu nasněžilo. Sbalili jsme se, uklidili po sobě, najedli se (Lenčin mazanec nám přišel vhod) a vydali se za dešťosněhu na další putování. A Bůh nám byl velmi milostivý. Proti tomu, co slibovala předpověď bylo vcelku super počasí. Jen necelou jednu třetinu nám místy sněžilo či pršelo. A od Todeňské hory, kde je Fenclova vyhlídka, se zvedla i mlha, přestalo pršet i sněžit a jen trochu foukal vítr. I díky toho byla nálada super. Já díky Helči a Honzy jsem se dozvěděl víc o růžencové modlitbě a potichu se k ní přidával, když ji Helča s Honzou říkali. A byl jsem příjemně překvapený, že i takováto modlitba může i ke mně mluvit. Příště pokud ji nezapomenu se nejspíš přidám i nahlas.

Dalším překvapením bylo, že když jsme se blížili k Římovu, narazili jsme na naše CB poutníky, co procházeli křížovou cestu. Díky toho jsem se viděl s manželkou i dětmi a přáteli z našeho sboru. Došli jsme až k ubytovně, kde jsme byli očekáváni a po chvíli odpočinku jsem nejdřív odešel sám do místní hospůdky, kde jsme se setkali a měli chvíli čas na sebe s ženou a dětmi a přáteli co si zašli taky na čaj či jídlo. Později přišli i Helča s Honzou. Společně jsme se najedli a pak už se přiblížil čas sobotní vigílie. Vůbec jsem nevěděl, co si mám pod tím představit. Jen to jsem věděl, že to bude delší. Ale stálo to za to. Trochu mi to připomnělo bohoslužbu pravoslavných křesťanů. Ale ta je proti tomu dost jednotvárná a kratší.

A jak že tedy vigilie probíhá? Začalo se na nádvoří, kde byl zapálen tzv. oheň stvoření a od něho zapálený tzv. Velikonoční paškál, což je velká ozdobná svíce, která má svůj význam. Poté následovalo, že jsme se seřadili do dvojstupu a každý měl v ruce tenkou svící asi 20 cm vysokou(odhaduji). Hlavní farář zapálil od paškálu svící svým dvěma pomocným farářům, ti poté dvěma ministrantům a ti zapálili svice prvním dvěma co byli hned za nimi. Ti zapálili svíce dalším a postupně jsme si takto zapálili svíce všichni a vešli do kostela. Celá mše byla v latině, zpívaná a po tzv. starém způsobu. Ač jsem latině absolutně nerozuměl, přesto jsem věděl, co přesně se děje, o čem farář v textu co měl nebo znal zpaměti zpíval. Stalo se, že jelikož jsem opravdu nerozuměl, pomodlil jsem se, zda by mi Bůh dal aspoň trochu poznat o čem se v daném textu zpívá. A byl jsem vyslyšen. Díky tomu vím, že se tam jednalo o průřez celou Biblí od Stvoření světa, vyjití Izraele z Egypta a zachránění před je pronásledujícími Egypťany. O jejich putování pouští až do zaslíbené země. O všem co Izrael zažíval. Dál následovala část o narození Pána Ježíše, Jeho životě na zemi až po zmrtvýchvstání a nanebevzetí. Část poté říkal i česky a německy neboť tam byli i věřící až z Německa nebo Rakouska. Zhruba v polovině proběhl křest jednoho hocha z Čech a slečny německy mluvící. Pro nás ostatní byla možnost tzv. obnovy křtu. Celou tu dobu svítily jen svíce, které hlavnímu faráři či někomu z jeho pomocných farářů drželi svíce při zpěvu ministranti či hlavnímu když stál u oltáře pomocní faráři. Takto to probíhalo zhruba 3,5 hodiny a nuda to teda opravdu nebyla. Mělo to opravdu hloubku duchovní i emociální. A ještě to nebyl konec. Najednou se rozvítil celý kostel a začaly zvonit zvony, které oznamovaly, že Pán Ježíš nezůstal mrtvý, že žije protože byl vzkříšený. A po celou tu dobu ta tenká svíce co jsme si zapálili na začátku ještě hořela. Ale nejvíc mne překvapilo to, že tam byla maminka s miminkem v kočárku. A to celou tu dobu(4,5 hod) bylo hodné. Spalo a ani zvony a to opravdu silné světlo jej nevzbudily. Závěrem byla ještě Eucharistie, obdoba Večeře Páně a poté již se skončilo. Možná se někomu může zdát jak můžu říct, že to byl nejen duchovní, ale i emociální zážitek. To je prostě třeba zažít. Takže kdo to chcete zažít, ale opravdu naplno, zajděte si příští velikonoce na Bílou sobotu na vigílie. Ale bežte tam bez předsudků, bez očekávání a pochopíte. Věřím, že každého se tam ať už to bude vigílie v latině či češtině nějak Bůh dotkne a prožijete krásnou a požehnanou chvíli.

V neděli jsme po snídani vyrazili hned na křížovou cestu a jen ji prošli. Slibovali totiž, že bude podobné počasí jako v sobotu a hlavní příliv vody v podobě bouřky měl přijít mezi 13-15 hodinou. Tou dobou jsme se měli blížit k Budějovicím. A mezitím měly být dvě silnější přeháňky. Ale Bůh vyslyšel nejspíš nejen mé modlitby a celou cestu až na pár kapek bylo jen větrno. Teprve na začátku Budějovic začalo trochu krápat, ale trvalo to snad jen 10 minut. Helča měla domluveného manžela, že pro ní přijede a přijel, takže se s námi na začátku Budějovic rozloučila. My s Honzou jsme pak ještě šlapali asi 3 km a pak už nás naložila žena do našeho auta a já Honzu zavezl k jeho autu, aby i on mohl dojet domů a odpočinout si.

A co říct závěrem? Shodli jsme se, že to byl super čas a když to jen trochu bude možné, příští rok jdeme opět. Kdo jste o akci věděli a rozhodli se kvůli předpovědi nejít, věřím, že jste prožili i tak pěkné Velikonoční svátky. A koho z vás jsem tímto napsaným textem nalomil a přemýšlíte již nyní, že byste se příští rok přidali, tak si zjistěte, kdy přesně příští rok Velikonoce budou a rovnou si je pro tuto akci zarezervujte a pak se už jen včas nahlašte a hlavně přijeďte. Trasa možná bude stejná, možná ji trochu obměním. Takže se každý má na co těšit.

odkazy na fotoalbum:

na FB: Facebook

pro ty co na FB nejsou: https://photos.app.goo.gl/itRBPSDgHA7SExK58