Milost nebo soud?

 

Úvodní slovo:

Na tvých hradbách Jeruzaléme, jsem ustanovil strážce, po celý den a po celou noc ať nikdy nejsou zticha. Vy, kteří připomínáte Hospodina, nedopřávejte si klidu!

Nedopřávejte mu klidu, dokud nepostaví Jeruzalém, dokud mu nevrátí v zemi chvalozpěv.

Izajáš 62, 6-7.

Čtení ke kázání

Ty lidský synu, slyš. Řekni synům svého lidu: Spravedlnost nevysvobodí spravedlivého v den jeho nevěrnosti, svévole nezpůsobí pád svévolníka v den, kdy se odvrátí od své svévole. Spravedlivý nebude moci kvůli ní zůstat naživu v den, kdy zhřeší.

Řeknu – li o spravedlivém, že bude žít, ale on začne spoléhat na svou spravedlnost a dopouštět se bezpráví, nebude se připomínat žádný z jeho spravedlivých činů, ale zemře pro bezpráví, kterého se dopustil.

Řeknu – li o svévolníkovi: Zemřeš!, ale on se od svého hříchu odvrátí a bude jednat podle práva a spravedlnosti, vrátí zástavu, nahradí, oč koho odral, bude se řídit nařízeními vedoucími k životu a nebude se dopouštět bezpráví, bude určitě žít a nezemře.

Žádný z jeho hříchů, kterých se dopustil, se mu nebude připomínat, začal jednat podle práva a spravedlnosti, jistě bude žít.

Ezechiel 33, 12 – 16

Ale Hospodin mi řekl: Neříkej jsem chlapec. Všude kam tě pošlu, půjdeš. Všechno co ti přikážu, řekneš. Neboj se jich, já budu s tebou a vysvobodím tě, je výrok Hospodinův.

Jeremjáš 1,7-8

Požehnám těm, kdo žehnají tobě, prokleji ty, kdo ti zlořečí. V tobě dojdou požehnání veškeré čeledi země.

Genesis 12, 3

Kázání

V Bibli jsou zapsaná požehnání i kletby. Jsou zapsány, popsány a vysvětleny v 5.Mojžíšově knize.

Vztahují se jen na tehdejší dobu nebo i na dnešní čas a dobu?

Jsou názory, že se to vztahovalo hlavně na tehdejší dobu a na Židovský národ, tedy Izraelce. Že dnes je to jiný Bůh, než ten starozákonní. Dnes žijeme v milosti a kletby tudíž prý nemají a nemůžou mít vliv na nás. Bůh jelikož je láska by přece nemohl dopustit, aby se popisované zlo kleteb mohlo projevovat i v dnešní době. To by se přece popíral Bůh sám v sobě, když o sobě tvrdí, že je všeobjímající a všeodpouštějící láska. A když se zeptám jak je tedy možné, že nechal Ježíše přijít na zem jako člověka a nechal Ho nakonec i ukřižovat, tak to prý proto, že to byl Bůh Starého Zákona, kdežto Ježíš tímto vše zrušil, naplnil a proto prý to už neplatí.

Osobně s tím absolutně nemohu souhlasit. Hlavně s tím, že by byl jeden Bůh pro dobu SZ a další pro tzv. NZ dobu ve které žijeme a která nastala životem, smrtí, vzkříšením a nanebevzetím Ježíše. Pro mně je pouze jeden Bůh, který se zjevuje jako milující i soudce jak ve SZ, tak Ten samý i v NZ. Vždyť kdyby tomu tak nebylo, proč by Ježíš řekl, že „on a Otec jsou jedno“. A neřekl to jednou ale několikrát. A jak by se mohlo stát, že při křtu Ježíše, by se k němu z nebe přiznal Bůh, nazval ho Svým synem, kterého máme poslouchat.

Proto jsem přesvědčený, že jak zapsané požehnání, tak i kletby mají i dnes vliv na život jak jednotlivců, tak rodin, národů. A je to jasně vidět na tom, co vidíme v současném světě. Všimněte si, že země, které se staví proti Izraeli, nazývají ho agresorem, státem, který chce a páchá genocidu nebo se otevřel i přes varování Izraelců muslimským a jiným národům, mají nyní problémy, které jim už málem přerůstají tak zvaně nad hlavu. A nejedná se jen o státníky, ale často i církev, která se od Izraele odklání.

A naopak státy, které Izrael plně nebo aspoň částečně podporují, ale nestaví se k němu nepřátelsky, jsou na tom relativně dobře.

Pro mně je to jasný důkaz o tom, že požehnání i kletby, milost i soud, fungují i dnes. A jsem opravdu vděčný, že můžu žít v této republice a státě, který zatím vždy stál a stojí na straně Izraele. Jen díky toho a proto jsem přesvědčený, že se nám zatím daří, máme tu klid, mír a nejsou tu nepokoje a pouliční boje podobně jako je tomu v Itálii, Francii, Německu a dalších zemích. Neboť všechny tyto země jsou buď názorově na hraně s Izraelem nebo se proti němu staví vysloveně negativně.

Jak můžeme my, jako jednotlivci, církev nebo národ ovlivnit, jestli se na nás budou vztahovat nebo ne?

Co máme nebo můžeme dělat my? Jako vše v tomto světě ať viditelném, ve kterém žijeme, tak i duchovním, kde se hlavně tento boj odehrává, toho jsme ne jen pozorovateli. Jsme v tom začleněni. Počítá se s námi. Čemu se otevřeme, to nás přijme. Čemu se uzavřeme, to se nás bude snažit dál zničit nebo aspoň pokoušet. Tak to prostě je. Nic na tom nezměníme.

Chceme – li prožít život s nadějí na věčnou budoucnost v nebi, nezbývá než se plně otevřít Bohu a Jeho Svatému Duchu. Znamená to vzít opravdu se vší vážností vše o dobru a zlu co nechal Bůh do Bible zapsat. Bude také třeba vzít vážně a nově, že Boží milost , kterou jsme přijali a učíme se skrze víru v ní chodit a žít, byla opravdu předraze zaplacena utrpením, smrtí, vzkříšením a nanebevzetím Pána Ježíše Krista. Byla zaplacena i mnohými z našich předchůdců. Jejich utrpením, pronásledováním a smrtí pro víru v Ježíše Krista. Je třeba taky přijmout jako realitu, že podobný život či konec, může absolvovat každý z nás. A nikoho nebude zajímat, zda jsem nebo nejsem na to připravený. O této pravdě víme všichni. A to, že se nyní máme s prominutím jak prasata v žitě, že jsme zhýčkaní a rozmazlení pohodlným životem, který žijeme, neznamená, že zítra, za měsíc, za rok, to může být zcela naopak. Ale kéž by ne.

Chceme – li ovlivnit co nejvíc k dobru tento svět ať fyzický či duchovní, odvíjí se to vše od našeho vztahu k Písmu a k národu Izraele. To jsem napsal a řekl už výše. A kdo si myslí, že se mýlím, má pravdu. Ano, má, protože je to jeho názor. Ale není to názor a slovo, které by mohl biblicky podložit. V Bibli opravdu nikde nenajdeme, že bychom neměli být na straně Izraele. Byla by to a je to nesmyslná myšlenka. Jsme přece skrze PJK naroubováni na pravou olivu a pravý vinný kmen a tím je národ Izraele. Proto ty národy, které se Izraele zříkají mají velké problémy. My jelikož zatím stojíme za Izraelem a podporujeme ho, můžeme prožívat Boží milost a požehnání a ne kletbu a soud. Neznamená to však, že máme slepě se vším, co se Izraele týká souhlasit. I tam se dějí činy s kterými nesouhlasím. Ale neznamená to, že bych se přestal za Izrael přimlouvat, že bych ho přestal v modlitbě a svých názorech podporovat. A je nás naštěstí zatím dost z Božího pohledu jak to vnímám. Jinak pochybuji, že bychom se měli tak dobře, jak se máme.

Měl jsem obraz, který byl potvrzený dalšími lidmi, co měli podobný.

"Viděl jsem velké množství lidí shromážděných venku. Nad nimi bylo šero až skoro tma. A náhle do této tmy zasvítilo jasné světlo a byl slyšet hlas. Hledám nové strážce. Kdo se nechá povolat, toho podepřu a posílím."

V tom obraze o kterém jsem mluvil, Bůh povolává strážce. A co je úkolem strážce? Vyplývá to z daného slova. Strážit, hlídat, být na pozoru, být ve střehu. Stát a držet se pravdy, které věřím. Učit se dál rozlišovat co je od Boha a co od zlého. Toužit poznávat Boží vůli pro sebe osobně. Toužit po darech Ducha Svatého, které má pro každého z nás připraveny. Dary jak pro osobní vztah víry k Bohu, tak pro službu církvi ale i lidem kolem sebe.

Být strážcem znamená mít na sobě Boží zbroj a umět ji používat. Neznamená to jen bránit se. Neznamená to nebýt výrazný. Naopak znamená to podobně jako první učedníci a první církev být akční. Být vidět, být slyšet. A to znamená sloužit. Mít odvahu říkat i nepříjemné slova. Nemazat ani blízkým ani nikomu jinému med, když nedělá to, co by měl.

Podívejme se na proroky. Byli to vždy lidé, kteří byli kněžského původu? Byli to oblíbení lidé? Žili spokojeným a blahobytným životem? Chápali je a přijímali lidé okolo? Moc otázek, že? A každý na ně známe odpověď. Proroci nežili v blahobytu, nebyli oslavováni, nebyli dáváni za vzor. Naopak mnozí zemřeli mučednickou smrtí. Jen málokterý z nich se dožil nějakých výrazných poct od mocných té doby. To proto, že většinou byli kritiky toho, co bylo a jak se žilo. Ale oni žili s nadějí na budoucí život s Bohem v Jeho blízkosti, v Jeho království. Jak jsme na tom my? Jsme připraveni být strážci svých sborů, svých rodin, svých vesnic, měst? Svého národa? Chceme takovými být nebo stát ustrašeně někde v koutečku, aby o nás nebylo slyšet, nebylo na nás vidět. Abychom si mohli svůj život žít pěkně v poklidu? Protože já na to nemám. Jak mně by si mohl Bůh použít? Jestli tě napadají tato slova a tyto myšlenky, nejsou od Boha. Jsou od zlého, který se tě snaží zastrašit a zahnat do kouta. A je opravdu jen na tobě, zda zlého necháš, aby si s tebou hrál a strašil tě nebo se mu vzepřeš, postavíš se na Boží slovo a začneš žít tak, jak si to přeje Bůh. Nejsi to ty, kdo se povolává, ale je to Bůh, kdo tě povolává. I pro každého z nás platí, co řekl Bůh proroku Jeremjášovi: Ty však přepásej svá bedra, povstaň a vyřiď jim všechno, co jsem ti přikázal. Jen se jich neděs, jinak tě naplním děsem z nich. Amen.

Požehnání

Dávejte pozor na sebe i na celé stádo, ve kterém si vás Duch Svatý ustanovil za strážce, abyste bylo pastýři Boží církve, kterou si Bůh získal krví vlastního Syna.

Skutky 20, 28.