Je mé slovo život nebo smrt?

 Úvodní slovo Přísloví 4, 18-27

Verše ke kázání

Vlídná odpověď odvrací rozhořčení, kdežto slovo, které ubližuje, popouzí k hněvu. Člověk má radost, když může dát odpověď, jak je dobré slovo v pravý čas.

Přísloví 15, 1.23

Ústa spěšně neotevírej, neukvapuj se v srdci, když máš pronést slovo před Bohem, vždyť Bůh je v nebi a ty na zemi, tak ať jsou nemnohá tvá slova.

Kazatel 5,1.

Vaše slovo buď Ano, ano – ne, ne. Co je nad to, je ze zlého.

Matouš 5,37.

Kázání

Každý z nás, každý den řekne x slov. Jsou to často slova pod vlivem emocí ať dobrých, ať špatných. Proto slova ovlivňují a mnohdy výrazně náš fyzický i duchovní život. To, jak vnímáme sebe i jak vnímáme druhé. Věřím, že každý z nás, se snaží mluvit vždy vůči druhému s dobrou vůlí a dobrým úmyslem. Jsou ale jistě i situace, kdy jsou emoce silnější než my nebo kdy druhému nedokážeme správně naslouchat a nacítit se na něj. Tehdy i když třeba nechceme nebo si neuvědomujeme, řekneme i nepříjemná slova. Když si to uvědomíme, pokud si to uvědomíme, už je zpět nevezmeme. Byla vyřčena a Bůh i zlý si je mohou použít v náš prospěch i neprospěch. Nám ke cti či pohaně. Proto Jakub píše o jazyku takto: Tak i jazyk je malý úd, ale může se chlubit velkými věcmi. Považte, jak malý oheň může zapálit veliký les. I jazyk je oheň. Je to svět zla mezi našimi údy, poskvrňuje celé tělo a ničí celý náš život, sám podpalován pekelným plamenem. Jk. 3, 5-6.

Proto už Kazatel ve své knize píše ústa spěšně neotevírej … a proto je i v Příslovích napsáno Člověk má radost, když může dát odpověď, jak je dobré slovo v pravý čas ...Co to pro mě, pro tebe znamená? Uvědomujeme si, jak opravdu velkou moc má každé vyřčené slovo? Nebylo by lepší, kdybychom jazyk vůbec neměli? A nemyslím tím, že bychom byli němí. I ti mluví, ale znakovou řečí. A co jsem slyšel, tak i ta obsahuje šťavnaté výrazy. Takže si nedělám iluze, že schopnost nemluvit, je člověku k lepšímu. Co tedy s námi? Je lepší tedy jen mlčet, když na nás budou druzí mluvit a dusit v sobě slova, kterými bychom chtěli reagovat? Nebo máme, jak mnozí z nás říkají být úpřimný a říct od srdce vždy co si myslím? Za mně ani první ani druhá varianta není správně. Není dobrá vůči nám samotným, ani vůči druhým. A je jedno, zda jsme ti kdo odpovídají nebo přijímající reakci druhého. I proto je mezi lidmi všeobecně tolik zranění, tolik nelásky, tolik zloby, tolik nenávisti. Ano, za to vše může byť i jediné špatné slovo, které vypustíme z úst. Ať s dobrým úmyslem, ať pod vlivem emocí, ať se srdcem a myslí úpřimnou. Nebo přímo s cílem zranit, ponížit, zesměšnit, srazit. Takoví jsme my lidé. A je jedno, zda se považujeme za křesťany nebo jsme nevěřící či nějak věřící. V tomto se nelišíme a všichni stejně propadáme.

A co naše myšlenky ohledně druhých? Uvědomujeme si, že i to jsou slova? Jen nevyřčená? Myslíme, že ty nemají na nás nebo na druhé vliv? Pokud si myslíme, že vliv nemají, mýlíme se. Možná mají větší vliv, než ty řečená. Proč? Protože to co jsme řekli, bylo slyšet. Druhý na to může reagovat. Můžeme si to vyříkat, vysvětlit, případně rovnou hledat cestu smíření, odpuštění, uzdravení, když je třeba a vůle. Nedat tomu zlému možnost, aby dál skrze ta slova jednal. To co však vyřkneme na druhého jen v mysli, to druhý neví. To víme my, Bůh a zlý. Za tato slova a jejich důsledky se je těžké a skoro nemožné se omluvit.

Kdo je k sobě upřímný mi jistě dá za pravdu, že ne vždy se po rozhovoru s někým, cítil dobře. Třeba se na první dobrou cítil jako vítěz, jako ten, kdo druhého slovy udolal, že druhý neměl co říct jako reakci. Nebo to jeden z nás uhádal a bylo vidět na druhém, jak je zraněný. Jak se ho slovo dotklo. Ale přesto nemá člověk z rozhovoru dobré svědomí. Nebo se jinak necítí zcela ve své kůži, jak se říká. Ptáme se tehdy, proč se tak cítíme? Přemýšlíme, co může být důvodem? Odpovím za sebe jak to vnímám, chápu a jak tomu rozumím na základě Písma sám. Zrovna tehdy se nespíš stalo, že minimálně jedna ze stran neřekla vše nahlas. Zrovna tehdy nejspíš na naší adresu přišly slova myšlenek a nebyly to asi dobré slova. Mohly to být v lepším slova smyslu jen nějaká slova urážlivá, která neměl odvahu dotyčný říct. Mohla to být slova, kterými prosil Boha, ať už já přestanu a přidal k tomu i něco záporného i když mimo modlitbu. Ale mohla to být i slova, kterými nás druhý proklel. A je tomu opravdu tak. Jako jsou slova dobrá, tak jsou slova zlá. Stejně jako jsou slova požehnání, jsou i slova kletby. Dáváme si i na to pozor, jaká slova vyslovujeme? Ať nahlas nebo jen v uvnitř sebe? Ptám se znova jako na začátku. Jsou má slova život nebo smrt?

Ale abych nebyl jak to vypadá jen pesimista. Protože tím opravdu nejsem. Nejsem ani optimista, abych viděl v každém, že je dobrý. Jsem realista. Snažím se a učím se vidět vše. Jak dobro, tak zlo. Učím se ze všeho poučit a je – li to možné neopakovat úmyslně chyby. Snažím se a věřím v tomto, že každý z nás, by chtěl a chce přemýšlet a říkat jen to dobré a povzbuzující. Ale jde toho dosáhnout? Máme k tomu nějaké možnosti, pomůcky, návody?

O jednom návodu, který je použitelný vím. Je to Bible. Někdo se zasměje, ale kdo Bibli bere opravdu vážně, ten skrze ní může přijmout do svého života velké poklady, velkou moudrost, velkou rozumnost. Neboť je psáno: „V moci jazyka je život i smrt, kdo ho rád používá, nají se jeho plodů.“ Přísloví 18,21

Sám znám x lidí, co toto poznali a žili nebo ještě žijí. Jistě každý z nás o takových ví a váží si jich a jsou pro něj příkladem. Jen pozor, abychom si je nezboštili a nestaly se nám modlou. I takové případy znám. A je hodně těžké se z takového stavu a vlivu dostat. A ne vždy se tomu ten, koho si druhý zboští, je vědom. Ne vždy na to může reagovat a druhému pomoci, aby se něčeho takového nedopustil. Jsou ale i takoví, kterým to dělá radost a dřív či později toho někdo víc, někdo méně zneužijí a využijí k většímu vlivu.

Ti z nás, kdo Bibli berou jako živé Boží slovo, které má být základem našich životů, tam vidí rady a možnosti. Ti kdo se Bibli smějí nebo ani nemají odvahu ji zkusit otevřít, protože to považují za soubor smyšlenek a nesmyslů, které by je omezovaly, se sami vzdávají poznat pravdu a opravdovou svobodu. Protože rady z Bible opravdu tuto moc mají.

A je tu ještě další pomocník Bohem Otcem daný. Je to Duch Svatý. Stejně jako tu byl naplno pro učedníky a ostatní lidi Pán Ježíš, je zde nyní naplno pro nás i ostatní lidi Duch Svatý. Má stejný úkol jako měl Pán Ježíš. Přivádět lidi k poznání sebe, k poznání pravdy, k přijetí víry. Ukazuje nám na to, jací my lidé opravdu jsme. Ukazuje na naší hříšnost, lidskost, zatvrzelost. Ukazuje, ale i jak z toho začarovaného kruhu ven, pokud člověk chce. Dává odvahu podívat se pravdě o sobě čelem a neutíkat před pravdou a realitou. Dává odvahu se omluvit a co se dá napravit, tak napravit. Dává odvahu hledat odpuštění, přijímat odpuštění, dávat odpuštění. A to ne jen mezi lidmi, ale především přijmout a udržet si odpuštění od Boha.

A co se slov a přemýšlení týká, ani zde není jen do počtu. Kdo chce a touží, tomu dává i moudrost, rozumnost, vnímavost potřebnou pro každé správné slovo, pro každou správnou myšlenku, pro každé správné rozhodnutí. Otázkou je, zda chci tuto moc zažít. Bůh má vše připraveno a nabízí to každému z nás. Pouze nabízí, nevnucuje se. Nepodbízí. Nehrozí. Dává svobodu každému z nás rozhodnout se. Chci tedy, aby má slova byla život nebo smrt? Chci být pro druhé požehnáním nebo zármutkem? Výběr je na každém z nás.

Požehnání

Budeš – li poslouchat Hospodina, svého Boha a dbát na jeho přikázání a nařízení, zapsaná v knize tohoto zákona a navrátíš se k Hospodinu, svému Bohu, celým srdcem a celou duši. Tento příkaz, který ti dnes udílím, není pro tebe ani nepochopitelný, ani vzdálený. Vždyť to slovo je ti velmi blízko, ve tvých ústech a ve tvém srdci, abys je dodržoval. Dovolávám se dnes proti vám svědectví nebes i země. Předložil jsem ti život i smrt, požehnání i zlořečení; vyvol se tedy život, abys byl živ ty i tvé potomstvo.

Deuteronomium 30, 10-11. 14.19.

odkaz na živé vysílání z dopoledne: https://www.youtube.com/live/ku9OLYaQYhg