Žehnání, požehnání.

 

Žehnání

Uvodní slovo:

Slyš Hospodine, hlasitě volám, smiluj se nade mnou, vyslyš mně. O tobě přemítá mé srdce, že říkáš: Hledejte mou tvář. Tvou tvář tedy hledám Hospodine. Neskrývej přede mnou svou tvář! Svého služebníka v hněvu neodmítej, býval jsi mou pomocí. Nenechávej mně a neopouštěj Bože mé záchrany. Můj otec i má matka mně opustili, Hospodin mě ale k sobě přivine. Ukaž mi Hospodine, cestu svou, kvůli mým nepřátelům veď mně stezkou srovnanou. Nevydej mně do zvůli mých nepřátel – povstali proti mně lživí svědkové a krutě obviňují mně. Kéž mohu věřit, že na zemi mezi živými uvidím, jak dobrý je Hospodin. Spoléhej na Hospodina, buď statečný a on tě posilní. Spoléhej na Hospodina!

Žalm 27, 7-14

Verše ke kázání

Budeš li poslouchat Hospodina, svého Boha, přijdou na tebe a dostihnou tě všechna tato požehnání. Dt. 28,2.

Hospodinovo požehnání obohacuje bez velkého trápení. Přísloví 10,22.

Neodplácejte zlo zlem ani zlořečení zlořečením, ale naopak žehnejte. K tomu jste přece povoláni a za to máte obdržet požehnání. 1. Pt. 3,9

Kázání

Co o žehnání říká Bible?

O žehnání je zmínka od prvních stránek Bible. Už při tvoření světa Bůh žehnání používal. Konec každého dne nazval dobrým. A když mluvil k muži a ženě, je přímo řečeno, že jim požehnal. Tímto požehnáním jim dal i plnou odpovědnost za to, jak s daným požehnáním mají naložit. Dal jím tím plnou odpovědnost za celou zemí, přírodu, zvířata, potomky. A tato odpovědnost z nás dodnes není sejmuta a do konce trvání světa na nás bude.

Žehnání dává sice odpovědnost, ale zároveň zaslibuje Boží pomoc a radu, pokud člověk bude chtít. Bohu je jasné od začátku, že to pro nás lidi je velký úkol.

Bůh je připravený ne jen žehnat, ale i požehnání odejmout nebo zkrátit jeho účinnost. To v závislosti na tom, jak člověk jedná. Čím je člověk Bohu blíž, tím snadněji rozpoznává toto požehnání ve svém životě. V době Starého Zákona to však mnozí lidé viděli a zažívali jinak, než generace lidí od doby Nového Zákona.

V době SZ většinou platilo, poslouchej Boha a skoro vše se ti bude dařit. Budeš žít v míru, budeš mít dostatek jídla, budeš mít potomstvo, bude se ti dařit i v osobním životě.

Od doby NZ je to trochu jinak. Už to není něco za něco. Požehnání stále je odměna za poslušnost a následování. Neznamená však jako v době SZ, že na tebe nepřijdou problémy, nemoci, války, útlak, atd. Ale i v takových situacích na rozdíl od SZ, může věřící v JK proživat ujištění o Boží blízkosti. Prožívá jistotu, že Bůh i přesto je na jeho straně. Prožívá to skrze pokoj, který mu Bůh daruje a který není závislý na osobě, situaci, stavu.

Mám nárok na žehnání?

Máme tedy nárok na požehnání? Všichni nebo jen někdo? Z toho, jak jsem to do dneška zažil já sám, si troufám tvrdit, že Bůh do určité míry žehná sám i lidem, kteří v Něho nevěří. Osobně jsem to zažil několikrát ještě dlouho předtím, než jsem uvěřil.

Uvedu jednu situaci: když mně málem přejelo nákladní auto, ne mou vinou a přežil jsem a vylezl z pod toho náklaďáku ven, byl jsem pěkně rozedřený a naštvaný protože to opravdu byla chyba toho řidiče. Přesto jsem byl tehdy divně klidný a uvěřil jsem, že někdo nad námi asi je a že mu na mně záleží. Nevěřil jsem, že to byla náhoda nebo souběh nějakých okolností. Náhoda pro mě neexistovala a dodnes neexistuje.

Znám i další lidi, co dodnes nevěří nebo do své smrti nevěřili, ale prožili situace, které jsou nevysvětlitelné logicky a vždy přitom prožili zvláštní klid.

Takže kdybych to bral opravdu jen z tohoto pohledu a na základě těchto zkušeností, tak řeknu, že na požehnání nemáme nárok automaticky každý a vždy. Přesto jej dostáváme, když se Bůh rozhodne.

Věřící v PJK jsou na tom o něco lépe. Ti jsou již nyní součástí tzv Boží rodiny. Bůh si každého člověka, který se pro něj rozhodne a naplno nejen rozumově, ale hlavně srdcem udělá krok víry skrze vyznání všech chyb a špatností na které si vzpomene a přijetí odpuštění skrze prázdný kříž a hrob PJK, přijme za adoptivní dítě, které začíná provázet. Neznamená to, že nás bude chránit před problémy. Neslibuje, že se nám budou vyhýbat nemoci. Nezajišťuje to procházku růžovou zahradou až do konce života.

Znamená to zejména v počátku víry někdy dost přísné, ale zároveň laskavé jednání Boha. Jeho přítomnost je třeba se naučit vnímat vnitřně skrze pokoj o kterém jsem se zmiňoval.

Co je žehnání?

Žehnání je přivolávání dobra do života člověka.

Žehnání je rozhodnutí, že přeji dotyčnému člověku, aby ...(každý si může doplnit jaké dobro člověku přeje).

Žehnání je rozhodnutí přát dobro druhému bez ohledu na to, zda si s ním rozumíme či ne. Zda si to zaslouží či ne. Zda se k nám chová jak bychom si přáli či ne.

Pán Ježíš nám v tom dal sám příklad v tom, jak se choval během své pozemské pouti. I když ho nazývali mnozí spolčencem satana a jinak ho uráželi, nevracel jim to stejně. Když ho zajali a bičovali a jinak ponižovali, nevzpouzel se. Když ho přibili na kříž a smáli se mu a dál ho ponižovali, nehrozil, naopak odpustil a poté skonal a kopí římského vojáka jednoznačně prokázalo, že byl opravdu mrtvý. Když potom vstal z mrtvých nesmál se učedníkům, neponižoval je. Rozuměl všemu, co prožívali a proč se tak chovali. Znova jim připomněl a otevíral slova SZ, aby plně pochopili, že se to opravdu potřebovalo a mělo stát přesně jak se stalo. Znovu jim žehnal a povzbuzoval je k víře, věrnosti, trpělivosti a vytrvalosti.

Jak žehnání používat?

Zde mohu nabídnout pouze jak jsem to pochopil, přijal a jak se to učím sám prakticky žít. Z Bible je jednoznačné, že jsme k žehnání vedeni a máme žehnat. Není třeba přemýšlet moc nad tím, co řekneme, ale co to má mít za důsledek. Ať pro nás nebo pro druhé. Ať jednotlivce nebo skupinu. Je nutné si uvědomit, že žehnání je zbraň k útoku, která je nám Bohem daná. Žehnání je svolávání dobré Boží moci tehdy, když víme, že na řešení situace my sami nestačíme a chceme, aby zasáhl Bůh, je li to Jeho vůle. Žehnání je speciální forma modlitby. Buď jí můžeme říct vlastními slovy nebo použít již zapsané v Bibli.

Kdo může žehnat?

Žehnat může a má právo opravdu každý věřící. Dokonce i nevěřící i když to za žehnání nepovažují, žehnají. Vzpomeňme si, co si přejí lidé nejčastěji. Je to přání zdraví, míru, prosperity,… Není to snad taky žehnání? Za mně ano.

Jsou však i oblasti, kde ne každý věřící si má právo vstoupit s žehnáním. Jsou oblasti ne jen lidského života, kde je třeba mít k tomu i obdarování a umění rozlišovat. Je to oblast, která se nazývá exortismus. Tam ani učedníci, když je vyslal PJK po dvojicích neuspěli hned. Do téhle pozice vyvoluje a povolává Duch Svatý skrze dary rozlišování duchů, skrze obrazy, které dotyčnému pomohou rozpoznat, jak vést tento modlitební boj tak, aby byl vítězný a oslavil Boha.

Jak a kdy můžu žehnání používat?

Můžeme ho používat každý den i opakovaně. Kdykoli budeme vnímat, že je k tomu vhodná situace. Kdykoli, kdy někomu budeme chtít přát dobro. Jen je potřeba si uvědomovat vždy co říkáme a proč to říkáme. A zároveň si přát vidět, pokud je to v souladu s Boží vůlí i výsledek a důsledek žehnání.

Hlavně však mějme na mysli, že to zda se naše žehnání projeví zrovna tak jak si myslíme, nezáleží na nás, ale na Božím rozhodnutí a jednání. Uvědomme si, že my jsme pouze zprostředkovatelé a ti, skrze které má mít Boží moc možnost vstoupit do života jiného člověka. A vidíme li výsledek a chce li nám někdo za žehnání děkovat, řekněme: „Jsem jen služebník. Udělal jsem co jsem mohl a měl udělat. Sláva a chvála patří Bohu, ne mně.“ Amen

Požehnání

Vy jste synové proroků a smlouvy, kterou Bůh uzavřel s našimi otci, když řekl Abrahamovi: „Ve tvém semeni dojdou požehnání všechna pokolení země.“ Když Bůh vzkřísil svého Služebníka, poslal ho v první řadě k vám, aby přinesl požehnání každému, kdo se odvrátí od svých špatností. Sk.A. 3, 25-26