Tři vrcholy Novohradek

 

Tři vrcholy Novohradek

Je sobota ráno. Léto, ale pro některé z nás den, kdy ač bychom si rádi odpočali a trochu víc se prospali, vstáváme. Tentokrát i když se mi fakt vůbec nechce, vstávám taky.

Večer jsem si naštěstí připravil věci do batůžku. Takže už jen rychlá snídaně, obout, vzít vše potřebné, nasednout do auta a vyráží se. Přesně v 7:45 jsem u Tesca zastavuji a nasedá Petra. Jedeme do Dobré Vody v Novohradkách, kde máme sraz. Cestou mi přicházejí dvě sms od přátel, co chtěli s námi, ale nevyšlo jim to. Jsem zvědavý, zda budeme opravdu jen tři nebo se ještě někdo přidá. V Dobré Vodě jsme s rezervou a je čas na přezutí a malý pokec. Chvilku po nás přijel i Pepa. Do 9 hod bylo ještě 10 min času a ten jsme využili k k přípravám.

Pak už následovalo rozcvičení a přesun ke kostelu, kde jsme si doplnili vodu z pramene, udělali společnou fotku díky paní co tam byla a souhlasila, že nás vyfotí.

Poté jelikož nikdo další nepřijel ani nepřišel, jsme se rozhodli, že se vydáme za dobrodružstvím. Já zcela zapomněl, že nejsme v Hojné Vodě, ale Dobré Vodě. Díky tomu jsme se dali 1km než jsem si to uvědomil nesprávnou cestou. Podívali jsme se znovu do mapy. Vrátili se ten km zpět a nyní již správně po červené značce jsme začali pomalým klusem stoupat. A od začátku to bylo výživné. Zhruba po 2,5km už někteří z nás nestíhali s dechem a přešli jsme do chůze. Navíc tam bylo plno kamenů a kořenů přes které je fakt náročné běžet a tak jsme to nejtěžší stoupání ke Kraví Hoře zvládli rychlou chůzí. Až když jsme viděli, že vrchol je na dohled, asi 150m, jsme se dohodli i rozhodli, že závěr vyběhneme. Zvládli jsme to a jako bonus jsme si vystoupali po schodech rozhlednu na vrcholu Kraví Hory. Odměnou nám byly krásné výhledy do celého okolí. Po sejití dolů jsme si dali malou pauzu na napití a tyčku na doplnění energie. Poté jsme se koukli opět do mapy kudy dál na Kuní Horu.

Hned poté jsme vyrazili dál. Opět cestou necestou přes kameny, kořeny a skalky co jsme míjeli a bylo třeba je zvládnout. Po chvíli jsme zjistili, že jsme se mylně podívali na mapu. Bylo třeba po klesání z těch skalek uhnout doprava a běžet místy neznatelnou stezkou až jsme dorazili na správnou cestu. Tou jsme pak pokračovali klusem a s kecáním dál až jsme opět začali stoupat jak horské kozy či kamzíci vzhůru. A opět se snahou zvládnout to i jen tou chůzí co nejrychleji, ale i bezpečně, abychom si nic nezlámali ani nepodvrkli. Když jsme už vystoupali to stoupání a mysleli si, že jsme na vrcholu, nemohli jsme najít vrcholový rozcestník. Opět přišla ke slovu mapa a tam jsme zjistili, že jsme sice správně, ale od vrcholu zhruba 1,5km. Jelikož cesta byla celkem schůdná klusali jsme dál, dokud se nám pod nohy nepřipletly opět kameny a kořeny a stoupání. Ale i tuto část jsme zvládli a na vrchol dorazili. Následovala malá pauza na napití, tyčinku, odlehčení se. Pak jsme ještě koukli do mapy a domluvili se, že trochu pozměníme trasu, protože se nám nechtělo běžet zpět. Sice to znamenalo, že si přidáme asi 3km, ale i kvůli toho jsme běželi, abychom si to pořádně užili. Chvílemi to bylo jen chůzí, chvílemi klusem. Závěr byl pak čistě klusem až do Hojné Vody a odbočky směr Vysoká. Původní plán byl po turistické značce, ale my to vzali okruhem kolem Vysoké. Byla to příjemná trasa bo jsme běželi po asfaltce a pak po krásné lesní cestě.

A opět se nám povedlo, že jsme přehlédli odbočku a zjistili to po asi 0,5km kdy jsme místo stoupání začali klesat. Následovalo opět vrácení se zpět k odbočce. Shodli jsme se, že by nás nenapadlo, že je to odbočka. Měli jsme za to, že to měla být jen další se značek cestou. Nyní už to bylo ne jen klusem, ale opět indiánem. Cestou jsme již podruhé míjely dva kluky, co běželi podobnou cestu, ale vždy v protisměru. Tímto způsobem jsme se najednou ocitli na vrcholu, ale z opačné strany, než byl původní plán. Udělali jsme si malou přestávku, během které jsme udělali vrcholové postupné foto, napili se, snědli kdo ještě měl něco na energii a vydali se na cestu zpět k autům. Chvílemi během, chvílemi chůzí jsme klesali z nejvyššího vrcholu dne dolů zpět do Hojné Vody. Když jsme se k ní blížili, slyšeli jsme hudbu a moderátora. V Hojné Vodě totiž v ten den probíhala dřevorubecká soutěž. Když jsme kolem nich běželi, viděli jsme že tam je pěkně hodně návštěvníků, ale my pokračovali. Blízkost finiše nás všechny tři dovedla k tomu, že jsme zrychlili a běželi mnohem rychleji než celou cestu. Výhodou bylo, že jsme běželi z kopce, takže to šlo i skoro samo. Setkali a skončili jsme tam, kde jsme začali. U kostela v Dobré Vodě. Trochu jsme se občerstvili vodou z pramene i té co nám zbývala. Poté jsme už klidným krokem, spokojeni s výkonem a výsledkem došli k autům. Zde jsme ještě chvíli kecali a hodnotili celou akci. Shodli jsme se, že to byl super zážitek. Dále, že je škoda, že se nikdo další nepřidal. Taky, že ke konci už docházely trochu síly. Ale že to není naposledy, co jsme to absolvovali. Že si to určitě ještě zopakujeme a tentokrát už bez bloudění a nejlépe stejnou cestou. Celkově jsme místo necelých 13km, uběhli skoro 19km.

                                  

Z toho vyplývá pro každého kdo čte, že pokud jsi o této akci nevěděl nebo nemohl se zúčastnit, tak máš šanci a příležitost příště. A jak se o tom dozvíš? Jsi li na FB sleduj stránky Běžci běžcům nebo Rozběháme České Budějovice. Případně si najdi mně na FB. Nebo mi můžeš napsat vzkaz s mailovkou a až se domluví další termín, tak se ti ozvu. Jinak nejbližší akce, kde budeme nejspíš všichni my tři a nejspíš i někteří naši kamarádi, bude koncem srpna na mém narozeninovém běhu, 58km. A i při něm mně můžete podpořit. Ať už jen kouskem cesty kterou se mnou proběhnete, ujedete na bruslích či na kole. Vše je dovoleno a vše se počítá. O minulém narozeninovém běhu si můžete zde taky přečíst. Stačí ho jen najít. Díky každému, kdo dočetl až sem. A jsi li běžec, tak ti přeji spoustu radostně uběhlých km.