David přítel lidí i Boha

Uvodní slovo: Žalm 3

Verše ke kázání:

David pokračoval: Hospodin, který mně vysvobodil ze spárů lva i medvěda, mně vysvobodí i ze spárů tohoto Filištína.

1.Sam 17,37

Saula však zavrhl a pozdvihl jim za krále Davida, o němž vydal toto svědectví: Našel jsem Davida, syna Jišajova, muže podle mého srdce; on mi vyplní všechna přání.

Skutky 13,22

Kázání

Dneska chci mluvit o Davidovi. O jeho silných i slabých stránkách. O tom, jak přesto, že nebyl dokonalý, si jej mohl Pán Bůh maximálně použít. A také o tom, co bychom si z toho měli vzít my, do svých životů.

Jak víme, David byl nejmladším synem svého otce. Byl pastevcem. Hlídal stáda před divokou zvěří a nejspíš i před zloději. Nedělám si iluze, že v tu dobu nebyli.

Je o něm psáno, že se byl schopný postavit zvířatům a přemohl je. Že svá stáda vždy uhlídal. A to přesto, že jeho starší bratři o něm valné mínění neměli. David žil i opravdu živou a upřímnou víru v Hospodina. Na jednu stranu si věřil, že zvládne všechny své povinnosti, na stranu druhou vždy v tom byla víra, že Hospodin bude v tom všem s ním. Znamená to jasně, že to byl sebevědomý člověk.

David díky toho, co zažil a co zvládl, byl i pokorný. To ukazuje na jeho další vlastnost, která byla z Božího pohledu důležitá a co jej činilo v Božích očích velkého. Bylo mu jasné, že jen když bude Bůh s ním, a pozvedne či dokoná to, nač on nemá zcela, jen tehdy se mu vše podaří. Neznamená to tedy, že by stál někde ustrašeně či s falešnou pokorou a tichostí někde v koutě. I to uměl. Ale když bylo třeba, nebál se vzít odpovědnost ne jen za sebe, ale i za skupinu. Například za rodinu, za vojsko. A když udělal chybu, nehledal vinu v druhých, ale prvně u sebe a když jí rozlišil, nestyděl se vinu přiznat. A ne vždy to bylo snadné.

Ale abych ho jen neadoroval řeknu i o jeho špatných vlastnostech. Je to častý problém těch z nás, kdo máme sebevědomí a nebojíme se být jiní. Problém Davida byla stejně jako u všech lidí pýcha. Díky tomu, zažil i mnoho bolestných situací spojených s pokáním, vyznáváním a návratem k Bohu a Jeho cestě. Líbily se mu ženy, díky toho spáchal vraždu. Když byl králem, stouplo mu to do hlavy a i přes varování nechal spočítat lid. Jak to dopadlo víme. Anděl smrti měl žně. Přes to vše byl Božím milovaným synem a králem. To proto, že se za všech okolností snažil být i naladěný na Božího Ducha, který už tehdy jednal a ukazoval těm z lidí, kteří chtěli žít co nejkrásnější život v hojnosti Božího požehnání, jejich chyby. Zároveň ukazoval i jaká jsou možná řešení. A David v tom všem obstál.

Protože s pokorou je spojena i poslušnost. To mu pomáhalo zejména v mezidobí, než se stal králem oficiálně. V tomto čase mu Bůh ukazoval svou moc, svou schopnost postarat se o něj a ochránit jej. Pro Davida to bylo náročné období, kdy mu opravdu nezbylo, než být poslušný Boha a zároveň ctít autoritu Saula a čekat na Boží čas. A víme všichni, že měl dost příležitostí, kdy mohl buď sám nebo s pomocí druhých Saula zabít. Neudělal to. Věděl, že nesmí vzít svévolně moc do svých rukou. Věděl, že je sice budoucím králem, ale zároveň věděl, že je třeba, aby v poslušnosti a pokoře počkal, než první král zemře buď přirozeně nebo násilně, ale ne díky něho nebo někoho z jemu podřízených lidí.

To ukazuje na jeho další vlastnosti. Těmi byly autorita a spravedlnost. Uvědomoval si zodpovědnost, kterou má ne jen za sebe, ale i za ty, kteří jsou mu podřízeni a za které má odpovědnost. S tím přichází i autorita. Byl nucen se učit v této autoritě stát podle Božího příkladu. Tím, že se učil v této autoritě stát, získával i spravedlnost a uznání ne jen od Boha, ale i od lidí. Víme, že ti, co byli Davidovi podřízeni nebyli žádní hodní kluci. Je o nich řečeno, že to byli původně tzv vyvrhelové, kteří utíkali před lidskou spravedlností nebo byli zvyklí brát spravedlnost do svých rukou. Přesto autoritu, kterou David měl, respektovali a poslouchali jej. Viděli totiž na něm, že když ho poslouchali a dělali to, co jim přikázal, že vše vyšlo a skončilo dobře. A tím se i oni sami učili, že poslouchat Boha je víc, než jen lidská síla a moc.

Tato poslušnost a autorita Davidova vedla a ukazovala i k tomu, že si David jich všech bez vyjímek vážil a choval se ke všem stejně. Bez ohledu na to, zda to byl tzv významný bojovník co vedl další nebo ten poslední bojovník či člen skupiny. To že se choval jako věrný přítel je nejlépe vidět na jeho přátelství s Jonatánem, což byl zároveň syn Saula. Na jejich přátelství můžeme vidět, jak úžasně Bůh jednal v životě jich obou. Můžeme na nich vidět ne jen lidskou důvěru jednoho vůči druhého. Můžeme naopak hlavně vidět jejich důvěru v Boha a závazek daného slova jednoho vůči druhého. Z Počátku to bylo jen obyčejné přátelství, spíš obdiv Jonatána vůči Davidovi a toho, jak Bůh v jeho životě a skrze jeho schopnosti jedná. Poté co David přišel o přízeň Saula, jejich přátelství se naopak utvrzuje a upevňuje. Už to není obdiv, ale opravdové hluboké přátelství založené na víře v Hospodina, víře, že jeden za druhého by se byl ochotný obětovat. Kdy jeden za druhého bojuje i přes rizika, která z toho vyplývají. Zejména pro Jonatána to bylo v závěru opravdu náročné, aby to ustál. A poté, co zemřeli se Saulem v boji, to měl zase náročné David, aby ustál postavení vítěze a nového krále. Aby ustál svůj závazek a slib Jonatánovi. A stejně jako předtím Jonatán i nyní David v tomto všem obstál.

Co z toho vyplývá pro nás? Každý si můžeme vzít z života Davida hodně.

Pro mne je zde důležité a podstatné toto:

1) živá víra – Davidova víra nebyla jen nějaká tradice. Nebyla založena jen na chození do synagógy a poslouchání čteného slova učiteli a jeho výkladu. Byla založena na osobní hluboké víře v živého Boha.

2) pokora – i přes velkou sebedůvěru, která je na Davidově životě vidět, je stejně tak výrazným znakem jeho života pokora a snaha o poslušnost Boha.

3) důvěra – kdo z nás by dokázal opravdu důvěřovat Božímu slibu, že ze mě udělá krále, když to naopak vypadá, že každý den může být tím posledním. V tom jak David věřil Božímu slibu pro něj osobně, ale i Božím zaslíbením pro celý lid, je pro nás příkladem jak i my máme bojovat za sebe samé. Za členy své rodiny. Za členy svého společenství. Za lidi a místa, kde bydlíme. Za postavené v moci bez ohledu zda se nám jejich jednání a názory líbí či nelíbí.

4) věrnost v slovu a slibu – toto je další velká přednost, která mnohým lidem chybí. Kdo z nás přemýšlí, než něco slíbí. A je připravený stát v tom slibu třeba proti všem nebo i vlastní rodině, když by to bylo třeba? Zvažujme proto každé slovo slibu, které chceme dát nebo dáme. I podle toho, jak v tomto budeme pevní a stálí se k nám budou stavět druzí lidé. Ať věřící či nevěřící. Kdo chce být důvěruhodný a spolehlivý, má v Davidovi velký příklad jak se chovat.

Pomáhej nám v tom Bůh. Amen.

Požehnání: Žalm 128

David

akordy: AMI,EMI,AMI,G,AMI,EMI,F,E,AMI. Ref: C,G,DMI,A.

1. Za proroka Samuele, když kraloval Saul, žil v Betlémě pasák David on se zval. Pelištejce Goliáše David porazil, Saul si Davida velmi oblíbil.

Ref. Hej Davide, Davide prorok zvolal, Davide, Davide Bůh tě povolal. Davide, Davide prorok zvolal, Davide, Davide bude z tebe král.

2. Bojovníkem velikým David se stal, lid ho slavil jak by on byl král. Saul ale zlost na Davida dostal, Bůh byl s Davidem když on utíkal.

Ref. Hej Davide …

3. Milost David Saulovi učinil, Saul zloby své se však nezbavil. Bůh nakonec Davida králem učinil, největším králem v Izraeli byl.

Ref. Hej Davide...ty jsi nový král.