Kána vandr - Jestřebí Hory, Náchodsko

 

Kána Vandr Jestřebí hory, Náchodsko

Je pátek a chlapi z různých koutů republiky se opět sjíždějí. Tentokrát do Trutnova, kde mají sraz v Penzionu na Poříčí. Chystají se opět prožít super víkend v Jestřebích horách.

Postupně se sjíždějí a docházejí až jsou opravdu všichni. Jako vždy se začíná dobrou večeří a zde bych opravdu pochválil tamější kuchyň, bo jídla bylo dost, za dobrou cenu a v dobré kvalitě. Zalilo se to samozřejmě pivem. Někdo alko, někdo nealko.

Pak už jako vždy když se začíná šeřit se vyrazilo na místo prvního noclehu. Tím byla Markoušovická rozhledna . Někdo obsadil altánek, někdo se uložil v lese. Rozdělal se oheň a ještě se nějaký čas kecalo než se šlo spát. Zároveň jsme se dočasně rozloučili s Lubošem, neboť měli s manželkou povinnosti následující den v Brně. Ale jen do neděle, kdy se k nám opět na závěr přidal.

Ráno jsme kdo chtěl vylezli na rozhlednu a výhledy stály opravdu za to. Bylo vidět až na Sněžku, Kralický Sněžník, Orlické Hory. Prostě paráda. Po snídani a sbalení jsme vyrazili dál. Dalším cílem byla Chata na Jestřebí a rozhledna Žaltman. Obojí jsme prošli i našli. Mezítím si někteří z nás, co je zajímá historie buď jen fotili nebo i prolezli bunkry co byly cestou jako připomínka před druhoválečného opevnění. Některé ty bunkry jsou krásně zachovalé. Na některých se podepsal zub času a na některých i zkoušky zbraňových systémů z doby 2. světové války nebo i poválečné doby. I z rozhledny Žaltman byly krásné výhledy. Na to jaká byla předpověď počasí, bylo fakt nádherně a i díky toho jsme nikam nespěchali. Užívali jsme si společný čas, kdo s kým chtěl kecal nebo šel v tichosti sám a kochal se okolím. A opravdu bylo nad čím. Příroda zdejších hor je fakt krásná. Prošli jsme i kolem věznice a o kousek dál u velkého bunkru jsme si dali delěí pauzu na gáblík a zároveň, abychom mnozí ulevili i ramenům od batohu.

Po jídle jsme pokračovali dál do další vesnice, kde byl pomník osvobození a dělo z 2. WW. Od tama jsme pak pokračovali ještě kousek a na louce jsme se rozhodli otevřít diskuzi jak je naším dobrým zvykem. A jako vždy to byla diskuze vůbec ne plytká, vůbec ne optrná, abychom se navzájem nezranili či neshádali. Naopak hned od začátku byla diskuze do hloubky a otevřenosti, která mně vždy překvapí. Platí i zde totiž zásady Kány, že vše co se řekne zůstane mezi námi. Dál každý názor je správny a nereaguje se na něj. Díky těmto pravidlům je zde opravdu mezi námi jistota a důvěra. A to ne jen nás, kdo jsme už společně něco zažili, ale všech. I těch, kdo jsou s námi poprvé. O to úžasnější i diskuze bývá. Prostě se nepřeme, nehádáme, nepřesvědčujeme. Každý má možnost se vyjádřit a ví, že ho nikdo nesetře a nezkroutí do kuličky co by skončila v popelnici či někde jinde odhozená.

Po konci této části jsme se sebrali a mazali dál směr Rozhledna na Signálu. Mezitím jsme ještě zažili dobrodružství když jsme scházeli cestou necestou do Hronova. Tam jsme viděli dům Aloise Jiráska, mohli ochutnat dva tamější volně přístupné prameny, na náměstí si kdo chtěl dal dobrou kávu či něco dobrého a v restauraci o kousek dál jsme si dali něco na zub a aby se nám dobře šlo těch zbývajících pár km.

Cestou před cílem jsme každý sebral pár klacků a díky toho jsme si pak mohli rozdělat oheň a upéct špekáčky či klobásy či udělat jídlo. I zde jsme někteří obsadili altán, někteří si postavili přístřešek, někteří spali na mezipatře rozhledny. Byla možnost si i zde prohlédnout jeden otevřený docela velký bunkr i když poškozený a pak tu byl druhý, ale zavřený, co má osobního vlastníka.

Díky toho, že jsme přišli relativně včas, jsme opravdu mohli obsadil jak altán, tak i ohniště. Píšu to proto, že nedlouho po našem příchodu se na parkovišti nahromadila omladina z částečně více či méně vytuněnými auty. A asi jim nebylo zcela vhod, že jak altán, tak ohniště, že byly obsazeny námi. Po čase postupně odjeli pryč.

My pak až do hluboké noci a skoro půlnoci dál pokračovali v započaté diskuzi. Postupně jak přibýval čas, tak se někteří z nás začali ztrácet do svých nocovišť.

Když už jsme všichni spali nebo se o to snažili, opět na parkoviště dorazila omladina a zpustila svou hudbu. A nevím zda díky deště co začal či díky pozdnímu času se i na podruhé a tentokrát opravdu nastálo postupně vytratili a my se mohli konečně i ti nejposlednější přesunout do polohy spícího muže. Jak dlouho trval daný noční déšť osobně nevím, ale asi moc dlouho ne. Osobně jsem pro ten případ měl připravenou plachtu. Částečně mně probral silnější vítr. Proto jsem plachtu přes sebe přehodil a víc opravdu nevím. To trvalo až do rána.

Ráno bylo opět jak malované. Bylo po dešti, takže bylo nutné nechat na sluníčku co už začínalo hřát oschnout plachty stanů a příštřešků. Po snídani jsme dobalili věci, usedli v altánu a udělali si jako vždy krátkou bohoslužbu i s večeří Páně. A měli jsme opravdu jak chléb, tak víno, které jsme společně lámali a jedli a každý si dal i malý hlt vína.

Po konci jsme sebrali věci a vydali se do domluvené restaurace co byla v nedaleké vesnici. Měli jsme už předem domluvené jídlo, takže jsme po příchodu byli velmi rychle obslouženi. Zde jsem ne jen já asi jedl poprvé řízek s kysaným zelím a knedlíkem. Je to zdejší specialita a osobně mohu říct, že i když je to nezvyklá kombinace, tak na druhou stranu velmi dobré a chutné jídlo, co bych si dal klidně znova. Jmenuje se to Pavlovičák. Zde se k nám opět na oběd a závěr vandru přidal Luboš, co nás v pátek večer opustil.

Po obědě jsme společně odešli k dětskému hřišti kde byly lavičky. Zároveň jsme se zde začali už i rozcházet a loučit.

Já byl mezi prvními, protože jsem to měl celkem daleko domů a taky na mně začala doléhat únava. Ostatní po chvíli na lavičkách a tzv. ohlédnutí se za víkendem došli rovněž do Náchoda kde si dali ještě zmrzku a pak i oni frčeli někdo vlakem, někdo autem do svých domovů, za svými blízkými.

Ale všichni se zároveň už těšíme na podzimní vandr. Jen zatím se neví, kam vyrazíme.

Hlavně bych za tento vandr chtěl vyzdvihnout Libora Petráše bo to celé skvěle naplánoval a zajistil. Libore jsi opravdu skvělý a nasadil jsi dost vysoko laťku, která se bude těžko i jen dorovnávat.

Fotogalerie z vandru zde: 

https://photos.google.com/album/AF1QipPTNf2yCX1h28iKLydvoSCDoUy4J0N0guXbu-NA