Bohu ANO, zlému NE.
https://www.youtube.com/live/F7X1S3yUELA
Úvodní přivítání:
Velebit budu Hospodina v každém čase, jeho chválu budu mít na rtech navěky! Hospodinem pochlubím se z celé své duše, ať to slyší a ať se radují. Se mnou Hospodina oslavujte, jeho jméno spolu vyvyšme! Hledal jsem Hospodina a odpověděl mi, ze všech mých obav mě vytáhl. Ti kdo jej vyhlížejí, budou jen zářit, nebudou v hanbě skrývat tvář! Když chudák volal, Hospodin slyšel, ze všech úzkostí jej zachránil. Hospodinův anděl svůj tábor klade kolem jeho ctitelů, aby je uhájil. Okuste a vizte, jak dobrý je Hospodin, blaze člověku, jenž v něj doufá. Ctěte Hospodina, jeho svatí, vždyť jeho ctitelům nic neschází.
Žalm 34,1-10
Text ke kázání:
On musí růst a já se menšit.
Jan 3,30
Je pro vás lepší, abych odešel. Když neodejdu, nepřijde k vám Utěšitel; když ale odejdu, pošlu ho k vám. Až přijde odhalí světu v čem je hřích, spravedlnost a soud. Až ale přijde on, Duch pravdy, uvede vás do veškeré pravdy. Nebude totiž mluvit sám od sebe, ale řekne vše, co uslyší, oznámí vám i věci budoucí. On mně oslaví, neboť vám oznámí, co přijme ode mě.
Jan 16,7-8;13-14
Každému jednotlivému z nás byla dána milost podle Kristova obdarování. To on rozdal své dary – apoštoly, proroky, evangelisty, pastýře a učitele – pro přípravu svatých k dílu služby, aby se Kristovo tělo budovalo, abychom nakonec všichni dospěli k jednotě víry a poznání Božího Syna k dokonalému lidství, k plné míře Kristovy dospělosti.
Ef 4,7:11-13
Kázání :
Co pro nás znamená když v modlitbě říkáme: „Buď vůle tvá.“? Jsme v tu chvíli rozhodnuti opravdu dělat nejlépe pouze to, co po nás Bůh chce a proč nás do tohoto světa postavil? Chceme a toužíme tento náš úkol vidět a znát? Jsme odhodláni tyto úkoly jak přicházejí realizovat v moci Ducha Svatého? Jsme rozhodnuti i přijmout, že úkol je většinou na omezený čas a když nadejde odejít a dát prostor druhým?
Někomu to možná přijde divné, že se takto ptám. Ale vidím, že toto trápí mnohá společenství. Nemluvím přímo jen o našem společenství i když i u nás s tím bojujeme. Já sám jsem svého času s tím těžce válčil a těžce se učil přijmout, že když Bůh dá poznat, že je čas předat roli někomu druhému i když nevím komu, že mám poslechnout. Bylo třeba, abych dostal opravdu tvrdou lekci, díky které jsem se nakonec pokořil a přijal tuto pravdu. Do dneška z této lekce žiji a modlím se: „Dej mi Bože vždy sílu přijmout, že každá má služba může třeba zítra skončit a já to tak mám přijmout a nehrnout to dál před sebou.“ Kdo zažil někdy povolání do nějaké služby a zažil i ukončení, ví, že to vstoupení je jednodušší, než okamžik, kdy má skončit a třeba ještě není za něj jasná náhrada v podobě nového služebníka. Nebo si myslí, že ještě stále má co říct a předávat a proto nechce odejít.
Ale může to být i naopak. Jasně nám Bůh dává vidět službu, do které máme jít. Vidíme nebo nám druzí říkají, že k tomu jsme obdarovaní. A my přesto váháme. Přesto pořád hledáme proč říct ne, než ano.
Myslíme si snad v tu chvíli, že na to budeme sami? Bojíme se snad odpovědnosti? Nebo v čem je ten problém? Vždyť Bůh ve svém slově jasně říká, že nás v ničem nenechá samotné. Vždy jde minimálně po našem boku. Někdy nás předchází a čistí nám cestu, abychom měli službu co nejjednodušeji schůdnou a zvládnutelnou. Když je třeba, vezme nás i do náruče a nese nás přes těžkosti. Tak přestaňme mít zbytečné obavy a strachy. Uvědomme si, kdo je původce těchto obav a strachů, kterýma se nás pokouší zastrašovat a zmást. Původce těchto strachů nejsme my, není to ani Bůh. Je to satan. A proč tak jedná? To je přece jasné a měl by to každý z nás vědět. Je to proto, že má strach z toho, kdybychom sloužili. Kdybychom se rozhodli říct Bohu ANO a jeho falešným bludům říct NE. Hraje takto na naše ego. Buď má cíl ho shodit nebo naopak tvrdit, že nikdo není lepší než zrovna ty, který o tom právě přemýšlíš.
Podívejme se na Jana Křtitele. Byl prvním kdo Izraelity vedl před službou PJK k pokání a živé víře. Mohl chtít, aby byl na úrovni Ježíše a sloužit spolu s Ním. A co řekl, když Ježíš začal sloužit? Jak to zní v tom prvním verši, který jsme četli ke kázání? Jan řekl: „On musí růst a já se menšit.“ Nedbal na své zásluhy. Nedbal na to, jak byl mezi mnohými Izraelci oblíbený. Pro něho bylo důležitější opravdu poslouchat Boha a konat svou službu po čas, který mu byl určený a pak předat roli učitele Ježíšovi. A spolu s tím i všechny učedníky. Neviděl v tom svou prohru. Nebyl tím zklamán. Přijal to s pokorou, vděčností i radostí, aby Boží dílo rostlo.
Podobně je tomu i v případě samotného PJK. Když se schyloval konec Jeho života a služby zde na zemi, řekl učedníkům, aby to brali jako to nejlepší co je může potkat. Jako to nejlepší, protože teď bude čas, aby oni pokračovali, v Jeho díle. Ne jako spasitelé, ale jako ti, kdo budou vydávat svědectví. Kdo budou učit druhé. Kdo budou pomáhat druhým ať věřícím nebo nevěřícím. Zároveň je povzbuzuje a upevňuje, že na to nebudou sami. Bude s nimi Duch Svatý, který je do úkolů bude povolávat, ale i třeba odvolávat, aby si odpočinuli a začali dělat něco jiného.
Stejně jsme na tom i my. Každý z nás, když nás poprvé Bůh jasně zavolal a my Ho vírou a skrze pokání přijali, dal první povolání. To je, začít dělat první kroky víry skrze modlitbu, čtení a přemýšlení nad texty Bible, chodit do dorostu či mládeže a pokud by byly skupinky, tak i do nich. A samozřejmě i na shromáždění celého společenství, na bohoslužby. Nemáme v tu chvíli řešit kolik je nám roků. Není třeba v ten čas řešit jaká asi bude moje další služba a další kroky víry. V tuto chvíli si máme vybudovat pevný základ a naučit se odolávat prvním útokům toho zlého, který se nás bude snažit od víry svést pryč. A neřešme ani jak dlouho toto období má trvat. Zda rok, dva roky,… Ale už v tuto dobu můžeme přijímat malé služby, když nám jsou nabídnuty. Bůh nám dá jasně poznat, až bude chtít po nás něco nového.
Co bychom si měli přát a za co se modlit, tak abychom opravdu chtěli slyšet Boží hlas a měli odvahu a sílu říct Mu ANO. A taky abychom byli plni Ducha Svatého a měli Jeho dary ke službě i k osobnímu životu.
Buďme však opravdu připraveni, že jako nás Bůh do nějaké služby zavolá, tak přijde i okamžik, kdy máme skončit, zastavit se, odpočinout, nabrat nové síly a přijmout povolání do jiného úkolu. Nehledejme za tím nic složitého. Nebojme se, že úkol bude těžký nebo dokonce nad naše síly. Bůh nás zná lépe než my sami sebe. On nás stvořil v těle našich matek. Dal nám veškeré obdarování už od malička. A když nás povolává, tak pouze k tomu, čeho jsme schopni dosáhnout. On není bůh zmatku a nepokoje. On je naopak Řád a Pokoj. Jistota a Pravda. To si pamatujme a v této jistotě a naději se učme chodit a rozhodovat. Amen.
Požehnání:
Poslouchejte Boha jako jeho děti, nepoddávejte se choutkám, které vás ovládaly v době vaší nevědomosti. Ten, který vás povolal, je svatý – právě tak buďte svatí v celém svém životě i vy. Je přece psáno: „Buďte svatí, neboť Já jsem svatý.“
1.Pt. 1,14-16
Komentáře
Okomentovat
Děkuji