Velikonoční pouť 2026

Je začátek dubna. Opět se blíží okamžik kdy se sejdou poutníci z různých koutů republiky, abychom

opět prožili pár dní spolu, při Velikonoční pouti. Tento rok to bude již počtvrté. Každým rokem je nás víc. A to i letos i když 5 dalším, co chtěli s námi jít to z osobních, zdravotních nebo pracovních důvodů jít nemohli.

Přesto vše je nás tento rok opět více než loni. Letos to před začátkem bylo opravdu zajímavé a byl jsem zvědavý, kolik nás vlastně půjde. Vzhledem k předpovědi počasí to nevypadalo zrovna nejlépe. Ale Bůh byl milostivý. Přijal naše modlitby a předpověď počasí se změnila a vypadalo to na super víkend, možná bez deště.

Jako každým rokem jsme se setkali ve čtvrtek odpoledne na autobusovém nádraží v Českých Budějovicích. A i tento rok s námi byl nevidomý poutník. Tentokrát bez doprovázejícího psa, jen s holí. Ale věděl jsem po loňské zkušenosti, že to i tentokrát zvládneme. Autobusem jsme odjeli do Horní Stropnice. Tam jsme vystoupili a došli do kostela, kde již začala bohoslužba. Po ní jsme se pěšky přesunuli do Hojné Vody, kde byl penzion, kde jsme měli zajištěné ubytování. Rozdělili jsme se do pokojů a ubytovali.

Hned potom jsme začali chystat večeři pro všechny. A byla to krása, jak se všichni snažili být užiteční. Někdo přichystal talíře, jiní chystali zeleninu, další skleničky, další příbory. A těsně před začátkem večeře došel ještě poslední poutník Petr, co už byl na cestě celý den. Přidal se k nám a začali jsme se společnou sváteční sederovou večeři. Bylo to poprvé, co jsem tuto slavnostní večeři provázel jako pořadatel. Z počátku jsem byl dost nervózní, ale Boží pokoj na mne dopadl a postupně se přenesl i na ostatní. Bylo vidět, jak nervozita z neznámého i z ostatních odpadala a přicházel pokoj i do jejich srdcí i myslí. Bylo krásné a povzbudivé vidět tuto proměnu. Postupovali jsme dál a byl to opravdu krásný společný čas.

Po skončení večeře byl ještě společný čas, kdy každý mohl říct pár vět o sobě a proč se pro pouť rozhodl. Když i toto kolečko skončilo, postupně jsme se rozešli do pokojů a šli spát.

V pátek ráno po sbalení a někdo i najezení jsme se vydali k poutnímu kostelu v Dobré Vodě, kde na nás již čekala jako každoročně sestra Lioba. Seznámila nás s historií kostela až po současnost. Zároveň nám řekla i o jejich službě, kterou jejich řád koná. Jsou to úžasné služebnice. Moc děkuji.

Potom jsme už vyrazili na cestu spolu s Mirkem, který se k nám přidal na 1 denní putování. Počasí nám přálo oproti loňskému roku a i díky toho jsme zas tak moc nespěchali. Užívali jsme si krásu krajiny. Byl čas i na povídání. S Markem, který je nevidomý se vždy někdo ujal a střídali se s ním skoro všichni putující. Bylo to krásné. Nejvíc mně potěšilo, že jsme šli skoro celý čas jako skupina a když se někdo pozdržel či opozdil, že všichni na něj počkali, abychom šli opravdu společně jako komunita. Cestou jsme udělali několik přestávek na odpočinutí. Kolem 15 hod jsme dorazili k poutnímu kostelu Sv. Trojice u Trhových Svinů, kde nás už čekala paní co se o něj stará a moc krásně nám o něm povyprávěla za což děkuji.

Po tomto setkání jsme si zašli ještě někdo napít někdo jen podívat k prameni, co je hned vedle kostela. Pak jsme si prošli křížovou cestu, která je krásně obnovená. A pak už došli k modlitebně Církve bratrské, kde bylo domluvené ubytování. Po chvíli odpočinku se někteří vydali si udělat procházku po Svinech s návštěvou obchodu a dokoupení, co bylo třeba i k návštěvě restaurace k doplnění energie.

My ostatní jsme zůstali na začátek Velkopáteční bohoslužby. Několik poutníků z řad katolíků ke konci odešlo, aby mohli být na katolických Velkopátečních bohoslužbách.

Po konci jsme my ostatní odešli na náměstí do restaurace, kterou jsme znali už z loňska a dali si zaslouženou večeři. 

Pak už jsme se sešli všichni mimo Mirka, který odjel domů a měli společný čas. Povídali jsme si zážitky z dneška. Zároveň jsem představil i co nás čeká v sobotu. Po tomto čase jsme se postupně opět rozešli, zakutali do spacáků, abychom se vyspali, odpočinuli a nabrali síly na další den putování.

Je sobota ráno. Probouzíme se, balíme, snídáme. Zároveň se dozvídáme, že dvě poutnice končí nečekaně. Jedna z rodinných důvodů, druhá ze zdravotních. Loučíme se s nimi a obě dostávají Účastnický list jako poděkování za společné putování. A jako každým rokem v sobotu si pochutnáváme všichni na mazanci, který pro nás upekla moje Lenka a který nesla až do včerejška v batohu Lucka. Poté ještě uklízíme po sobě v kuchyňce a odcházíme.

Oproti včerejšku je v sobotu pod mrakem a trochu i vítr. Ale jde se nám dobře. Je fajn zábava a nálada. Jdeme opět jako skupina a když je potřeba čekáme na sebe. Když se po několika přestávkách vyškrabáme na Fenclovu vyhlídku, kde si chceme dát větší přestávku, málem nás odfoukne vítr co se zvedá. Proto se po chvíli zvedáme a odcházíme. A jako vždy ani tentokrát nejdeme přesně plánovanou trasou, ale jako vždy krásnou jinou cestou. Asi v polovině cesty nás přepadne přeháňka a proto přijdou vhod i pláštěnky a jiná ochrana před deštěm. V jedné z vesnic narazíme na zastávku, kde je tzv. knihobudka a je tam povinná zastávka, aby knihomolové, kteří jsou mezi námi mohli zkontrolovat seznam knih, co tam jsou. Pak pokračujeme dále. Blížíme se k nenáročnějšímu úseku dnešního dne. Cesta totiž zanedlouho směřuje lesem podél potoka. Chvílemi se jde po pěkné pěšině, ale chvílema je to o přelézání padlých stromů nebo naopak jít co nejvíc většinou po pravé straně, bo vlevo je sráz do potoka a tam se nechce nikomu z nás spadnout. Ale to je vše ještě v pohodě. V závěru přecházíme přes dva polorozpadlé můstky, které jsou ještě navíc pěkně ze šikma, aby se nám po nich šlo fakt dobře.. Ale i to jsme bez ztráty kreditu a dobré nálady zvládli a už jsme v Římově. Blížíme se k jednomu ze zastavení křížové cesty tzv. Velkému Pilátovi. Zde se setkáváme s lidmi z českobudějovického CB sboru. Jsme přivítáni a společně dojdeme až na místo Golgoty. Tam je jednak konec křížové cesty, ale i čas, kdy se od nich oddělujeme a míříme se ubytovat. Hned potom míříme zpět na náves do místní hospůdky, kde si dáme zaslouženou odměnu v podobě dobrého jídla.

Jelikož je ještě skoro hodina času než začnou Vigílie, kterých se někteří z nás chtějí zúčastnit, míříme zpět na ubytovnu. Někteří jen odpočívají, někteří si stihnou dát i sprchu. Pak ti z nás kdo jdou na Vigílie odcházíme a ostatní zůstávají aby si odpočinuli a jak se dozvídáme nebo i osobně po příchodu zjišťujeme usnuli. Vigílie ja krásná i když trochu delší slavnost. Ale stojí za to se jí zúčastnit. Na začátku jeden kamarád z Českých Budějovic rozdělá oheň pomocí křesaní, kterým se zapálí hranice od které se pak zapalovala tzv paškální svíce. Po konci Vigílií jdeme všichni spát.

V neděli ráno po snídani a sbalení míříme k první kapličce křížové cesty. Tam na nás už čeká Honza, který se k nám na nedělní putování připojí. Procházíme opět část křížové cesty a jdeme pak dál podél Malše a Stropnice. Zároveň nás opouští Irenka, další z poutnic. Projde si ještě zbytek křížové cesty a autobusem pak dojela do Budějovic a dál vlakem domů.

Stejně jako včera i zde nás čeká jeden náročnější úsek cesty, ale jako včera ho zvládáme. Jako každým rokem stíháme začátek bohoslužby v Doudlebech a tamější pan farář si na nás vzpomíná z loňského roku. Po konci bohoslužeb si dáváme venku před kostelem zaslouženou delší pauzu a při ní se jako loni s panem farářem fotíme. Před odchodem dál dostávají všichni Účastnický list. Marek taky, ale aby věděl co to je, nechal jsem mu ho napsat v Brailově písmu.

Poté odcházíme dál směr Roudné. I nyní jdeme skoro celou cestu krásnou přírodou. V Roudném máme ještě chvíli času a stíháme si dát zaslouženou odměnu v podobě ledové kávy nebo zmrzliny. Pak už nasedáme do autobusu a ten nás odváží až do Budějovic k vlakovému nádraží. Tam se loučíme s Markem. Ještě počkáme než mu přijede trolejbus. My ostatní pak míříme si někam sednout. Nakonec končíme až na náměstí. Každý si dá něco dobrého na pití nebo jídlo. Potom odcházíme zpět k nádraží. Já s Luckou se od ostatních oddělujeme a jdeme na trolejbus a ten nás odvezl domů. Ostatní jdou na vlak a taky postupně odjíždějí do svých domovů.

Co říct závěrem? Chci vyzdvihnout výkon Marka, že celou trasu s námi statečně a bez řečí prošel. Chci poděkovat zejména Petrovi za obětavou pomoc zejména v náročnějších úsecích, kdy to byl převážně on, kdo Marka provázel a navigoval. Chci poděkovat i ostatním, že to nebylo jen o mně, abych Marka provázel, i když jsem na to byl připravený, ale že mi svou obětavostí umožnili, abych se mohl s ostatními pobavit. Chci ocenit i Pavlu, která po delší době se odhodlala putovat a pak ze zdravotních důvodů skončila hned v sobotu. A chci vyzvednout všechny, že se podřídily a vyslyšeli mé přání, abychom vytvořili společenství, kde je jeden pro druhého a každý pro každého. A chtěl bych poděkovat i Pánu Bohu za vyslyšení modlitby, aby se podařila příprava i realizace Sederové večeře, ale i za to, že nám daroval krásný společný čas a pěkné počasí.

A kdo dočetl až sem, podívejte se i na fotky a videa z celé trasy. Řeknou podle mě víc než všechna tato slova, co jsem napsal.

Kdo by chtěl zažít toto společenství, kde se nehraje na to zda jsi nebo nejsi věřící. A pokud jsi, tak z které církve, tak si zjisti, kdy příští rok budou Velikonoce a včas mi pak napiš, abys mohl či mohla putovat s námi. Shalom, Shalom.

fotoalbum: 

google: zde jsou i videa z přechodu mostku a rozdělávání ohně:

https://photos.app.goo.gl/LNMg7tZeCHUcnuCy5

https://eu.zonerama.com/Charliehofotky/Album/15109771