Štěpánský dobrodružný běh
Dobrodružství při Štěpánském proběhnutí
Vyběhl jsem tedy směrem do kopců známou cestou směrem k lesu a kopcům. Silnice byla celkem v pohodě až na některé místa, kde to bylo mírně zledovatělé. Ale dalo se to v pohodě zvládnout.
Po asi dvou km jsem odbočil do lesů a začalo dobrodružství. Cesty v lese byly mírně zasněžené. Občas i namrzlé, ale boty držely. Běžel jsem dál. Cesta vedla krásným lesem, ale po dalších dvou km jsem se dostal zpět k silnici což se mi nelíbilo a chtěl jsem dál běžet lesem.
Nezbylo mi tedy než zabočit do pěkně prudkého svahu plného zlámaných kmenů, větví, kamenů. Ale nebylo zbytí.
Začal jsem stoupat. Přelézat přes jednotlivé kmeny, větve a kameny. Svah byl dlouhý asi 200m a tak jsem lezl až nahoru. Nakonec jsem ten svah zdolal a byl nahoře.
Chytl jsem se cesty to tam byla a běžel po ní dál do kopce. Přesněji chvílemi běžel chvílemi šel. Nahoře mně čekalo nepříjemné překvapení. Byla tam uzavřená cesta dál kvůli těžbě dřeva.
Zabočil jsem doprava na lesní cestu. Ta vedla pomalu, ale jistě směrem dolů opět k cestě a pak najednou skončila. Měl jsem tři možnosti. Vrátit se zpět, seběhnout na silnici nebo se opět vydat do kopce.
Zpět se mi nechtělo a proto jsem se vydal do kopce. Z počátku to šlo dobře, protože jsem si všiml sotva znatelné lesní zvířecí stezky. Po té jsem opět chvílemi šel, chvílemi běžel.
A najednou se přede mnou objevilo kamenné bludiště. Na první pohled vypadalo neprostupně. Ale stezka vedla dál tím směrem. Tak jsem pokračoval.
Začalo fakt velké dobrodružství bo chvílemi jsem přelézal šutry skoro po pás velké, ale jiná možnost nebyla. Trvalo to snad 40 minut, než jsem skrz ty šutry prolezl až nahoru.
Tam stezka byla lépe viditelná a zřetelná. Pokračoval jsem po ní dál. Nakonec jsem narazil na normální lesní cestu a po té pokračoval.
Doufal jsem, že už další překvapení nebude. Opak byl však pravdou. Po dalších dvou km pohodové lesní cesty byla další uzávěrka kvůli těžbě. Odbočil jsem a běžel dál. Po dalším půl km mi nezbylo než se vrátit bo i zde byly zbytky po těžbě ještě neuklizené a tak neprůchodné, že jsem se vrátil zpět na poslední odbočku, kterou jsem předtím minul.
Tam jsem zabočil a běžel po krásné široké lesní cestě po vrstevnici. Vzhledem k tomu, že jsem měl už 10km za sebou rozhodl jsem se, že nyní už budu točit směrem doleva když to půjde bo takovým směrem byly cesty do města zpět.
Po zhruba 3km jsem na takovou odbočku narazil, zabočil a běžel po mně již známé cestě. Den předtím jsme se tudy vraceli z výletu. Teď už jsem byl klidný. Věděl jsem přesně kudy poběžím a díky toho jsem doběhl zpět již bez dalších dobrodružství a záludností.
Zpětně jsem zjistil, že
podobnou trasu jsem běžel, před zhruba dvěma roky, ale ne skrz ty
šutry. Těm jsem se tenkrát nějak vyhnu
l, ale jak to fakt nevím.
Každopádně to stálo za to. Boty mně nezklamaly a perfektně držely když jsem se škrábal do kopců i když jsem přelézal nebo sbíhal. A jako závěrečná příprava na Klekluli super. Takže celkově spokojenost a těším se na příští rok.
Komentáře
Okomentovat
Děkuji