Kána vandr podzim 2025, Brdy

 

Je pátek ráno. Řeklo by se stejný jako jiný. Ale pro nás kluky a chlapy z Kány jedinečný. Proč? Protože se opět spolu uvidíme a zažijeme dobrodružství. Budeme moci opět spolu debatit na nejrozličnější témata. Budeme moci vzpomínat nebo jen navázat na předchozí rozhovor či poslední setkání. Prostě to nejlepší, co nás může potkat a co máme rádi.

Na jaře jsme se sešli a toulali v okolí České Třebové, tentokrát padla volba na Brdské lesy. Dostal to za úkol připravit Charlie. Navrhl dvě trasy. Obě zhruba stejně dlouhé. Obě i zhruba stejně náročné. Ale ani jednu z nich neznal ani on, ani nikdo z kluků. Plán byl zkusit najít trampské campy a osady, kterých je v Brdech plno. Takže bylo jasné, že to opravdu bude dobrodružné a tak trochu dost i o bloudění a hledání.

V pátek bylo domluveno setkání v Pivovaru Řevnice, kde jsme měli objednaný stůl, abychom se všichni vlezli a mohli být od začátku spolu. Někteří jeli až z Ostravska, jiní z Jižní Moravy, další z Liberecka a Orlických Hor, Jižních Čech. Nejblíž to měli tentokrát Pražáci. Scházet jsme se díky tomu začli po 18 hod. Ono to holt chvíli trvá, než ty české schinkanzeny urazí tu vzdálenost. A když se k tomu přidá zpoždění, tak není co řešit. Ale zvládli jsme to. Sešli jsme se. Kdo chtěl, dal si pivko nebo něco k jídlu. Poslední z nás přijeli až kolem 21 hod večer. Ale i na ty jsme počkali bo bychom se těžko pak někde v lese hledali, když nebylo zcela jasný, kde na noc zakotvíme.

Když jsme vycházeli, byla už krásná tma. Po chvíli jsme vyšli z Řevnice a zašli do lesů. Začlo dobrodružství. První místo kam jsme chtěli dorazit bylo rozcestí pod jezírkem, kde měly v okolí být 2-3 campy. Ale jelikož jsme kluci šikovní, sešli jsme ze značky a když jsme se našli kde asi jsme díky GPS, tak jsme se nakonec dohodli, že půjdeme kousek jinam.

Cíl byl stanovený a jelikož se šlo po celkem široké cestě, byla nulová pravděpodobnost, že bychom tam nedošli. A povedlo se. Došli jsme na rozcestí Červený kříž, kde byl i přístřešek. Ale ten jsme nechali tak. Využití měl až ráno, když se dělala snídaně.

Každý si našel nějaký koutek dál od cesty, kde si udělal bivak a za chvíli už byla tma. A začalo být slyšet chrupkání některých z nás.

Ráno když už bylo světlo jsme se postupně probrali, sbalili a udělali každý podle toho co měl snídani. Přitom jsme se dozvěděli, že v noci měli někteří nezvaného hosta. Lišku. Ale přežili to bez úhony jak oni sami, tak i liška.

Dali jsme hlavy dohromady a zkusili se dohodnout, kam že tedy půjdeme. Nakonec padlo rozhodnutí jít k jezírku odkud je pěkný výhled. Nebylo to ani moc daleko. Vyrazili jsme a postupně se podle toho jak kdo rychle šel roztáhli na délku. Ale všichni jsme věděli kam jdeme a že na sebe počkáme, abychom se netrhli a neztratili navzájem.

K jezírku jsme došli a čekalo tam na nás pěkné překvapení. Přímo na břehu pod námi byla tramská osada EL PASO i se srubem. Někteří zůstali nahoře u rozcestí, ale někteří jsme neodolali a sešli dolů se podívat. Ale moc jsme toho neviděli. Tito staří pardové neměli vůbec zájem se vidět s druhými lidmi. A navíc měli pozemek kde bylo jezírko a kde stály chaty jejich osady v osobním vlastnictví. Respektovali jsme to, nechali je být. Došli jsme za ostatními a společně vyrazili dál. Cíl byl jasný tentokrát. Dojít do obce Kytín, kde je vyhlášená hospoda. Aspoň tak se to Charlie dozvěděl a avizoval ostatním. Navíc to byla jedna z mála v okolí, kde bylo otevřeno a navíc i vařili. Pomalou a pohodovou chůzí jsme tam dorazili. Někteří jsme se zašli podívat ještě ke kostelu, kde je i studánka a doplnili si vodu bo nám mnohým už docházela. Ostatní obsadili stůl a postupně jsme si objednali každý něco dobrého na baštu a samozřejmě, že bylo i pivko :-). A pověsti o dobré kuchyni byly pravdivé. Opravdu jsme si všichni pošmákli. Navíc jsme zjistili, že i zde je možnost si doplnit vodu, čehož všichni ostatní využili.

Pak už jsme se opět vydali na cestu. Cíl byl najít místo, kde bychom si mohli posedět, pokecat, v klidu uvařit či udělat večeři a kdyby se zadařilo, tak i udělat oheň, abychom mohli upéct buřty, chleba, sýr a netlačili to studené do sebe. Zároveň jsme se chtěli přiblížit i k městečku Dobříš, kde jsme podle plánu měli skončit.

Za povídání a radování se z toho, že je super počasí, bo fakt sluníčko bylo, mraky taky trochu, ale hlavně nebyl déšť, jsme captali dál. Dali jsme si i přestávku na první část debaty. Já si šel odskočit a přitom jsem našel díky toho, že jsem slyšel štěkat psy z jednoho místa druhý camp, kde ale byli pivní bratři a už v povznesené náladě. Tak jsem odešel a jen ostatním řekl o daném místě.

Došli jsme až na rozcestí kde stál přístřešek na odpočinutí. Zde jsme se dozvěděli, že v okolí je nebezpečí požáru v lese a na jednom campu i zahořelo a bylo to s výstrahou pokuty, kdyby někdo, někde byl přistižen.

Jelikož některým z nás už opět ubývala voda, ale hlavně se blížila pátá odpoledne, jsme se dohodli, že najdeme studánku, která měla být asi 1,5 km od nás. A měly tam kromě ní být ještě nejméně 2 další. Navíc to bylo na místě, kde byl i další rybníček a podle mapy tam měla být i rovina, kde by se dalo dobře přespat. Studánku jsme našli a byla super. Krásně zastřešená a chráněná před tím, aby do ní něco napadalo. Využili jsme toho, doplnili vodu a začali s průzkumem okolí.

Rovina zde celkem opravdu byla. Ale bylo až k tomu rybníčku který byl celý zelený vidět až z cesty, což se nám nelíbilo. Navíc by bylo třeba, abychom si tu pořádně uklidili pod sebou. Ale aspoň pro mě bylo nejhorší na tomto místě, že zde byly traviny a prameniště přítoků do potůčku co vyvěral ze studánky, napájel rybník a pak tekl dál.

Stejně jako ostatní jsem tedy vyrazil dál na průzkum hlouběji do lesa. Byl to samý spadaný klacek, sem tam kus kmene nebo celý spadlý strom, ale to mi nevadilo. Přeskočil jsem potok a začal se drápat do nízkého svahu před sebou. Když se mi to povedlo, nezbylo mi než děkovat za ten nápad a směr.

Byla zde krásná placka kde jsme se všichni bez problémů mohli vecpat a mít dost místa na přespání. Byl to ale zároveň camp trampů. Takže se povedlo souhrou okolností najít už třetí camp.

Byl pěkně schovaný i s ostatních stran. Přišli i ostatní a bylo jasné, že dál už nikam nejdeme. Rozdělal se oheň a každý si začal vařit večeři. A tady se s námi rozloučil Radek a šel do Dobříše na vlak, aby dojel do Prahy bo měl v něděli ráno povinnosti. My ostatní jsme zůstali, jedli, pili a začali si dělat přístřešky nebo stavět stany podle toho jak kdo byl vybavený. A když už padla opravdu noc a jen tak jsme seděli u ohně a užívali si toho, pokračovali jsme v debatě, která začala už během cesty. Bylo super, že jsme se každý zapojil a každý řekl svůj názor. Nejlepší ale bylo, že mezi sebou máme tu úctu a respekt, takže i tam kde by se jiní shádali a možná pak spolu nemluvili, jsme my v pohodě a pokoji debatili, vyměňovali názory. Místo abychom hledali jak druhé přesvědčit, že zrovna ta moje pravda a můj názor je ten správný, jsme hledali porozumění a spíše to, co nás spojuje názorově i lidsky. Byl to fakt úžasný a krásný čas. A jestli si někdo myslí, že jsme si tzv mazali med kolem pusy nebo mluvili jen povrchně, tak se opravdu každý takový mýlí. Rozhovor šel opravdu na hloubku až jsem byl překvapený i když jsem to očekával. A jsem přesvědčený, že ne jen já. Během debaty se někteří z nás dle toho jak byli unaveni přesunuli do svých nocležišť. A když se blížila půlnoc, tak i ti největší vytrvalci to zapíchli a šli jsme spát. Já se ještě předtím s kým šlo rozloučil bo jsem potřeboval být v Budějovicích v něděli nejpozději v 15 hod a vlaky vycházely tak, že bylo třeba, abych z místa spánku do Dobříše vyrazil už kolem 6 ráno. A ti kdo mně znají, vědí jaká to pro mě byla oběť i radost. Ale bylo to třeba, protože jsme měli závěrečné setkání s manželskými páry, kterým jsme se celý rok věnovali.

Ráno ještě za tmy mně vzbudil budík a ač se mi nechtělo, přece jen jsem se z teplého spacáku vyhrabal, sbalil a vydal na cestu. Jelikož jsem nechtěl rušit, snažil jsem se i při balení i pak při odchodu chovat co nejtišeji a myslím, že se mi nepovedlo nikoho vzbudit. Cestou z tábořiště k silnici u studánky to bylo docela dobrodružné bo za tmy je les zcela jiný než za světla. Ale i to jsem s trochou bloudění a šlápnutí do prameniště zvládl. Pak už to byla brnkačka. Měl jsem před sebou už jen 10km a ty jsem zvládl v pohodě. Dokonce jsem i hned na poprvé našel vlakové nádraží. A od tama jsem už s přestupem v Praze dorazil do Budějovic.

Kluci co vím, tak si jako vždy ráno po snídani a sbalení udělali bohoslužbu a pak se vydali taky na cestu. Zabloudili přitom úmyslně do cukrárny a kavárny bo jeden z nás oslavil krásné 50 – tiny čímž ho vítám v klubu a přeji dodatečně hodně radosti jak v manželství, pracovním ale i osobním životě.

A kam to bude na jaře? To se uvidí na čem se domluvíme. Možná to budou opět Brdy, možná se pojede někam zcela jinam. Každopádně už nyní se těším.

A kolik nás bude? To by mně taky zajímalo. Tentokrát nás bylo 14.

A jak to bylo v reálu vám ukáží fotky. Odkaz je níže.

Fotogalerie zde: https://eu.zonerama.com/Charliehofotky/Album/14040279