Narozeninový běh

 Je sobota 30.8. 2025. Den začíná opravdu krásně. Už kolem 8 ráno je venku velmi příjemně. O to víc se těším na běh co je přede mnou a pro který jsem se na popud jiných rozhodl. A oč se vlastně jedná? Je to jednoduché. Několik jiných ať známých či mně neznámých běžců psalo, že si dalo běh, kdy kolik měli roků, tolik se rozhodli běžet i km. Já to navíc spojil s rozhodnutím podpořit finančně oddíl Royal Rangers v Českých Budějovicích. A jelikož se mi nechtělo běžet celé sám, vyzval jsem další přátele a běžce, že kdo chce, může se připojit. Tak jsem zvědavý, jak to dopadne a zda opravdu někdo přijde. Když ne, tak holt běžím sám.

Ráno jsem ještě ženu a děti dovezl na autobusák bo s dalšími se jeli projet na raftech. Pak jsem již dojel ke Kauflandu, kde jsem zaparkoval, převlékl a došel na místo srazu a startu, které jsem avizoval. 

Asi po 10 minutách se objevila a ne sama Petra, s kterou jsem již několikrát společně běžel. Tak hurá, nevyběhnu sám. A sotva jsme se přivítali už se blíží další 2 dámy. Jedna velmi mladá s kolem, druhá v běžeckém. Ptají se zda jsou správně, což potvrzuji. Jmenují se Klára a Lucie. Udělám s dovolením pár fotek, aby bylo vidět, že jsem opravdu minimálně část cesty neběžel zcela sám. Ale ani ony nejsou poslední. Ještě se objevuje Miluška ve speciálním outfitu, který má do běžeckého dost daleko, ale sluší jí to. S tou jsem běžel a pomáhal jí, aby si zaběhla celý půlmaraton a povedlo se. Vysvětluje proč je zrovna takto oháklá. Má problém s nohou a tak přišla aspoň povzbudit. I to se počítá. A už je čas vyrazit. 

Upozorňuji hned, že cestu mám načtenou jen z mapy v PC. Prakticky ji neznám. Takže možná se podaří i zabloudit nebo doběhnout někam, kde cesta bude končit a nezbyde než se kousek vrátit a běžet pak dál. Holky i klučina od Petry v kočárku to berou v potaz. 

Vyrážíme teda a snažím se od začátku běžet na pohodu, což znamená  km za víc jak 7 min. Rychlejší tempo nechci abych se nezadřel. Přece jen 57 km běžím poprvé v životě.

Běžíme jako skupina, míjíme Luční jez a běžíme dál až kousek za elektrárnu. Tam zjistíme, že to zas tak jednoduché nebude. Cesta zde končí. Vracíme se k Lučnímu jezu, kde je most na druhou stranu Vltavy. Chvilku před doběhnutím k němu se ozývá telefon a v něm kamarádka Lucka, co slíbila, že nás u Lučního jezu bude čekat a přidá se na pár km taky. Za chvíli se s ní setkáváme a běžíme společně dál směr Boršov.  Je krásně slunečno, skoro bezvětří a běží se suprovně. Daří se i držet tempo jak jsem chtěl.

Když proběhneme Planou ozývá se po chvíli opět telefon. V něm slyším Jardu, dalšího kamaráda, že na nás za Planou čeká a přidá se do Boršova. Za chvíli se s ním setkáváme a běžíme společně dál. 

Těsně před Boršovem končí obě Lucky a Klárka. Poděkuju jim. My ostatní běžíme dál. Aby si Petra běh mohla trochu víc užít, jí střídavě já a Jarda tlačíme kočárek s prckem. A je to docela fajn. Díky velkým kolečkům kočárek jede velmi dobře a není ani poznat, že něco tlačím. 

Dobíháme do Boršova ke kempu. Tam je malá přestávka na napití, protáhnutí a točíme zpět směr Budějovice. Po vyběhnutí kopečku od kempu se od nás Jarda odděluje a beží dál do Krumlova. Petra, já a její Filip běžíme a jedeme dál už společně. Běží se stále dobře. Celou cestu povídáme o všem možném. Petra sice měla původní plán max 15km, ale rozhodla se a běží po 20km. Tam se loučíme a dál běžím už sám. Jsem zvědavý zda se ještě někdo přidá.

Zatím se mi běží pořád dobře. Snažím se držet tempo na uzdě a trochu zpomaluji bo podle hlášení, jsme s Petrou trochu přidali. Zpomaluji proto a běžím dál opět svých 7-8 min/km. 

Když se blížím k Zimnímu stadionu, ozývá se opět telefon. V něm opět Miluška a ptá se kdy budu u Dlouhého mostu, že má pro mně slíbené občerstvení (vodu a banán). Běžím dál. Když se blížím k Dlouhému mostu, nechce se mi přebíhat na druhou stranu. Po chvíli zjišťuji, že tudy to opravdu nepůjde a přebíhám přes most a tam se s Miluš setkávám. Zbaštím banán, napiju se vody a společně běžíme asi 10m. Dál už pokračuji sám. Stále se mi běží fakt dobře. Žádné těžké nohy, žádné problémy s dýcháním ani žádná jiná bolest, co by mně měla omezit. 

Cestou se zdravím s pár běžci s kterými se míjím. Dobíhám do Bavorovic na náves. Tam jsem si naplánoval první pauzu na větší jídlo, napití a protažení. Už mám za sebou skoro 30km a začínám trochu cítit únavu v nohách. Přece jsem jen do této chvíle toho tak moc nenaběhal, ani se na to nijak speciálně nepřipravoval. Protáhnu se tedy hned jak doběhnu. Asi 10 min tomu dávám. Poté sednu na lavičku, napiju se, najím. Vše sbalím. Ještě než vyběhnu se jednou trochu protáhnu. Hlavně zadní část nohou. Zvlášť stehna, zvlášť lýtka. A jdeme dál. A opravdu prvních asi 10 m není běh, ale chúze. Pak už nohy začínají poslouchat a opravdu běžím. Cestou míjím opět několik běžců a běžkyň. zdravíme se. Únava je již trochu cítit, ale běží se mi dobře, daří se mi i držet v celku tempo do 8min/km. 

Když se blížím k Sokoláku, vidím, že přede mnou v místech kde odhaduji Planou či Boršov se začínají objevovat nepěkné černé mraky, které nevěstí nic dobrého. Doufám tajně, že buď se to vyprší přede mnou nebo až poběžím z Bošova zpět nebo bude maximálně pršet. 

Trochu začíná krápat když se blížím k elektrárně. Ale s tím jsem počítal a nějaká kapka mně nezastaví. Běžím dál. Po chvíli kapání přestává a v duchu se těším, že snad to dopadne dobře a budu jen zpocený. Přebíhám přes most směr Planá. A vidím asi po půl km, že zde již pršelo. Cesta je mokrá a sem tam i kaluž. Ale začal vítr směrem ke mně. A po nějakých dalších 200 m opět začíná kapat. Běžím dál. To mně přece nezastaví. Pořád držím tempo. Ale teď už regulérně prší. Navíc je slyšet čím dál blíž hromy a blesky. Míjím jedno z odpočívadel, kde je již plno. Tísní se tam asi 6 lidí. Vím že kousek dál, asi půl km, že bude další přístřešek. Tam mířím, protože bouřka je už nade mnou a v těch blescích se mi běžet nechce. Snažím se zrychlit. Dobíhám k přístřešku. Nedávám moc pozor pod nohy a nejednou cítím, jak mi z kotníku vystřeluje bolest až do kolene. Ale už jsem pod přístřeškem. Čekám až přestanou ty blesky a pak chci běžet dál. Doufám, že ten kotník dovolí. 

Konečně po asi 30 minutách přestaly jak blesky, tak dokonce i déšť. Protahuji se, trochu rozhejbávám bo jsem celý ztuhl jak jsem jen seděl pod tou stříškou. Mám v tu chvíli už přes 40km. A hlava i srdce chce bězet dál. Zkouším ten kotník rozhýbat, ale bolest neustupuje. Tak ač nerad to pouštím. Otáčím se a snažím se aspoň co nejrychlejší chůzí jít zpět. Když jsem přestal běžet, zahlásila mi aplikace, že mám průměr málo přes 7 min/km. Jdu, ale je to poznat, že to není běh, ale jen chůze. A navíc nejsem schopný ani jít tak rychle jak bych si představoval. Takže tempo na km pomalu stoupá.

Konečně se blíží opět Sokolský ostrov. V tu chvíli mám přes 44 km. Jsem rozhodnutý dojít aspoň ten 45 km. Vychází mi to úplně přesně. Blížím se k mostu směr Kaufland a aplikace hlásí 45km. Končím, vypínám počítání. Pomalu se belhám k autu. Tam se už jen převlékám a jedu domů. 

Doma si hned dělám kafe za odměnu a jídlo, abych doplnil energii a krom toho se snažím i doplnit tekutiny. Hned potom končím ve vaně, kde na mně čeká horká koupel se solí z Mrtvého moře. Užívám si odpočinutí. Je zasloužený. Po asi hodince lezu ven. K mému překvapení zjišťuji, že kotník funguje a neotéká. Je tedy naděje, že to nebude nic vážného a byla to součinnost uběhnutých km, únavy a špatného došlapu. Dám si další porci jídla, čaje. Beru masážní pistol a poctivě se snažím stehna i lýtka promasírovat, abych je trochu uvolnil. 

Po skončení ještě manželce pomáhám se záviny. Přesněji strouhám jablka a hlídám troubu. Pak už to balím a jdu spát. 

V pondělí mně čeká masáž. Ta mně dá dohromady a od úterka začínám opět naplno fungovat.

Co říct závěrem? Děkuji všem, kdo se chtěli přidat, ale z různých důvodů nemohli. Děkuji všem, kdo mi drželi palce či pěsti, abych to zvládl. Děkuji i všem, kdo se mnou běželi. Byl to úžasný zážitek a stálo to za to. Věřím, že kdyby nedošlo k tomu škobrtnutí, že bych tu vzdálenost sice silou vůle, ale uběhl. Tak třeba příští rok to vyjde. Sice to bude o rok víc, ale to neřeším. Naopak se těším. Zkusím se na to i trochu připravit a naběhat km, abych to bylo opravdu v radosti a ne jen abych to doběhl. Tentokrát by to tak určitě bylo. Prostě zajímavá super zkušenost. A jestli někdo po přečtení zvažuje udělat podobnou bláznovinu, tak super a jdi do toho. A všichni kdo se mnou byli bez ohledu na počet km nebo zda běh či kolo, dostali Pamětní list.

A ještě pár mezičasů:

Boršov kemp 12,75km čas 1:37 hod

Bavorovice 29,74km  čas 3:31:29 hod

Planá přístřešek 40,98km čas 4:58:58 hod

Sokolský ostrov 45,04km čas 5:38:25 hod