Poklad nebo odpad?

 

Úvodní přivítání: Žalm 1

První chvála: Hospodin, jen Hospodin

Modlitba

Chvály: Hosana; Díky za tvůj kříž; Ruach nebo Duch a nevěsta

Text ke kázání:

Království Nebes je podobné pokladu skrytému v poli, který člověk nalezl a skryl. A z radosti nad ním jde a prodává všechno, co má a kupuje ono pole.

Království Nebes je podobné člověku kupci, hledajícímu krásné perly. Když jednu drahocennou perlu našel, odešel a prodal vše, co měl a koupil ji.

Mt. 13,44-46;

On odpověděl: Budeš milovat Pána, svého Boha, z celého srdce, celou svou duší, celou svou silou a celou svou myslí a svého bližního jako sebe samého.

Řekl mu: To čiň a budeš živ.

Lk 10, 27 - 28

Kázání

Kdo by chtěl najít poklad? Nebo má někdo z nás něco vzácného, cenného, o co by nechtěl přijít, nebo aby to měl, byl nucen se zříct něčeho jiného, aby to cenné mohl vlastnit?

Ježíš připodobnil Boží království perle nebo pokladu. Perly, kameny a šperky z nich, byly tehdy známé jako cennosti a skoro každý kdo mohl, nějakou cennost vlastnil. Předávaly se tyto cennosti pak často z generace na generaci, případně se množství cenností zvyšovalo.

V dnešní době to může být investice do obrazů, starožitností, zlata, vzácných kamenů, ale i zmíněných perel.

A je dobře, že my lidé si takto snažíme ochránit své finance. Neboť správná investice, peníze minimálně uchrání od inflace, ale často i někdy rychleji, někdy pomaleji zhodnotí a tím zvýší majetek. Za první republiky a do roku 1948 to byl standart skoro v každé domácnosti takovéto nějaké cennosti vlastnit a předávat dalším generacím. Byl to tzv „rodinný poklad“. A mnohým to za války či po válce zachránilo život, když potřebovali utéct. Tento rodinný poklad jim v tom pomohl.

A v dnešní době se opět tato tradice obnovuje. A kdo ví, třeba opět přijde čas, kdy takové rodinné poklady budou lidem zachraňovat životy.

A co si o tom myslíme my, jako věřící a křesťané? Máme taky něco v rezervě, co by nám mohlo pomoci nebo co bychom mohli předat našim dětem? Já osobně takový poklad mám a pokusím se ho ještě postupně zvětšit. Není

na tom nic špatného. Není to žádný můj takybůh.

Ale stejně jako se staráme mnozí o zajištění sebe, případně další generace fyzicky, měli bychom se starat všichni i o to, co vidět není. Ale co je rovněž podstatou člověka. A to je naše duše a duch.

Někdo nyní namítne, že na nic takového nevěří, že nic takového neexistuje, atd. A je to v pořádku. Klidně si takový názor člověk může mít. Respektujme i tento názor u druhých lidí.

Ale kdo je přesvědčený, že člověk není jen to, co je vidět – tělo, postava; tak by měl přemýšlet, jak zajistit bezpečí ne jen pro tento život, ale i pro život věčný, jak je to v Bibli napsáno. A ne jen v Bibli. I jiné filozofie a náboženství se o tomto stavu zmiňují.

Protože jsou jen dvě varianty, jak to může být dál, pokud věříme, že smrtí život nekončí nebo neskončí. A cílem každého by mělo chtít být, aby skončil tam, kde mu bude dobře, kde nebude žádné zlo. A to Bible nazývá Boží království.

A přesně o tom jsou tato podobenství. Přesně kvůli tomu Ježíš přišel na tuto zem. Žil zde jako člověk. Proto učil přesně to, co je zapsáno v Bibli. Neřešil, zda tomu někdo bude věřit nebo se tomu bude smát. Jeho úkol byl, ukázat a nabídnout člověku, aby v Něho uvěřil. Aby uvěřil a přijal, že člověk sám svými skutky bez odpuštění a smíření se s Bohem není schopen se do tohoto království dostat. A proto skončil život Ježíše Krista na kříži, kde zemřel, pak byl pohřben a třetího dne Bohem opět vzkříšen do života. Ukázal se učedníkům a teprve potom začali chápat to, co je učil a co o sobě říkal.

My jsme na tom zcela stejně. I my jsme takoví zatvrzelí jako tehdejší Izraelité. I my hledáme kdejaké způsoby, jak bychom si cestu do nebe chtěli zajistit. A nejlépe sami. Bez cizí pomoci. Prý abychom nebyli jiným co dlužni. Ale přitom je to jen naše pýcha a soběstřednost, která nás k takovému jednání a chování vede. Nemá to nic společného s Bohem, Biblí, Ježíšem. Proto všechny tyto cesty a snažení jsou zcestné a z toho co říká Bible vedou ne do nebe, ale do pekla, kde bude i Satan, jeho andělé a všichni ti, co nebudou zapsáni v Knize života a při posledním soudu nebude jejich jméno v této knize nalezeno.

Proto přemýšlejme. Kým je pro nás Bůh? Kým je pro nás Ježíš? Kde je ten náš pravý poklad, který není vidět? Je pro nás Boží království takovým pokladem, který chceme mít? Který za každou cenu i kdyby nám nemělo zůstat vůbec nic jiného, chtěli vlastnit a mít o tom vryto svědectví Ducha Svatého? Byli bychom ochotni k takovéto oběti? Důvěřovali bychom i v takové chvíli či období Bohu?

Neboť jen když opravdu uděláme toto rozhodnutí, kterým se vydáme naplno všanc Ježíši a Duchu Svatému a vytrváme takto žít do konce života zde na zemi, toto Království dostaneme.

Jen tímto způsobem života v pokoře a lásce k Bohu a lidem, naplníme i celý Zákon, jak bylo čteno v druhém čtení.

Rozhodněme se čím pro nás Boží království je, dokud je čas. Může to být poklad, který chceme vlastnit. Druhou variantou je, že ho budeme považovat za odpad, který jen odhodíme a víc s ním nechceme mít nic společného. Rozhodnutí je na každém z nás. To za nás nikdo neudělá. Bůh oba typy rozhodnutí respektuje. Proto nám dal právo volby. Amen.

Modlitby

Třetí chvála: Ať dobrý Bůh je stále s vámi

Oznámení

Závěrečná chvála a požehnání:

Juda 1,3.