Jak najít pokoj v současné době

 

Úvodní přivítání:

Přistupte ke mně a slyšte toto: Od počátku nemluvím potají, od chvíle, kdy se to začalo dít, jsem při tom. A nyní mně posílá Panovník Hospodin a jeho duch.

Toto praví Hospodin, tvůj Vykupitel, Svatý Izraele: Já jsem Hospodin, tvůj Bůh. Já tě vyučuji tomu, co je ku prospěchu, uvádím tě na cestu po níž půjdeš.

Jen kdybys dal pozor na má přikázání, byl by tvůj pokoj jako řeka a tvá spravedlnost jako mořské vlny.

Izajáš 48,16 - 18

Modlitba

Čtení textu ke kázání:

Když seděl na Olivové hoře a byli sami, přistoupili k němu učedníci a řekli: Pověz nám, kdy to nastane a jaké bude znamení tvého příchodu a skonání věku!

Ježíš jim odpověděl: Mějte se na pozoru, aby vás někdo nesvedl. Neboť mnozí přijdou v mém jménu a budou říkat já jsem Mesiáš a svedou mnohé.

budete slyšet válečný ryk, zvěsti o válkách; hleďte, abyste se nelekali. Musí to být, ale to ještě není konec.

Povstane národ proti národu a království proti království, bude hlad a zemětřesení na mnoha místech. Ale to bude teprve začátek bolestí.

Tehdy vás budou vydávat v soužení i na smrt a všechny národy vás budou nenávidět pro mé jméno.

A tehdy mnozí odpadnou a navzájem se budou zrazovat a jedni druhé nenávidět.

Povstanou lživí proroci a mnohé svedou a protože se rozmůže nepravost, vychladne láska mnohých. Ale kdo vytrvá až do konce, bude spasen.

A toto evangelium o království bude kázáno po celém světě na svědectví všem národům a teprve potom přijde konec.

Matouš 24,3-14

Tu jsem viděl, jak Beránek rozlomil první ze sedmi pečetí a slyšel jsem, jak jedna z těch čtyř bytostí řekla hromovým hlasem: Pojď!

A hle bílý kůň a na něm jezdec s lukem; byl mu dán věnec dobyvatele, aby vyjel a dobýval.

Když Beránek rozlomil druhou pečeť, slyšel jsem, jak druhá z bytostí řekla: Pojď!

A vyjel druhý kůň, ohnivý a jeho jezdec obdržel moc odejmout zemi mír, aby se všichni navzájem vraždili; byl mu dán veliký meč.

Když Beránek rozlomil třetí pečeť, slyšel jsem, jak třetí z těch bytostí řekla: Pojď!

A hle kůň černý a jezdec měl v rukou váhy. A z kruhu těch čtyř bytostí jsem slyšel hlas: Za denní mzdu jen mírka pšenice, za denní mzdu tři mírky ječmene. Olej a víno však nech.

A když Beránek rozlomil čtvrtou pečeť, slyšel jsem hlas čtvrté bytosti: Pojď!

A hle kůň sinavý a jméno jeho jezdce Smrt a svět mrtvých zůstával za ním. Těm jezdcům byla dána moc, aby čtvrtinu země zhubili mečem, hladem, morem a dravými šelmami.

Zjevení 6, 1-8

Josef faraonovi odpověděl: Ne já, ale Bůh dá faraonovi uspokojivou odpověď.

Genesis 41,16

Kázání:

Všímáte si toho co se děje nyní kolem nás? Ať v naší zemi, nejbližším okolí, světě? Co si myslíte o tom, jak se najednou vše začíná stávat nevypočitatelným, těžko čitelným, těžko pochopitelným? Kde je ten klid a relativní pohoda, na kterou byli mnozí z nás zvyklí a která zmizela v nenávratno? Prostě byla, není a nebude?

Máte taky nepokoj v srdci z toho všeho, co se nyní děje? Nebo si toho raději nevšímáte a jde to mimo vás? Nebo to jen berete na zřetel, že se to holt děje, ale mně se to osobně buď vůbec nebo jen vzdáleně či částečně dotýká, tak proč bych se tím trápil?

Možná nás napadají i jiné myšlenky nebo jinak se srovnáváme s touto dobou. Realitou však je, že to, co jsme slyšeli v čtení ze Zjevení i Matouše se prostě děje. Nemůžeme to popřít. Nedá se před tím utéct, schovat se, ignorovat to. Každého z nás se to dotýká jinak. Někdo to prožívá intenzivně, někdo relativně klidně nebo tak aspoň vypadá. Někdo to bere se vztekem a zlobou. Někdo v klidu a s radostí.

A proč tomu tak je? Protože každý jsme originál. Každý máme svou víru, svůj vztah k Bohu nebo aspoň k lidem a situacím kolem nás. Jisté je zatím jen to, že v naší zemi je relativně klid, mír, pohoda. Skoro každý máme co jíst, co pít, střechu nad hlavou, možnost si vydělat na obživu a bydlení, koníčky a dovolenou. A kdo chce, tak i na dary, jako poděkování Bohu, že se o nás stará nebo jen z důvodu, že ta či ona situace se nás dotýká a rozhodli jsme se jí finančně či vlastním přičiněním podpořit.

Ale jak se k tomu stavět z pohledu Bible a toho co o tom říká Bůh? Máme mít opravdu v srdci někdo tu lhostejnost, někdo zlobu, někdo radost? A dá se vůbec z toho všeho mít radost? Prožívat v tom pokoj? Být za to Bohu vděčný? Důvěřovat Mu? Je to normální?

Pro mnohé asi zapeklitá otázka či téma, kterému se vyhýbají nebo na to raději ani nemyslí a žijí ze dne na den.

Osobně v tom prožívám pokoj. Ale ne ten jak se říká dej mi pokoj a myslíme tím neotravuj mně. Ale opravdu pokoj, který dává jistotu, naději, radost. A proč? Protože kdybychom o tomto všem neměli vědět a měl by to pro nás být šok, konečná, důvod ke zlobě, důvod k obavám, nenechal by to Bůh zapsat do Bible. Ani do Starého Zákona, ani do Nového Zákona. Ale jelikož chtěl, abychom Mu mohli plně důvěřovat a spolehli se na Něj, že On to má pod kontrolou, proto to napsat nechal. Takže veškeré smutky, veškerá zloba, veškeré obavy jsou jednak zbytečné. Ale taky bezdůvodné.

Na druhou stranu Bůh velmi dobře chápe, že nejsme dokonalí. Že prostě ty emoční zmatky a nejistoty prožíváme a budeme prožívat. Neodsuzuje nás za to. Rozumí nám v tom všem. A je v tom všem s námi. Chce nás i v těch chvílích nejistot vést, nést, být na blízku. Přesně podle toho, jak koho z nás zná a jak ví, že je to pro něj nejpříjemnější a nejlepší.

A že to mnozí neprožíváme? Že nemáme ten Jeho pokoj v srdci a naopak je tam stres, obavy, zmatky, zloba a jen občas náznak toho pokoje a radosti? Je to z několika důvodů.

1) hřích – nejčastějším důvodem nepokoje, obav, atd je nevyznaný hřích, spoléhání hlavně na sebe. Víra, že já vše zvládnu.

2) nedůvěra v Boží sliby a Boží slovo – můžeme si myslet a mnozí si myslí, že Bůh jedná jen, když On chce a jinak se jen dívá, jak se tu pachtíme, snažíme. A proč? Protože prý Bůh neodpovídá na naše modlitby. Protože, když jsme Mu v něčem věřili a spolehli se na Něj, dopadlo to jinak nebo špatně.

3) obava z přijetí od lidí – přece nebudu ukazovat a nebudu divný. Co by si o mně mnozí pomysleli, kdyby viděli, že jsem na tom mizerně? Kdyby viděli, že jsem zmatený z toho, co se ve mně a kolem mě děje? Kdybych pro ně nebyl příkladem, jak se dá vše zvládnout? To raději budu vypadat a říkat, že vše je OK.

Nachází se každý z nás v něčem z toho? Nepochybuji. I já se takto pokrytecky a farizejsky občas chovám.

A kdo řekne, že ne, lže sám sobě nebo je to dokonalý člověk, jako byl Pán Ježíš. I když i ten x krát dal najevo jak je unavený. Jak Ho trápí jednání učedníků. Jak Ho trápilo, nepřijímání až zloba od druhých vůči Němu. Ale jako jediný, i když toto prožíval, nikdy nezhřešil. Vždy, ve všem a za všech okolností důvěřoval Svému Otci Bohu a spoléhal na pomoc a podporu Ducha Svatého. Měl jediný cíl. Konat, vykonat a dokonat Boží vůli bez ohledu na to, co Ho to stojí. A to samé očekává od nás. On dokonalý člověk a Boží Syn se rozhodl jako vrcholný projev Boží lásky stát se za nás smírnou obětí, podobně jako v době Starého Zákona obětovali Židé zvířata či ptáky. Ale neustále a opakovaně. On však se stal takovou smírčí obětí jednou a stačí to. Protože byl nevinný. Nechal se kvůli nám ztýrat, zhanit, ukřižovat. Zemřel, byl pohřben, vytrpěl několik dní výsměch padlých andělů v čele se Satanem než Ho Otec Bůh vzkřísil z mrtvých. Opakovaně se ukázal ne jen apoštolům, ale i dalším učedníkům. Odešel k Otci do nebe.

Ale nenechal nás tu samotné bez pomoci. Seslal Ducha Svatého, který nám otevírá pravdy Bible. Který nás povzbuzuje a dává dary pro život víry a službu. Který je Dárce pokoje a radosti. Který nás upozorňuje, když zhřešíme a vede nás k opětovnému vyznání hříchu a odvolání se na Boží slib odpuštění a přijetí. A když jsme čisti, dává nám do srdce i mysli nově a nově, opakovaně důkaz o Božím přijetí, abychom nepochybovali, neklesali na mysli, důvěřovali a radovali se z toho, že můžeme i my nazývat Boha Otcem, který se ale chová tak skvěle a zároveň suverénně, že to naše mysl není často schopna chápat, natož vnímat.

Proto je důležité opakovaně si připomínat Boží pravdy. Proto je v Bibli napsáno ne jen o pěkném, co budou prožívat ti, kdo zápas víry zvládnou. Ale i proto je tam napsáno o přicházejícím soudu, který už začal a bude pokračovat do konce světa.

A jak tedy máme žít? Má smysl vůbec věřit?

Za mne zní odpověď ano. Bůh proto, abychom obstáli udělal, dělá a udělá vše. On každému z nás maximálně důvěřuje a spoléhá v naše schopnosti. Ví nejlépe, co v kom z nás je, protože nás takové stvořil v těle našich matek. Tak se rozhodněme Mu opravdu plně důvěřovat. Chtějme prožívat Jeho pokoj a radost v našich srdcích a myslích. Čtěme a přemýšlejme nad Jeho slovem. A spoléhejme jako Josef, když máme vydat svědectví nebo něco z Bible nechápeme, že Bůh nám dá uspokojivou odpověď. Neboť to je Jeho vůle pro nás, abychom obstáli. Abychom byli jasným svědectvím o Něm. Abychom prožívali Jeho pokoj a radost v plnosti a na nic si nehráli, ani se nechovali jak farizeové a pokrytci.

Tak se odvažme vzít opravdu vážně slova modlitby Páně: Buď vůle Tvá, jako v nebi, tak i na zemi. A chtějme, aby to opravdu na nás bylo vidět, že jsme Jeho učedníci. Aby to vedlo k tomu, že se nás lidi budou ptát na víru a dá li Bůh, tak taky uvěří nebo se k víře navrátí. Ještě stále je čas milosti. Využijme ho. Amen.

Oznámení

Závěrečná chvála a požehnání: Pokoj vám, žehnáme vám

živý přenos zde: https://www.youtube.com/live/os_M-vHwarc