Odpuštění a uzdravení

 

Úvodní přivítání a verše

Vždyť moje myšlení nejsou myšlení vaše, ani vaše cesty nejsou cesty mé, je Hospodinův výrok. Neboť jako jsou nebesa vyšší než země, tak jsou mé cesty vyšší než cesty vaše a má myšlení vyšší než vaše. Tak jako déšť či sníh padá z nebe a nevrací se tam zpět , nýbrž zavlažuje zemi a činí ji plodnou a úrodnou – dává zrní tomu, kdo jí, tak bude mé slovo, které vyjde z mých úst: Nenavrátí se ke mně s prázdnou, nýbrž vykoná to, co si přeji a zdárně dokáže to, k čemu ho pošlu.

Izajáš 55, 8-11.

První píseň: 41 Díky za toto krásné ráno

Slovíčko pro děti

Chvály a poté odchod dětí do nedělky

(videoklip)

456 Do tvých Starostí

360 Jedno jsme v Duchu Svatém

84 Jak úžasná

Modlitba

Text ke kázání

Já však vám pravím: Milujte své nepřátele, žehnejte těm, kdo vás proklínají, dobře čiňte těm, kdo vás nenávidí a modlete se za ty, kteří .vás urážejí a pronásledují.

Mat 5,44

Jak chcete aby lidé činili vám, i vy stejně čiňte jim.

Lukáš 6,31

kázání

Odpuštění a uzdravení.

Říká se, že osobní svědectví je často víc, než celé kázání. Proto začnu tentokrát svědectvím.

Před nedávným časem jsem měl problém s jedním člověkem. Je jedno zda to byl muž nebo to byla žena. Prostě člověk, stejný hříšník jako kdokoliv z nás.

Nebyli jsme schopni si v jistých názorech porozumět. Nakonec to skončilo opravdu nepříjemným sporem, který jsem ukončil slovy: „Nezlobím se na tebe, že si nerozumíme. Každý máme svou pravdu a na té je třeba stát, dokud nepozná každý z nás, zda se mýlí. Nezlobím se za tvá drsná a sprostá slova. Když myslíš, že je správné je používat a pomáhají ti k sebedůvěře nebo jinak, tak je používej. U mně jsi jimi nic nedokázal. Pokud mne měla ponížit, nestalo se tak. Pokud mně měla urazit, ani to se nestalo. Přeji ti pokoj.“

S tím jsem se rozloučil a nechal ho tam stát. Odcházel jsem a ani se neotočil. Od té doby jsme se neviděli. Ale několikrát jsem se za něj modlil a žehnal mu a přál mu opravdu poznání a prožití Božího pokoje.

A věřte mi, že vůči tomu člověkovi opravdu nemám žádnou nelásku. Samotného mně to překvapuje, protože spor byl opravdu dost vyhrocený. A při mé povaze jsem měl opravdu v jednu chvíli co dělat, abych se udržel. Konfrontace by byla asi hodně zajímavá a oba by nás to bolelo. Ale Bůh mi dal jednak sílu se ovládnout, ale i lásku a sílu odpustit. A ne jen danému člověku, ale i sobě. Neboť chyba nebyla jen na jedné straně. Chyba byla v nás obou. Já si jí díky Bohu uvědomil v tu chvíli nejvyšší a Bůh mohl začít jednat. Jen díky toho to dopadlo bez násilí. A i nyní mohu říct, že kdybych ho potkal, nemám problém s tím člověkem promluvit, usmát se na něj, podat mu upřímně ruku, pomoci mu, pokud by bylo třeba. Prožil jsem v tomto již po několikáte hluboké Boží uzdravení. A ne jen odpuštění. A po takovém Božím jednání by měl toužit každý z nás.

Každý prožívá problémy. Ať s nejbližšími, tak s lidmi kolem sebe. Není vždy snadné s každým vyjít. Prožíváme zranění. Snažíme se odpustit. Snažíme se žít tak, aby to odpovídalo tomu, že patříme Kristu.

A ono se nám to nedaří vždy tak, jak by mělo a jak bychom si přáli.

Někdy si uvědomíme hned, že jsme někoho zranili, nebo že jsme zraněni. Někdy si to ale ani neuvědomíme, že by naše slova nebo skutek mohl toho druhého zranit. Někdy je vztek silnější, než naše snaha jednat správně. Co tedy s tím?

Bible nám dává rady, jak jednat a chovat se. A někdy stačí i tzv. Selský rozum, co jsme dostali, abychom situaci vyřešili.

Můžeme si hrát na ublížené, trápit se tím, být naštvaní na toho druhého. Můžeme mu vrátit stejně jako dává on nám. Jak se říká: kolik ty mně, tolik ty ode mne.

Jiná varianta je, že to v sobě necháme působit a přemýšlíme, zda neměl daný člověk přece jen nárok se vůči mně takto zachovat. Co když jsem to opravdu nějak způsobil, že se neudržel a vyjel po mně.

Také se můžeme obhajovat. Přece se nemůžu chovat jako on. Já přece patřím Bohu. Tak ať to vidí, že jsem jiný. Nebudu se s ním přít a hádat. Jen bych tím situaci ještě zhoršil.

Varianta jiná je, že se snažím již běhen hádky, sporu, konfliktu modlit a žehnat danému člověku a dávat tak prostor Bohu, aby On sám nám dal moudrost oběma, jak danou situaci zvládnout co nejlépe.

Neznamená to, že když jsem křesťan, že si druzí mohou vůči mně cokoliv dovolit. To nedělal ani Pán Ježíš, dokud nebyl na konci své služby a věděl, že je před ním už okamžik rozhodnutí, kdy měl skončit nejdřív na kříži a pak v hrobu.

Jen si vzpomeňme na to, jak si vyměnil názory x krát s farizei, zákoníky, saducei. Nebo na Jeho jednání v chrámu, kdy zpřevracel stoly překupníků a obchodníků. Ale ani při jedné z těchto situací na rozdíl od nás nezhřešil. Vždy se na vše díval s nadhledem i když někdy si myslím, že i pro Něj bylo pěkně těžké to ustát.

Co mu pomáhalo a co může tím pádem pomoci i nám?

1. Znal velmi dobře Boha a měl s Ním velmi osobní a důvěrný vztah.

2. Byl a žil v moci Ducha Svatého.

3. Znal velmi dobře Boží slovo a používal ho jako meč i jako štít, přilbu, pancíř, prostě jako Boží zbroj, jak čteme v dopise Efezským.

Co z toho vyplývá pro nás? Napodobujme ho. Čtěme pravidlelně Boží slovo a kdo chce, ať se ho učí i nazpaměť. Ušetří tak trochu práce Duchu Svatému s připomínáním. Učme se i jak a kdy Boží slovo použít při konfrontaci s druhými. A je zcela jedno, zda je to člověk věřící či nevěřící. Důvěřujme Duchu Svatému, že to bude On, kdo nám připomene ta správná a důležitá slova, která buď máme říct nebo která nám pomohou se ovládnout a nepodlehnout emocím.

Hlavně se však snažme je li to možné, se sporům i hádkám vyhnout. A když už se stane, nespoléhat jen na svou moudrost.

A když jsme zraněni, nedělat ze sebe chudáčky a brečet nad rozlitým mlékem. Postavme se k tomu s pohledem na prázdný kříž a prázdný hrob PJK.

Když se ho Petr ptal kolikrát má odpustit jednomu člověku, řekl 70 x 7 krát. Učme se opravdu odpouštět i když to není často snadné. A pokud jsme to my, kdo udělal chybu, prosme o sílu a odvahu a víru jít za daným člověkem a omluvit se a poprosit za odpuštění. Nečekejme, až ten druhý přijde za námi. To bychom se občas spíš dočkali konce světa.

Neřešme a nepřemýšlejme nad tím, zda to ten druhý přijme. Zda nám odpustí. Zda si bude díky toho připadat jako vítěz. Nebo zda nám vůbec dá šanci nechat nás promluvit. Když už se rozhodneme za druhým jít, odevzdejme to v modlitbě Pánu Bohu, aby On situaci připravil a byl s námi. A věřme, že opravdu bude.

Další věc, kterou je třeba udělat, je třeba odpustit sám sobě. Poprvé proto, že jsem se neovládl nebo nevědomky druhého zranil nebo způsobil daný konflikt. Podruhé proto, že jsem tím zklamal Boha. Z vlastní zkušenosti vím, že vše, co říkám je někdy děsně těžké udělat. Ale když se k tomu odvážím, vždy to dopadne dobře. A opravdu neřeším, zda mi i dotyčný člověk opravdu odpustil nebo vůbec mou omluvu přijal. To už není na mně. To už je na daném člověku. Já udělal, co ode mě očekává Bůh. Když to udělám vím, že si mohu být jist tím, že:

1. Bůh mi odpustil.

2. Bůh mi chce dát nejen odpuštění, ale i uzdravení ve vztahu s daným člověkem. A pokud si o něj řeknu, dostanu ho. Aspoň zatím jsem nezažil nikdy, že by se tak nestalo.

3. Bůh rozbije pomyslnou zeď nebo překážku, které by satan chtěl díky toho použít k zpětnému nebo opětovnému obviňování a připomínání dané chyby.

A kdyby to přece jen zkoušel, mohu se odvolat na Boží zaslíbení odpuštění skrze Kristovo vítězství. Skrze Kristovy jizvy a prolitou krev na kříži. A na Kristovo zmrtvýchvstání a nanebevzetí. A ne jednou i opakovaně. Neboť ten zlý se nerad smiřuje s porážkou a zkouší to často opakovaně a různými způsoby.

Ale když vidí, že křesťan stojí pevně ve víře v Boží slovo, že věří v dokonalé odpuštění a přijetí skrze víru v kříž, hrob a zmrtvýchvstání PJK, nakonec dá na určitý čas pokoj, než mu to zase jinou chybou dovolíme. A pak je třeba kolečko znovu zopakovat.

Závěrem již jen verš z 1. Janova dopisu:

„Napsal jsem vám dítky, že jste poznali Otce, napsal jsem vám otcové, že jste poznali toho, který je od počátku, napsal jsem vám mládenci, že jste silní a slovo Boží ve vás zůstává a přemohli jste toho zlého.“

1. Jan 1,14.

Modlitby společné

Třetí píseň 335 Ať dobrý Bůh je stále s vámi

Oznámení

Požehnání

Povolávám dnes proti vám za svědky nebesa i zemi. Předložil jsem ti život a smrt, požehnání a kletbu. Zvol si život, abys zůstal na živu ty i tvé potomstvo. A miluj Hospodina svého Boha, Jej poslouchej a přilni k Němu. Vždyť je On tvůj život a dá ti dlouhá léta, abys bydlel v zemi o které Hospodin přísahal tvým otcům Abrahamovi, Izákovi a Jákobovi, že jim ji dá.

Dt. 30, 19-20

Zde živý přenos. Můžete porovnat co bylo připraveno s tím, co bylo nakonec řečeno: https://www.youtube.com/live/97yXhBQMx6E