Letnice, kázání v Trhových Svinech

 Úvodní přivítání a modlitba

Žalm 19

Píseň: 11 Chceme ti zazpívat

Chvály nebo píseň: Duch a nevěsta; Jsme děti tvé; 16 Chvalte Hospodina; 217 Živý je Pán; 38 Vše co mohu dát je chvála

Modlitba před kázáním:

Čtení ke kázání:

Když byli Petr a Jan propuštěni, vrátili se mezi své a oznámili, co jim řekli velekněží a starší. Když to bratří uslyšeli, pozdvihli jednomyslně hlas k Bohu a řekli: Pane, který jsi učinil nebe i zemi i i moře a všechno, co je v nich, ty jsi skrze Ducha Svatého ústy našeho otce Davida, svého služebníka řekl: „Proč zuří pohané hněvem a národy osnují marná spiknutí? Povstávají králové země a vladaři se srocují proti Hospodinu a jeho Mesiáši.“

Opravdu se srotili v tomto městě Herodes a Pontius Pilát spolu s pohany i s národem Izraelským proti tvému svatému služebníkovi Ježíšovi, kterého jsi posvětil a vykonali co tvá ruka a tvá vůle předem určila. Pohleď tedy Pane na jejich hrozby a dej svým učedníkům, aby s odvahou a odhodlaně mluvili tvé slovo a vztahuj svou ruku k uzdravování, čiň znamení a zázraky skrze jméno svého svatého služebníka Ježíše. Když se pomodlili, otřáslo se to místo, kde byli shromážděni a všichni byli naplněni Duchem Svatým a s odvahou mluvili slovo Boží.

Skutky 4,23-31

Proto nezůstávejme již u počátečního učení o Kristu, ale směřujme k dospělosti. Nevracejme se k základním článkům o pokání z mrtvých skutků, o víře v Boha k učení o křtu a vzkládání rukou, o vzkříšení z mrtvých a o posledním soudu. Budeme moci jít dále, když to Bůh dovolí.

Žd. 6,1-3.

kázání

Co tomuto předcházelo? Petr a Jan uzdravili chromého. Vrchnostem se to nelíbilo a zatkli je, vyslýchali a nakonec jim pohrozili a pustili je. Kde jsou ti ustrašení a nedůvěřiví učedníci, co nechtěli ani věřit ženám, když jim řekly, že PJK byl vzkříšený? Kde jsou ti učedníci, co ani pak, když se jim Ježíš osobně ukázal a xkrát, co pořád pochybovali?

Nebo to snad byli jiní lidé než ti, které si PJK vybral a už za svého života jim tehdy dal dočasně moc uzdravovat, hlásat slovo a mnoho dalšího? Ne jsou to ti samí. Ale je pravda, že jsou zároveň jiní. Jsme my pořád ti samí, co jsme byli poté co jsme uvěřili a naučili se a upevnili v základech víry? Máme opravdu pevné základy své víry? Obstáli bychom i my, kdybychom se dostali do situace jakou zažili Petr a Jan? Měli bychom odvahu na někoho dejme tomu položit ruce nebo říct: VSTAŃ a CHODˇ? A kdybychom kvůli toho měli stát před úřady a hrozilo nám vězení nebo jiný trest, jak bychom se zachovali? Měli bychom aspoň krapet víry, co měli oni? Obstáli bychom? Chci věřit, že ano.

A jak by se zachoval zbytek společenství? Byli by ustrašeni někde v koutě? Modlili by se za nás, kterých by se to týkalo? Zachovali by víru i v tu chvíli? Přiznám se, že sám nevím, jak bych se zachoval, ale chci věřit, že bych obstál. Ať už na místě těch, kdo by byli vyslýcháni, tak na místě ostatních. A chci věřit, že bychom takto zvládli situaci všichni. Nebo snad nemáme svědectví Ducha Svatého o zapečetění ve svém srdci a mysli?

Je skvělé, že můžeme žít v době a zemi, kde nám pronásledování zatím nehrozí. Je skvělé, že můžeme svobodně a kdykoli zvěstovat a mluvit o JK. Využíváme toho? Máme víru a odvahu prvních učedníků? Známe Boží slovo tak, jak se učili ho znát oni? Jsme otevřeni vedení Ducha Svatého, aby si nás použil? Nebo jsme si nechali od toho zlého namluvit, že na to nestačíme. K tomu, že jsou jiní. A jiné podobné nesmysly a lži? Věříme vůbec, že i v dnešní době jsou všechny dary Ducha Svatého k dispozici a že On je připravený nás obdarovat, vystrojit i použít? Nebo si chceme raději jen v klidu dožít v poklidu svůj život víry, zajít na shromáždění nebo si ho poslechnout na dálku či si jen číst z Bible a pomodlit se?

Proč tehdy církev byla jiná než dnes? Proč se tehdy málem jak na běžícím pásu děly zázraky a pro lidi byla církev zajímavá? Měli nějaké kouzlo nebo výhodu co my nemáme?

Jejich jediná výhoda byla, že mnozí zažili v reálu život, smrt, vzkříšení a nanebevzetí JK. Ale to bylo vše. A týkalo se to pouze učedníků. Jen oni se viděli a setkali se vzkříšeným JK. Jen oni se ho mohli dotknout. Jeho ran, Jeho jizev, slyšet znova vše, co je tři roky předtím učil a co mnohdy nechápali. Nyní to viděli reálně. Viděli JK během života kázat a činit zázraky. Viděli a zažili, že i oni je mohli vykonat. Viděli a zažili Jeho zatčení, ukřižování, smrt. Mnozí z nich viděli i prázdný hrob. A všichni Ho zažili vzkříšeného, kdy s nimi mluvil, pil, jedl.

My jsme nejspíš nikdo neměli tu milost, že by se nám vzkříšený Pán ukázal. Ale máme tu zapsané svědectví těch, kdo to zažili. Máme na vybranou stejně jako tehdy učedníci. Buď to vše přijmout jako realitu, jako pravdu a začít to naplno žít. Nebo pochybovat a nechat zlého, aby se nám vysmíval a těšil se z toho, jak se mu podařilo z nás udělat ustrašence a nemohoucí a bezmocnou církev. Co z toho chceme?

Osobně toužím a mám vizi opravdu živé a mocné církve, jako byla ta na počátku. Kde bylo slovo kázáno v moci Ducha Svatého. Kde lidé viděli na křesťanech, že mají něco, co jim chybí a po čem toužili. Kde se církev setkává ne jen v neděli, ale častěji. Chci vidět církev, kde panuje opravdu život a jednota Ducha Svatého. Kde se jedni za druhé modlí. Kde křesťané touží po opětovném a opakovaném vylití Ducha a Jeho darech ve svých životech. A ne jen, aby je měli, ale také používali a jednali jako Boží vyslanci, kterými opravdu jsme a máme být. Tak jsem to v Bibli vyčetl. Tak nás Bůh vidí. Tak nás Bůh chce použít. Někoho víc, někoho méně. Ale pro každého má úkol. Pro každého má dary. Pro každého má službu. Tak se rozhodněme být ne jen věrní, ale i plni Ducha Svatého a Jeho moci a milosti k životu služby evangelia. Modleme se za Jeho dary a když je dostaneme nebo máme používejme je. Stůjme jako ti, co jsou v plné Boží zbroji připraveni ne jen být ve střehu, ne jen se bránit. Ale i útočit a dávat najevo, že Boží království se ne jen přiblížilo. Ale že Boží království už tu je. Že jen Boží království je ten pravý pokoj, síla a naděje. Modleme se za to, aby na nás bylo vidět, že patříme Kristu. Modleme se každého dne za to, jak dnes můžeme Pána oslavit, vyvýšit, zvěstovat. Nebo nám jsou snad lidé z okolí nebo i naši vlastní, kteří věří buď v kdovíco nebo vůbec, lhostejní? Chceme snad usnout my sami a až uslyšíme hlas a uvidíme Pána přicházet, pokud se dožijem, být těmi, kdo Jeho příchod a vytržení církve promeškají či se u posledního soudu dozví: TEBE NEZNÁM? Amen.

Modlitby

Píseň Veď mně z vnějších nádvoří

Oznámení

Píseň 286 Otče náš nebeský

Požehnání

Vy však jste rod vyvolený, královské kněžstvo, národ svatý, lid určený k Božímu vlastnictví, abyste rozhlásili mocné skutky Toho, jenž vás povolal ze tmy do svého pozoruhodného světla.

1.PT 2,9.