KÁNA WELCOME SETKÁNÍ RODIN

 

Kázání 19.1.

Úvodní přivítání a modlitba

Žalm 19, 8-11

Hospodine Tvůj zákon je ryzí, obnovuje duši. Hospodine Tvé svědectví je spolehlivé, lidem dává moudrost. Hospodine tvá přikázání jsou přímá, obšťastňují srdce. Hospodine tvůj příkaz je vytříbený, dává očím světlo. Hospodine Tvá bázeň je čistá, obstojí navždy. Hospodine Tvá rozhodnutí jsou spolehlivá a spravedlivá. Jsou žádoucnější než zlato, než množství ryzího zlata. Jsou sladší než med, než med tekoucí z plástve.

Píseň: Jako slunce je Boží láska

Slovíčko pro děti:

Vidíte ty dvoje botasky? Víte nač jsou? Víte kdo byl Emil Zátopek? Jsou to běžecké boty. Jedny tréninkové nebo na pomalejší a delší běhy, druhé závodní. Hlavní rozdíl mezi nimi je váha a pružnost(ukážu odraz). A proč to říkám? I vy nebo my dospěláci procházíme tréninkem i závody ve svém životě. Pro vás děti je tím tréninkem třeba nedělní besídka, účast na kázání, náboženství s panem farářem nebo řádovou sestřičkou nebo když si doma s rodiči něco z Bible přečtete a povídáte si o tom. Praxí neboli závodem pak je to, jak se chováte k druhým dětem, rodičům, učitelům, ostatním dospělým. Zda jak na vás, tak na nás vidí, že jsme jiní. A už jen to, může vést druhé k tomu, aby se zeptali, proč takoví jsme. A my jim můžeme říct, že takoví jsme, protože věříme v Pána Ježíše a učíme se žít a jednat jak je o tom napsáno v Bibli nebo jak máme příklad v jiných lidech, kteří jsou nám za vzor, podobně jako byl třeba apoštol Pavel vzorem těm, kdo skrze něho uvěřili.

Chvály nebo píseň: Hospodin jen Hospodin; Jak úžasná; Díky za Tvůj kříž

Modlitba před kázáním:

Čtení ke kázání:

Všechno činím kvůli evangeliu, abych se stal jeho spoluúčastníkem. Nevíte, že ti, kteří běží na závodní dráze, běží sice všichni, ale jen jeden dostane cenu? Běžte tak, abyste jí získali. Každý kdo závodí, je ve všem zdrženlivý; oni proto, aby dostali pomíjivý věnec, my však nepomíjivý. Já tedy běžím ne jako bez cíle; zápasím pěstmi, ne jako bych tloukl do vzduchu, ale zasazuji dobře mířené rány svému tělu a podrobuji jej, abych se snad jiným hlásaje, sám nestal tím, kdo se neosvědčil. 1. Korintským 9,23-27

Kázání

Na programu jsme mluvili o prioritách. Ve slovíčku pro děti o důležitosti číst Bibli, přemýšlet o tom co v ní je napsáno i jak to praktikovat. Jinak řečeno, co je naší prioritou. Co je pro nás základem v životě. Čemu dáváme největší důležitost a význam. Pro Pavla to byla proměna, když uvěřil a pochopil význam evangelia, Kristova ukřižování, smrti, zmrtvýchvstání a nanebevzetí. To byl základ Pavlova života. K tomu přidával navíc snahu sám se uživit vlastní prací, aby měl na cestování a obživu. A taky příklad svého života. Na ten kladl velký důraz. Proto říká, že: „zasazuje dobře mířené rány svému tělu, aby se nestal tím, kdo se neosvědčil.“ Jeho cílem a vizí bylo ne jen dožít život ve víře v Pána Ježíše, ale být plný Jeho Světla a Pravdy, aby druhým jasně ukazoval, co i skrze ně a v nich může Pán Ježíš udělat, když se pro něj rozhodnou. A když stejně jako on budou chtít získat na konci života, až se objeví před Pánem Bohem ne jen nějakou pomíjivost, ale věčný život s Pánem Ježíšem, Jeho Otcem i Duchem Svatým v nebi. Tedy tu věčnou odměnu a věnec vítěze. To by mělo být přáním, snahou a cílem i pro nás.

A co proto je třeba udělat? Není toho málo, ale ani hodně. Bůh nás zná velmi dobře. Má připravený pro nás to nej, co v nás a skrze nás může v tomto světě uskutečnit. Pro Něho a z Jeho pohledu je vše připraveno. Ale jsme připraveni i my říct podobně jako Pán Ježíš: „Ne má, ale Tvá vůle se staň.“ A když říkáme v modlitbě Páně: „Buď vůle Tvá jako v nebi, tak i na zemi.“ Myslíme a věříme tím, že i v mém osobním životě? Nebo je to jen jedna z naučených křesťanských frází, které k životu křesťana prostě tzv patří?

Uvědomujeme si tu odpovědnost, kterou nám Bůh svěřil? Jak odpovídáme na tuto Jeho důvěru v nás? Ano, není to lehké. Není to snadné. Ale ani pro Pána Ježíše nebylo snadné říct Otci tehdy v Getsemane „Ne jak já chci, ale jak Ty chceš se staň. Jsem přesvědčený, že v Něm byla jak my lidé říkáme malá dušička. Ale On věděl, že jiná cesta k naší možné spáse není a proto vzal všechnu víru co měl, složil ji skrze modlitbu svému Otci a šel se za nás obětovat. A že to bolelo o tom snad je zbytečné mluvit. Že to bylo pro učedníky šok, o tom taky není třeba mluvit. A když po svém vzkříšení se všem ukázal a nakonec i Pavlovi, který do té doby křesťany naopak pronásledoval, to byl opět velký šok pro všechny.

A stejný šok, jako s Pavlem, chce a je připravený udělat Bůh s kýmkoliv z nás. Stačí jen jediná věta, kterou řekneme s rozhodností a vírou, že to opravdu myslíme vážně. Že odhodíme všechny snad, co kdyby, já?, atd. Stačí opravdu jen v modlitbě říct Bohu: „Zde jsem takový jak mně znáš. Od nynějška chci být opravdu jen tvůj, jako Pavel. Chci, abys i mně proměnil jako Pavla. Udělej se mnou přesně to, co Ty máš připraveno a dej mi to vidět a já tou cestou půjdu. Amen

Modlitby:

Píseň Mou cestu v rukou máš.

Požehnání:

Proto i my, majíce kolem sebe tak veliký oblak svědků, odložme veškerou zátěž a hřích snadno nás ovíjející a s vytrvalostí běžme závod, který je před námi.“

Židům. 12,1.