Proč je na zemi zlo a co my s tím?

Žalm 92, 1-9

Jak dobré je vzdávat Hospodinu chválu, tvému jménu, Nejvyšší, pět žalmy. Hlásat z rána tvé milosrdenství a v noci tvou věrnost při nástroji o deseti strunách, s harfou, při hře na citaru. Hospodine, svými skutky působíš mi radost, plesám nad činy tvých rukou. Tvoje činy, Hospodine jsou tak velkolepé, tvoje záměry jsou přehluboké. Tupec o tom neví, hlupák tomu nerozumí. Svévolníci bují jako plevel, všichni pachatelé ničemností rozkvétají, aby byli navždy vyhlazeni. Ty však Hospodine, jsi navěky vyvýšený.

První píseň: 386 Proč zvykli jsme si snadno žít

Slovíčko pro děti

Chvály 456 Do tvých starostí, 16 Chvalte Hospodina, Duch a nevěsta

Požehnání manželským párům a chodícím párům (kdo bude chtít)

Áronské požehnání:

„Ať Hospodin ti žehná a chrání tě! Ať Hospodin nad tebou rozjasní svou tvář a je ti milostiv! Ať k tobě Hospodin pozvedne svou tvář a zahrne tě pokojem.“ Numeri 6,24-26.

odchod dětí do besídky

Druhá píseň: 412 Pane jen tvé požehnání

Modlitba před kázáním

Čtení ke kázání:

Gen 3, 14-15

Job 1, 9-10

Žid 12, 4-7

Marek 15, 37-38

Zj. 12,9-12

 

O čem je tento svět? O čem je tento náš život? Všichni jej chceme prožít co nejkvalitněji, nejprospěšněji pro nás samotné i pro naše nejbližší. Občas i pro lidi, kteří na tom tak dobře jako my nejsou.

Co nám v tom pomáhá? Asi většina řekne, že víra v sebe, své schopnosti a lidi, kterými se snažíme obklopit, abychom dosáhli svých cílů. Někdy a někdo až moc sobecky a s ostrými lokty, někdo cestou pomalou, ale se vzrůstajícím úspěchem a stabilitou. Někdo se spokojí, že je veden. Co z toho je správně a co špatně? Podle mne ani jedna cesta a ani jeden způsob. Protože každý jsme dostali obdarování při narození a to máme povinnost rozhojňovat.

Ale je to opravdu jen o nás? Dřív jsem byl přesvědčený, že ano. Později, když jsem přijal víru v Ježíše Krista, jsem pochopil, že tomu tak zcela není.

A kdo opravdu nad tím, co se v tomto světě děje přemýšlí nejen povrchně, my jistě dá za pravdu, že to vše je nějaké zašmodrchané, chvílemi až zmatené. A že člověk často ztrácí tu svou jistotu, zda jde správnou cestou, zda dělá správná rozhodnutí. A i to je normální, správné a opodstatněné. Protože takto jsme byli pro tento život zrozeni.

A jak v prvních verších co jsme četli, jsme byli do této bídy, díky našim dávným předkům vrženi. Kdo Bibli zná co těm veršům předcházelo a ví i co následovalo, taky ví, že Bůh na to člověka upozornil. Protože od počátku světa měl Bůh s člověkem úžasný plán a člověk v tom měl hrát rozhodující a hlavně kladnou roli. Díky toho, že se však nechali naši předci Satanem vtěleným pro ten okamžik do hada svést, jsme z Boží přízně vypadli. Ale neznamená to, že nás Bůh odvrhl. Naopak, Bůh už v tu chvíli měl řešení a jasně ho Satanovi řekl: „ položím nepřátelství mezi tebe a ženu a mezi símě tvé a símě její; ono ti rozdrtí hlavu a ty jemu rozdrtíš patu.“ A tak se to opravdu dělo, děje a bude dít do skonání tohoto světa.

Z toho co čteme dále se dozvídáme, že Bůh je silnější než Satan i když to tak občas na první pohled nevypadá. Satan si opravdu nemůže dělat co chce, ale jen to, co mu Bůh dovolí a taky co mu my lidé dost často dovolíme díky své hříšnosti a touze za všech okolností zvládnout vše sami. Často si tím však přivodíme zbytečné komplikace a problémy. Někdy viditelné hned, někdy později, pokud se týkají přímo nás. Někdy si jich vůbec nevšimneme, protože se dotknou jiných lidí, ale díky nám. O tom všem je pro změnu psáno v knize Jób, která rovněž byla citována. Tam je jasně řečeno, že Bůh chce žehnat lidem ve všem jejich konání, je k tomu připravený a dává člověku, který Ho chce poslouchat a žít podle jeho vůle nadpřirozenou ochranu, proti které Satan nemá absolutně žádnou šanci ji byť jen narušit. Může jen kolem chodit, vztekat se, zkoušet zastrašovat, ale nic víc. Přesto se poté v knize Jób píše, že Bůh dovolil Satanovi, aby Jóba ne jen pokoušel, ale dovolil mu, aby mu sáhl na majetek, zdraví, jeho nejbližší. A Satan to opravdu se sobě vrozenou zuřivostí a nenávistí vůči lidem i těm, kdo Boha poslouchají udělal. Ale Jób i v této hodně těžké zkoušce obstál a v závěru se dozvídáme, že mu Bůh daroval zpět všechny jeho nejbližší i majetek. A navíc se Jób stal přímluvcem za ty, kteří se mu „snažili“ pomáhat a radit v jeho bolesti a utrpení, avšak špatně. A jen díky přímluvy Jóba jim i Bůh odpustil.

Postava Jóba je zde v Bibli předobrazem života Pána Ježíše. Pán Ježíš než přišel sem na svět jako člověk, žil v nebi se svým Otcem v plnosti bohatství a přízně. Ale na Otcovo přání se v čas k tomu určený rozhodl Otce poslechnout a přišel sem na zem jako člověk. Byl bez úcty, bez postavení. Kdokoli si na něj mohl cokoli dovolit. Dokonce i Satan ho mohl těžce pokoušet. A ne jen na poušti, kde obstál. Ale později i skrze situace s učedníky, kterými se obklopil, lidmi kteří k němu přicházeli se svými bolestmi a strastmi. Ale taky skrze tzv elitu, kterými byli zákoníci, farizeové, saduceové a do určité míry i Římané, kteří tou dobou v Izraeli vládli. A v tom všem Pán Ježíš obstál. Nakonec ustál i zkoušku nejtěžší. Tou bylo rozhodnutí jít na kříž. Nechat se předtím zbičovat, zmlátit, ponížit a nakonec se nechal se přibít na kříž. A to přesto, že byl nevinný. On to udělal. Ne kvůli sobě, aby si něco dokazoval, ale kvůli lásky ke svému Otci a kvůli každého jednoho z nás lidí. Udělal to kvůli nám, aby i nad námi na trvalo zlomil moc Satana a otevřel znova každému z nás cestu do nebe. Chtěl a stále chce, abychom i my mohli být jednou s Ním v nebi v království Jeho, Jeho Otce a Ducha Svatého. Důkaz toho, že se to povedlo bylo hned v ten den roztržení opony svatyně svatých v chrámu, kam mohl vkročit jen Velekněz k tomu určený. Dalším důkazem bylo Jeho mocné vzkříšení 3 dne a dny následující, kdy se zjevoval učedníkům a připravoval je na jejich role v díle spásy.

Tuto roli pak přejímá církev dodnes a do konce tohoto světa. V některých obdobích lépe, někdy špatně. To když místo, aby se řídila Božím slovem, se nechala svést a zneužívala svého postavení. A děje se to dodnes. I dnes někteří žijí v domnění, že konají Boží vůli, přitom však konají dílo Satana. Proto je tolik církví, neodpuštění a zloby. Jak mezi církvemi, tak i v jednotlivých společenstvích a rodinách.

Na jednu stranu jsou věřící pod ochranou Boha skrze Ducha, na druhou stranu jsme jak my věřící, tak i nevěřící pokoušeni a sváděni Satanem, který jak jsme četli byl vyhnán z nebe. Je nyní na zemi i se svými anděli. A to, že ho nevidíme, neznamená, že není. Naopak to, co zejména v posledních rocích prožíváme a vidíme, jasně ukazuje, že tu je. Že stejně jako mu do určité míry bylo dovoleno útočit na Jóba, může nyní i na každého jednoho člověka. A to bez ohledu zda je věřící či není. A jelikož on ví, že hlavní boj prohrál a poslední prohra je před ním, s ještě větší zuřivostí na nás lidi útočí a zkouší co vydržíme. Nás co jsme se rozhodli plně pro víru se snaží zlomit a odvést od víry. Ty co nevěří ještě více zatvrdit, aby o Bohu vůbec nepřemýšleli. Mysleli si, že Bůh buď není. Že jsou tak špatní, že u Boha nemají žádnou šanci a mají život už jen nějak dožít nebo si ho vzít. A ty z nás lidí, kteří žijou krásné životy a mnohdy pravdivější i než mnozí z nás věřících utvrzuje, že v Boha nepotřebujou věřit, protože za to jak žijí, je přece Bůh pokud je, nemůže zavrhnout.

Bible však na to vše jasně říká, že Ježíš Kristus je nyní tím hlavním veleknězem. Vyšším a důležitějším, než všichni církevní hodnostáři ať už v jakékoli církvi. Že Jeho oběť byla z pohledu Boha Otce dostačující a nastálo vykupující a dávající naději nejen pro tento život, ale hlavně pro budoucí věčný život, který nám nabízí. On pro to udělal vše. Nyní čeká, jaká bude naše odpověď. Kdo se rozhodne složit svůj život k Jeho nohám a tzv se znovu narodit skrze vyznání, že si uvědomujeme, že nejsme schopni plnit všechna přikázání jako celek, nám nabízí smazání a odpuštění i duchovní uzdravení. Někdy i tělesné uzdravení. A opravdu plné odpuštění všech chyb předchozích, současných i budoucích. A to jen pro naše rozhodnutí přijmout víru v Ježíše Krista. Skrze Jeho smrt, vzkříšení a nanebevzetí. Nic k tomu nemůžeme sami přidat, nic na tom nemůžeme změnit. Jako vše v tomto světě, je to buď a nebo. Život nebo smrt. Žít v naději nebo jen ze svých sil. Bůh nabízí, ale nenutí přijmout. Rozhodnutí je na každém z nás. Amen.

Třetí píseň: 531 Bože vylej požehnání

Čtvrtá píseň 358 Jak dobré a utěšené

Požehnání

A tak bratři hledejme svou sílu u Pána, v Jeho veliké moci. Oblečme plnou Boží zbroj, abychom mohli odolat ďáblovým svodům. Nevedeme svůj boj proti lidským nepřátelům, ale proti mocnostem, silám a všemu, co ovládá tento věk tmy, proti nadzemským duchům zla. Proto vezměme na sebe plnou Boží zbroj, abychom se mohli v den zlý postavit na odpor, všechno překonat a obstát. Stůjme tedy opásáni kolem beder pravdou, obrněni pancířem spravedlnosti, obuti k pohotové službě evangelia pokoje a vždycky se štítem víry, jímž bychom uhasili všechny ohnivé střely toho Zlého. Přijměme taky přilbu spasení a meč Ducha, jímž je Slovo Boží.

Efezským 6, 10-17.

A tady je odkaz na video, kde je slyšet, kolik z přípravy jsem řekl přímo a co je přidáno či řečeno jinak.

https://www.youtube.com/live/sXVBsbWjgFY?si=T0IuCFjuXBYY6AaM