Kázání Trhové Sviny 24.11.

 

Kázání Trhové Sviny 24.11.2024

Čtení ke kázání: Nehemjáš 4, 3-12a; Mt. 16, 19.

Kázání

Verše ze kterých vycházím vypadají že nemají nic společného, ale opak je pravdou. V Nehemjáši čteme o tom jak začali budovat hradby, jak se přitom chovali a jak jednal Bůh. V Matoušovi zase o tom, co řekl Pán Ježíš do té doby Šimonovi, kterého přejmenoval na Petra po jeho vyznání, že Ježíš je Mesiáš. A na první pohled to opravdu vypadá, že obojí je každé o něčem jiném a nemá souvislost. Když se zamyslíme nad tím jak Bůh jednal tehdy a co učil Ježíš učedníky, společné znaky se začínají nacházet.

Začnu Nehemjášem. Jeruzalém byl tehdy pobořený. Předtím už se pokoušeli začít stavět znova chrám, ale sešlo z toho. Nyní se dozvídáme, že po příchodu Nehemjáše na Boží pokyn mají stavět nejdřív hradby, aby byli aspoň trochu chráněni před okolím, které nebylo přátelsky nakloněno. A ty hradby se jim podařilo opravdu postavit a způsobem ze kterého celému okolí bylo jasné, že s nimi je Bůh. A že jen díky tohoto velkého a silného a mocného Boha to mohlo být uskutečněno a nikdo z lidí to nemohl překazit.

Ale nebylo to jen o Bohu. Bylo to i o lidech. Nehemjáš v prvé řadě poslechl Boha, aby šel do Jeruzaléma. A i když po svém příchodu viděl v jakém stavu a rozpoložení je tamější lid a jaké jsou okolnosti neustoupil z Božího zaslíbení, ale naopak stál v něm pevně a tuto víru přenesl i na lidi, kteří ho poslechli. A ne jen poslechli. Dokonce se řídili všemi jeho příkazy. A vůbec se nedívali na to, co říká na jejich jednání okolí. Nedívali se ani na to jakého je kdo postavení. Zda obyčejný občan či postavený člověk, obchodník, tzv kníže nebo kněz. A bylo to proto, že Nehemjáš sám šel všem příkladem. Byl ve všem s nimi. Ničemu se nevyhýbal. Naopak stále všechny povzbuzoval a dodával odvahu. Moudře rozdělil odpovědnosti a práci. Navíc vysvětlil, že i když pracují, nesmějí být beze zbraně, ale naopak stále ozbrojeni. To pro případ, že by se někdo z okolí přece jen odvážil zaútočit.

Ale skončilo to vše stavbou hradeb? Byl to hlavní cíl a úkol? Z toho co čteme dál je vidět, že ne. Hradby byly jen pouhý začátek. Z Božího pohledu jen maličkost proti problémům v jednání lidí mezi sebou i ve vztahu k okolí. To byl hlavní úkol, který měl Nehemjáš s dalšími kněžími zejména Ezdrášem za úkol vyřešit. A lidé to pochopili a přijali. Činili pokání, rozhodli se pro změnu života podle Božího příkazu. A jistě to pro mnohé vůbec snadné nebylo, protože to znamenalo přijít o určitý vliv, zisk, levnou pracovní sílu, atd. Ale pro ně bylo v tu chvíli důležitější poslouchat Boha a jít Jeho cestou.

A co my? Máme vůbec vybudovány aspoň ty hradby? Stojíme se zbraněmi v rukou jako Izraelité, abychom chránili sebe, své nejbližší, město kde bydlíme? A známe vůbec jak ty zbraně co nám Bůh dal používat? A pokud víme, máme odvahu je používat a žít v autoritě, kterou nám Bůh skrze víru dal?

Občas když se dívám na to jak žijeme a vyznáváme víru mám pocit, že jsme se spokojili s tím, že je nám dobře, protože nemáme problémy s okolím. Oni si nás nevšímají a pokud ano, tak jen že vědí, že existujeme a jsme mezi nimi. A nám je dobře, protože se můžeme v klidu scházet, zazpívat si chvály, modlit se, občas dát i jinak vědět, že jsme věřící lidé. Ale stačí to? Opravdu nám nevadí, že spousta lidí kolem nás nezná a nepřijala odpuštění skrze pokání a víru v Pána Ježíše? Opravdu nám nevadí, že naše společenství stagnují a nerostou? Modlíme se a žijeme ve víře jako tehdejší Izraelité? Chceme bojovat za životy lidí kolem nás i za životy své a našich nejbližších?

Nebylo to snadné tehdy, není to snadné ani dnes. A nemůže to být snadné. Tak to Bůh nezamýšlel. Chce od nás nejen víru. Chce od nás nasazení. Chce nás naplnit nadšením a odvahou jakou měla prvotní církev. Chce abychom vystoupili z kruhu poklidu, spokojenosti, komfortu. Chce, abychom jako Petr vstoupili do vln a šli k Ježíšovi, ale bez pochybování. Abychom nepochybovali kdo nás vede. Kdo jde vždy minimálně vedle nás. Kdo ale častěji jde před námi nebo nás přímo nese, abychom neztratili víru.

A zde se dostávám k tomu verši z Matouše. Protože jako to tehdy řekl Ježíš Petrovi, tak stejně jako tehdy to neplatilo jen pro Petra. I tehdy si ostatní mysleli, že to patří jen pro Petra a mnozí to přijali, že on má být vůdce. Ale zapomněli, že Ježíš taky učil, že jsou si všichni rovni bez ohledu na obdarování. Bez ohledu na své původní postavení. Bez ohledu na nějaké dosavadní zásluhy. Co tím chci říct? Jen to, že ta slova: „...dám ti klíče království nebes a cokoli svážeš na zemi, bude již svázáno v nebi. A cokoli rozvážeš na zemi, bude již rozvázáno v nebesích.“ platí i pro každého z nás. Určují, jak může vypadat život víry nás jako jednotlivce, ale i život společenství. Neznamená to, že nemáme nárok chybovat, pochybovat. Bůh dobře ví, že takoví nemůžeme být. Ale chce od nás takovou víru, jakou měli učedníci. Chce abychom i přes nesourodost a originalitu, kterou do každého z nás vložil stáli v jednotě, lásce, radosti a s vírou v Jeho zaslíbení. V ta zaslíbení, že On sám je ten kdo za ně ručí a že se naplní, když my se přičiníme. Když nebudeme stát schováni někde v koutku, aby na nás nebylo vidět. Chce, abychom celému duchovnímu světu zla dali najevo tady jsme a je třeba, abyste si to uvědomili. Aby tento poražený svět viděl, že my jsme na straně vítěze a jsme si toho plně vědomi. Že s pokorou, vírou, odvahou a nasazením skrze modlitbu víry, zvěstování osobním životem dali najevo těmto silám, že tady nemají co dělat. Že toto je oblast, kterou jsme obsadili a s Boží pomocí a v Boží autoritě ji chceme rozšiřovat. Takže se přestaňme strachovat z toho jak se na to budou dívat lidé. Jaký to bude mít důsledek na naše postavení, vliv. Zda díky toho ztratíme některé známé, kamarády. Zda si budou lidé na nás ukazovat jako na ty pošuky a blázny. Naopak staňme se opravdu blázny pro Krista. Nebo se snad stydíme za Jeho kříž? Jsme či nejsme ochotni nést i my svůj kříž se vším všudy?

Vždyť i pro nás platí, že: „Toto praví ten Svatý a Pravý, který má klíč Davidův; když On otevírá, nikdo nezavře. A když on zavírá, nikdo neotevře. Znám tvé skutky. Hle postavil jsem před tebou otevřené dveře, které nikdo nemůže zavřít. Neboť máš malou moc a přece jsi zachoval mé slovo a nezapřel jsi mé jméno.“ Amen.

Požehnání

„Oblečte si celou výzbroj Boží, abyste se mohli postavit proti ďáblovým nástrahám. Neboť náš zápas není proti krvi a tělu, ale proti autoritám, proti světovládcům této temnoty, proti duchovním mocnostem zla v nebeských oblastech. Proto vezměte na sebe celou Boží zbroj, abyste se mohli v den zlý vzepřít, všechno vykonat a zůstat stát.“