Bohoslužba 27.10.2024

 Téma: Kdo je rybář lidí, kým a komu jsem já rybář lidí. Co z toho vyplývá.

Dávám sem přípravu jak jsem měl kázání připravené a v audioverzi si můžete poslechnout jak to bylo v reálu a posoudit, která varianta by pro každého z vás, byla přijatelnější.

Když mi to i napíšete do komentářů, budu velmi rád.

Audiovideo verze: https://www.youtube.com/live/OVug8UMSP4s

Papírová verze:

Úvodní přivítání Kaz.7,11-23.

Dobrá je moudrost jako dědictví; je výhodou pro ty, kteří vidí slunce.

Neboť jsou pod ochranou moudrosti jako pod ochranou stříbra.

Užitkem poznání je, že moudrost zachová při životě toho, kdo ji má.

Podívej se na Boží dílo. Vždyť kdo bude moci narovnat, co on pokřivil? V den dobrý spočívej v blahu a v den zlý pohleď, také tento podobně jako onen učinil Bůh z toho důvodu, aby člověk nezjistil nic, o tom co bude po něm.

To obojí jsem viděl ve dnech své marnosti. Spravedlivý ve své spravedlnosti hyne a ničema je ve své špatnosti dlouho živ.

Nebuď příliš spravedlivý a nepočínej si nadmíru moudře. Nač se budeš ničit?

Nejednej příliš ničemně a nebuď blázen. Proč bys měl zemřít mimo svůj čas?

Bude dobré, když se tohoto přidržíš a ani tamto neopustíš, protože kdo se bojí Boha, vyjde z toho obojího.

Moudrost posílí moudrého více než 10 nocných, kteří jsou ve městě.

Vždyť na zemi není spravedlivý člověk, který by konal dobro a nehřešil.

Ani nepřikládej své srdce ke všem slovům, která lidé říkají. Přece nebudeš poslouchat svého otroka, který tě proklíná.

Vždyť sis také sám mnohokrát uvědomil, že i ty jsi proklínal jiné.

To všechno jsem zkoušel s moudrostí. Řekl jsem: Nechť zmoudřím. Avšak moudrost ode mě byla daleko.

modlitba

První píseň Otče náš nebeský 

Slovíčko pro děti - Lucka Nedvědová

Druhá píseň a odchod děti do nedelky. Apoštolská ( není v kancionalu), do tvych starostí,

Modlitba.

Čtení textu ke kázání.

Lk 5,4-11

Kaz 3,14-15

 Mr 1,16-20

Kázání 

Modlitby 

Třetí píseň  Svy kroky rozezpivej( není v kancionalu)

Oznámení Štěpánka 

Požehnání Jan 17, 20 – 23.

Neprosím jenom za ně, ale i za ty, kteří budou skrze jejich slovo věřit ve mně; aby všichni byli jedno jako ty Otče ve mně a já v tobě. Aby i oni v nás byli jedno, aby svět věřil, že jsi mně poslal ty. Slávu, kterou jsi mi dal, jsem dal jim, aby byli jedno, jako my jsme jedno. Já v nich a ty ve mně, aby byli přivedeni k dokonalé jednotě a aby svět poznával, že jsi mně poslal ty a že je miluješ tak, jako miluješ mne.

Kázání

Marek 1,16-20

A když šel podél Galilejského moře, uviděl Šimona a Šimonova bratra Ondřeje, jak vrhají do moře sít; byli totiž rybáři. Ježíš jim řekl: „Pojďte za mnou a učiním z vás rybáře lidí.“ A hned opustili sítě a následovali Ho. A když šel kousek dál uviděl Jakuba Zebedeova a jeho bratra Jana, jak v lodi spravují sítě. A hned je povolal. Zanechali svého otce Zebedea v lodi s najatými pomocníky a odešli za ním.

V čem byli učedníci jiní než my? Jsme stejní jako oni nebo jiní a proto můžeme říct Bohu ne, když se bojíme, jaký by to mohlo mít dopad na vztahy v rodině, s přáteli, osobní postavení? Jsme ochotni přijmout naplno, že být Kristovým učedníkem a služebníkem znamená být jiný než ostatní? Jiný než bych si každý z nás často přál? Mám vůbec nárok, když sem se rozhodl Krista učinit Pánem a Králem svého života? Co by se mohlo stát, když bych toto povolání nepřijal? Bude se na mně proto Bůh zlobit? Dá mi ještě vůbec někdy později další šanci či možnost Mu a lidem sloužit? Odvážíme se to do svých životů přijmout a dle toho jednat a žít?

Ježíš věděl přesně co dělá a koho oslovuje.

Věděl že ani jeden není vzdělaný a jakkoli uznávaný znalec Písem.

Věděl, že s nimi bude mít hodně práce.

Všichni o něm už něco věděli. Buď o něm slyšeli nebo ho i viděli a zažili.

Ihned se rozhodli za ním a s ním jít.

Nevěděli do čeho jdou. Přesto řekli ANO.

Nevěděli, co je čeká. Přesto Krista následovali.

Nebrali v tu chvíli ohled na svou situaci(např. rodina, práce) a postavení. 

Pochopili hned, že to bude pouze něco nového, velkého.

Neptali se a nepřemýšleli co na to řeknou jejich nejbližší (rodina, přátelé, ostatní lidé).

Jak jsem na tom já, když po mně něco Bůh chce. Jdu do toho hned naplno? Přemýšlím co mi to může dát? Vymlouvám se a hledám, proč raději teď ne? Věřím, že Bůh na to připravil i mně nejbližší, aby mně v dané službě podporovali a nesli zátěž se mnou? Důvěřuji Bohu, že když mně povolává, že taky ví o všem co mně čeká a je připravený mně v tom podporovat, dávat sílu, moudrost, poznaní?

Učedníci tu odvahu měli. X krát poté Kristu nerozuměli pořádně co po nich chce. X krát zklamali. Někteří i zapřeli, že Ho znají. Přesto od Boha vždy dostali pokud zklamání vyznali v pokání novou šanci a nové příležitosti. Bůh zná lépe než my sami, co v nás je. Vidí nás jiné, než vidíme my sami sebe. Chce  nám to ukázat, abychom viděli i my, jakou máme hodnotu a cenu v Jeho očích a co vše může skrze nás pro své království vykonat. Chceme to vidět? A chceme to nejen vidět, ale i to k čemu nás volá namax vykonat s Jeho pomocí a silou i moudrostí?

Teď se zaměřím trochu na slova „rybáři lidí“. Jak vidíme úkol rybářů a jejich funkci? Je to jen sedění na břehu rybníka nebo brodění vodou a čekání až ryba zabere? Nebo jak to znali učedníci, vyplout na jezero se sítěmi a doufat, že do sítí ryby chytnou a budou mít živobytí? Je to opravdu to co z rybářů dělá rybáře? V době apoštolů zcela jistě. Dnes je, ale úkolů pro rybáře mnohem víc. Není to jen o chytání ryb. Je to i o jejich ochraně a péči o ně. Jsou tedy trochu jinak i pastýři ryb. A o tom chci mluvit. Každý z učedníků když čteme evangelia a dopisy byl povolán, aby se stal rybářem lidí. A už tehdy je JK vedl k tomu, že o ty ryby bude nutné pečovat, krmit je, chránit je. A nejen o ty nové ryby, ale i jedni o druhé, podobně jako se o ně s láskou, ale i přísností a povzbuzením staral PJK.

Kdo je tedy tím rybníkem, řekou plnou ryb o které se každý, opakuji každý z nás má starat?

1) rybníkem nebo řekou je rodina. Zde vše začíná. Muž a žena se mají navzájem sdílet, podporovat, povzbuzovat, pomáhat.

2) rybníkem nebo řekou je rozšířená rodina, která má už děti. Zde je úkolem tyto rybičky nejen krmit, oblékat, chránit. Ale být jim příkladem a ukazovat jim na plusy i minusy, které člověk prožívá. Být jim příkladem jak my(rodiče) chápeme Boha, milujeme Boha a snažíme se Ho nejen poslouchat, ale i konat tu základní roli rybářů a to házet dětem Boží slovo, krmit je, aby jim chutnalo, aby mu rozuměly a co nejdřív se rozhodli pro následování PJK. Znamená to, že se nebudou spoléhat jen na nedělku a tety a strejdy, kteří se tam dětem věnují. Později dorost a mládež. Ne nadarmo měli Jezuité heslo MODLI SE A PRACUJ. I my bychom se jím měli řídit. A ne jen při výchově dětí. Ale i v tom, abychom podobně jako PJK dával učedníkům úkoly i my od Něj přijímali úkoly a učili se prakticky sloužit nejen v rámci rodiny nejužší, ale i v rámci společenství, církve.

3) rybníkem nebo řekou je naše církevní společenství. Jak se do něj zapojujeme? Co od něj očekáváme? Stačí nám, že si vyslechneme v neděli(pokud vůbec přijdeme) kázání, udělat si čárku za účast a zase si týden žít dle zvyklostí? Jak moc se známe s lidmi, co sedí vedle mne, za mnou? Jsme opravdu si blízcí nebo se jen ze slušnosti pozdravíme, podáme případně ruku a to je vše? Stačí to? Jsme užiteční Bohu(ne lidem) i tím, že se modlíme za službu, kterou věřím, že má Bůh připravenou pro každého z nás? A když jí rozpoznáme nabídneme se, aby i staršovstvo s kazatelem rozlišilo že je to od Boha a potvrdili nás do dané služby? Modlím se aspoň občas za kazatele a starší, za služebníky v besídce, dorostu, mládeži a dalších službách, aby mohli vnímat podporu a ochranu ve své službě? Přijímám i sám možnosti jak si nechat pomoci či se s druhými sdílet, více se poznat a začít s budováním vzájemné důvěry a úcty, která z nás vytvoří jedno tělo, kde všichni poneseme všechny?

4) rybníkem nebo řekou je naše město, má práce, mí kolegové, sousedi? Koho znám více, osobněji a důvěrněji, členy sboru nebo tyto lidi? Nebo jsou na tom obě skupiny stejně v mém vnímání a žití? Vědí, že jsem ne jen věřící člověk, ale křesťan? Slyšel jsem od někoho z nich, že jsem jiný a proč? Odpověděl jsem jim na to? O mně to vědí všichni mí klienti i sousedi. A tuto otázku jsem od mnohých slyšel a zatím vždy jsem všem odpověděl. Mnozí slyšeli i celé evangelium. Za mnohé se i modlím, aby Boha poznali a otevřeli se Jeho lásce.

Zakončím slovy PJK: „Žeň je velká, dělníků je však málo. Proste proto Pána žně, aby poslal dělníky na svou žeň.“