ZLO, EXISTUJE NEBO JE TO FATA MORGANA NAŠICH SMYSLŮ A PŘEDSTAV?

 1) Pokud existuje, proč tu je?

Nejdřív se zkusím zamyslet a definovat co považujeme za zlo. Když bych to zjednodušil, tak za zlo považujeme, tedy většina z nás vše nepříjemné co se dotýká přímo nás, nám blízkým nebo co prostě nepovažujeme za dobro.

Ale je tu i otázka. Jak můžeme vědět, že cokoli z této definice je opravdu zlo, opravdu je tu proto, aby nám znepříjemnilo život. Abychom se jím zabývali, řešili je a dost často i trápili se jím a nadávali či jen kvůli toho brblali.

Co když i to, co považujeme za zlé a špatné, se děje pro náš prospěch? Co když se to děje, abychom si něco, co není v našich osobních životech nebo žití celé společnosti uvěšdomili, že to není v pořádku a má nás to zpomalit či zastavit?

2) Kde se tu mezi námi objevilo?

Nad tím, si myslím, že mnozí z nás přemýšlí a řeší, proč tu to tzv. zlo je a proč se tu objevilo. Vždyť bez něj by bylo jistě vše jednodušší a příjemnější. A můžeme vůbec mi lidé za to, že tu to zlo je? Není to omyl či hloupá sranda, jak se my lidé tím trápíme a zabýváme?

3) Jak jsem ho vnímal dřív a jak nyní?

Osobně jsem přesvědčený, že zlo tu na zemi původně nebylo. Ale jsem i přesvědčený o tom, že to není omyl ani hloupá sranda. Bible na to dává velmi jednoduchou a jasnou odpověď. Zlo je důsledek příchodu hříchu neboli vzpoura lidí proti Bohu a přiklonění se ač nechtěné k Božímu protivníkovi Satanovi. Ten je původcem zla, neboť on a andělé, kteří se k němu připojili byli první, kdo se Bohu vzepřeli, kdo byli Bohem zavrženi. A my lidé jsme měli ukázat jim, jak je dobré a správné naopak Boha poslouchat a žít v souladu s Jeho vůlí, v Jeho požehnání a pod Jeho ochranou.

Ke vší smůle jsme se nechali nachytat. Přesněji Adam s Evou jako první lidé a díky tomu zlo vstoupilo naplno do lidských životů.

A jak to tzv zlo vnímám já sám? Dřív jsem měl ten názor, že to je prostě normální a samozřejmé, že někdo je prostě tzv hodný a někdo tzv zlý. Že někdo se chová slušně a jiný neslušně. Časem jsem však začal vnímat, že i ti tzv slušní, hodní a spořádaní lidé, které nám mnozí dávali za vzor jak má člověk žít a jednat, jsou taky chybující, taky konající zlo, ale někdy více, či méně skrytě. A naopak jsem viděl, že ti, kteří byli odsuzováni a dáváni za špatné příklady, jsou naopak mnohem eticky i fyzicky tzv správnější a čistší životem a jednáním. Přemýšlel jsem, jak je to možné. V čem může být problém. Jak to může fungovat. Tehdy jsem ještě věřící nebyl a ani jsem o víře nic nevěděl.

Časem jsem zjistil, že většina těch tzv záporáků má něco společného s nějakým Bohem a vírou v Něho. A naopak že většina těch, kdo nám byli dáváni za vzory s touto vírou nemá nic společného a odpírají jí. Nebo naopak říkají, že jsou věřící, ale z důvodů, aby mohli dělat co chtějí, děti neměly problém dostat se na studium a podobně si víru žijí jen pro sebe a na venek jí popírají, žili dvojaký život. To už jsem vůbec nechápal a nerozuměl. Byl jsem vždy totiž přesvědčený, že vše v životě člověka je buď ano nebo ne. Na žádnou tzv zlatou středná cestu jsem něvěřil, protože dle mne neměla smysl a jen deformovala člověka. A na těchto lidech to bylo dost často vidět.

4) Jak vnímáme zlo a proč mu věnujeme v našich životech tolik času?

Stále mi vrtalo hlavou a dodnes vrtá, proč tedy mi lidé si víc uvědomujeme zlo než dobro. Proč se chováme tak, abychom se chtěli druhým líbit, byli uznáváni, měli klid, atd. Každý jistě ví, co tím vším myslím. Nedávalo a nedává mi to logiku a smysl. A proč? No protože i tito lidé přes všechno své snažení stejně zlo zažívají. Nevyhýbá se nikomu. Všichni jsme nuceni tyto situace nějak řešit. Někdo jim podléhá více, někdo méně. Někdo je řeší silou, někdo skrze peníze a své známosti. Ale je tohle řešení? Zažil jsem to x krát ve svém životě, že nic z toho nepomáhá dlouhodobě. Vždy to dřív či později nějak padne a člověka to zahltí. A někdy potom trvá pěkně dlouho, než se z toho člověk vyhrabe a postaví zpět na nohy. Ale jsou i takoví, co je to natvrdo semele, že se totálně zhroutí, vše vzdají a chtějí už jen nějak dožít, aniž by se o něco pokusili. A jsou i takoví, co si kvůli toho vezmou i život. A proč tedy tomu tzv zlu věnujeme tolik času ve svém životě? Protože to, co nám ukazuje tento svět, je opak toho, co bychom chtěli vidět a zažívat. Jsou to samé sváry, nepokoje, hádky, války. To vše vidíme a svět se nám snaží ukázat a přesvědčit nás, že to je realita, kterou nemůžeme změnit.

5) Co převažuje v tomto světě? Dobro nebo zlo?

A jak to tedy je? Vládne tomuto světu zlo nebo dobro? Čeho je v tomto světě opravdu víc? I zde je to o prioritách a tom, čemu dávámě přednost ve vnímání a jednání. Když bych chtěl věřit všemu, co jen vidím lidsky, nezbylo by mi než souhlasit, že zla je víc než dobra. Protože zlo je opravdu vidět víc než dobro. Stačí kouknout na zprávy, do novin, na internet. Vždy tam najdeme zejména na titulkách informace, které s dobrem mají jen velmi málo společného, Za to se zlerm si podávají ruku. Ale když se člověk podívá na to tzv zlo jako nástroj, který tu je, aby ho zpomalil, zastavil, ukázal na chyby v jeho životě a možnosti změny, pak najednou člověk toho zla vidí mnohem méně, protože ho už jako zlo nevnímá a dokáže se s ním mnohem snadněji vypořádat, protože ví i jak.

6) Jak se zlo vyvíjelo a ukazovalo po dobu věků?

Když se podíváme na celou historii člověka a tohoto světa z lidského pohledu, vidíme, že to jsou samé spory, války, utrpení a jen velmi málo souladu a dobra. Ale byly i období, kdy tu byl dlouho mír. Kdy válek a jim podobných konfliktů bylo jen minimum. Bylo to většinou po těch velkých a dlouhotrvajících konfliktech. Ať už 30-letá válka, první světová, druhá světová, měnová krize, atd. A proč tomu tak bylo a je? Lidé si po těchto konfliktech a krizích začali mnohem víc uvědomovat, že jen hromadění majetku, sobectví a násilí nikam nevede. A pokud ano, tak jen k těmto sporům a situacím. Jak to však vždy nakonec dopadlo a stále dopadá, vidíme zejména v současné době až moc dobře. Roste korupce, kamarádšofty, trafiky, atd. Ale to je to nejmenší. Tím horším problémem jsou války, hladomor, nemoci, exodus lidí. To v současné době nás lidi nejvíc trápí a rozděluje. Na jednu stranu jsme si zvykli mít skoro všechno a za hubičku, jak se říká. Na druhou stranu jsou tu ti, co neustále bohatnou a druzí, kteří neustále chudnou. A mezi nimi jsou ti, co aby si udrželi nějakou kvalitu a úroveň života se honí za kačkou.

7) Jak to podle mne dopadne?

To je zásadní otázka, která ovlivňuje celý svět. Je to o nás lidech a rozhodnutích, která během svého života uděláme. Ač to mnozí slyší neradi a já tomu dříve taky nevěřil, jsou jen dvě cesty. A všichni je známe. Tou jednou je jít svou cestou, nějak dožít, nějak se uživit, ublížit pokud možno co nejméně lidem a považovat se za tzv slušného a spořádaného člověka. Tak to vidí většina lidí. Souhlasím, že je to super vidina a krásný cíl. Ale neřeší to zlo v našich životech, v našich společnostech a už vůbec v celém světě.

Je tu i druhá cesta. Ta je náročnější, protože je opravdu o maximální plné zodpovědnosti za svůj život, kdy člověk ví, že sám nad zlem nevyhraje. Ani ve svém životě, ani v životech společnosti. Ale tito lidé ví, že za každého z nás tento problém vyřešil Bůh křížem Ježíše Krista na Golgatě. A nejen křížem smrti , ale i prázdným hrobem a vzkříšením Ježíše Krista. Zdá se to být absolutně nelogické a nepřijatelné. A rovněž s těmi kdo toto tvrdí souhlasím. Protože přijmout to, že skrze víru v nějakého Ježíše je vyřešen jakýkoliv problém a že by to mohlo řešit vše v tomto světě, je fakt logicky nepochopitelné. To lze přijmout pouze vírou.

8) Co s tím vším můžeme dělat my lidé?

My lidé s tím můžeme udělat hodně, málo nebo vůbec nic. Ti kdo se rozhodnou pro život bez Boha můžou prožít dost krásný život a znám dost lidí, z kterých bychom si my, kdo se nazýváme křesťany měli vzít vzor. A doufám v to, že sice nevím, jak by se to mohlo stát, ale že je Bůh omilostní i když se pro Ježíše Krista nerozhodli.

Druhá varianta je přijmout odpuštění a smíření se s Bohem skrze oběť Ježíše Krista. Přijmout Ho za svého Spasitele a podřídit Mu svůj život. Neznamená to však, že by tím skončily všechny naše těžkosti a problémy. Naopak. Může se stát, že najednou uvidíme mnohé věci a dění světa jinak. Že po nás bude Bůh chtít, abychom mnohé návyky a zvyky, ale i priority změnili. A věřte mi, že to vůbec není jednoduché přijmout. Znamená to pro mnohé i třeba změnu v práci, kdy poznají, že mají jít dělat něco zcela jiného, než by si představili nebo chtěli. A taky to může znamenat utrpení a smrt.

Ale jedním si všichni, kdo toto rozhodnutí udělají mohou být jisti a jsou si tím jisti. Když se rozhodnou jít touto Boží cestou, budou mít vždy nejen sílu a odvahu, ale i moudrost, jak to zvládnout. Já sám jsem toho příkladem. A ti kdo mne znali než jsem uvěřil, poté co jsem uvěřil a nyní vědí, že to je boj na ostří nože, co žiji. Ale je to zároveň neskutečně krásné a naplňující dobrodružství. Od té doby, co jsem se pro víru rozhodl Bůh v mém životě udělal fůru změn, které jsem sám chtěl udělat, ale nedokázal to. A je spousta těch, kdo by to mohli potvrdit. Co je však pro mne nejdůležitější a nejpodstatnější, že už vše to, co nazýváme zlem, pro mne zlem není. Bůh to vše překrývá svou milostí, láskou a hlavně pokojem. Ano pokojem, který i v těch nejnáročnějších chvílích mi dává jistotu, že vše je v pořádku a nepotřebuji se tím zneklidňovat. Protože dřív či později to Bůh změní v můj prospěch. A že tomu v tu chvíli nerozumím a vůbec to nechápu na tom nic nemění.

A toto není jen má zkušenost. To potvrdí x lidí, co v Krista Ježíše věří a mají s Ním podobně jako já osobní vztah skrze víru a modlitbu.