KÁNA vandr

 

Je pátek poledne. Sedím ve vlaku směr Praha. A už vyjíždím. V Praze budu mít chvilku času na kafe a koupit si něco k snědku a jedu dál směr Zábřeh na Moravě a Ostružná. Cestou začínám potkávat další kluky, jedoucí stejným směrem a cílem. A co, že mně a další čeká? No přece tzv ČPA. A co že to je? Zkratka pro čistě pánskou akci. Bude to akce pro chlapy, co se známe z KANY. Sraz máme v Ostružné a cíl v neděli v Javorníku ve Slezsku. Podle informací nás čeká údajně 22km. Vzhledem k tomu, že ta místa znám, vím, že se přiblížíme k 30, ale neříkám nic. 

Setkává se nás 15. Jdeme do hospůdky, kde je domluvená večeře, kterou je svíčková. A fakt se jim povedla. Obsluhuje nás klučina co má za sebou několik ultrapochodů a na další, který měří 4900km, se chystá příští rok. 

Každý si dá i něco tekutého. Někdo čaj, jiný pivko nebo limču. Když odcházíme dostaneme ještě gratis každý štamprličku ňamkové pálenky z hořce a dalších bylin. Je už totální tma. Přichází čas pro čelovky a vyrážíme směr přístřešek, který má být už jen nějaké 2 km od nás. A dle mé předtuchy byl plný. Vracíme se kousek zpět a kolem chaty co tam stojí se rozhodujeme, že zde skončíme a přespíme do rána. Jelikož se všem ještě nechce spát, rozděláme oheň a kdo chce povídáme. Postupně se odcházíme uložit a kolem půlnoci usínají i největší kecalové.

Je sobota ráno. Všude okolo mlha. Ale neprší. Postupně se budíme, balíme a poté vyrážíme dál. Čeká nás pěkných pár kiláků s několika slušnými výšlapy do kopců. Nejnáročnější je Kovadlina. Ale dáme to všichni. Cestou je několik malých přestávek a jedna větší, které využijeme i k debatování na vybrané téma. To je velmi aktuální. Týká se to problémů s tzv stejnopohlavním manželstvím a kdo si o tom co myslí.

Pak pokračujeme dále. Potkáváme několik lidí a taky narazíme na studánky díky čehož nejsme o žízni.

Když se blížíme k místu zvané Hraničky zastihne nás déšť. Nezastavujeme. Jen vytáhneme proti dešťovou ochranu(kdo co má) a šlapeme dal.

Miloš jeden z nás je fakt odvážný a vytrvalý. Během pochodu mu odpadly obě podrážky bot a šlape dál. Naštěstí to nejsou žádné šuntové boty a zatím se dál a i jedna nerozpadla. Ale vlhko nabírají a každý kámen, klacek, kořen cítit je. A i Imrich a Láďa toho mají docela dost, ale statečně se drží a šlapou taky. Cestou je čas nejen na vnímání krás prirody kolem, ale i na pokec o všem možném. Prostě super čas na sblížení a budování vztahů. A budování přátelství mezi chlapy. 

A už jsme skoro v cíli. Z hřebene sestupujeme dolů a už nás čeká za opětovného deště nebo spíše neustálých přeháněk cil. Tim je přístřešek kousek od Tančírny. Znamená to už jen ujít pár posledních kiláků Račím údolím. A jsme v cíli. Cestou se koukneme někteří na suprově obnovenou Tančírnu. V přístřešku se nejdřív najíme a odpočineme. Pak je chvíle na zastavení a ztišení na Božím slovem a diskuzí nad ním. Je zajímavá a pro každého z nás věřím podnětná. Po ní se někteří ukládají k spánku a někteří odcházíme do blízké hospůdky spláchnout kilometry. Zároveň nás pár z nás opouští, protože mají v neděli jiné povinnosti. 

V hospůdce si dáme někdo pivko, někdo čaj či kofolu a jdeme zpět. Někteří zůstávají v přístřešku, někteří jdeme spát na terasu Tančírny. Zítra ráno dle předpovědi má být super teplo. Snad jen 5 stupňů. Tak jsem zvědavý.

Je neděle ráno. Probouzíme se do krásného dne. Je sice chladněji než v sobotu ráno. Ale žádná mlha, žádný déšť. Dokonce je i tepleji než těch slíbených pět stupňů. Scházíme se všichni v přístřešku a jdeme směr Javorník ve Slezsku. Cestou míjíme dům kazatelské rodiny Adolfa a Hany Petrových, kteří jsou již v nebi. O kousek dál po pravé straně modlitebnu církve evangelické s její jedinečnou fasádou znázorňující Ježíše Krista jako sloup naděje a jistoty v světě plném zmatků. Jdeme dál až na nádraží. Tam je ještě chvíle času na debaty i odpočinek. Ve vlaku pak trochu komplikací s jízdenkami. Díky skvělému průvodčímu se vše jednoduše a rychle vyřeší. Jedeme dál. V Ostružné někteří vystupujeme a loučíme se s těmi kdo jedou dál. My ostatní jdeme k hospůdce kde si dáme oběd. Pak někteří zamíří k autům a my ostatní si počkáme na vlak do Zábřehu na Moravě. Tam nastane další loučení s těmi kdo jedou jiným vlakem. Dál už pokračujeme jen dva do Prahy. Zde se loučím a čekám na připoj do Budějovic. A tímto vlakem pak dojíždím domů.

Co říct závěrem? Ti z nás kdo nemohli jet, přeji vám všem abyste příští rok na konci května měli čas, byli zdraví a mohli vyrazit s námi na další putování. Tentokrát to bude z Javorníka ve Slezsku. Cíl znám, ale neřeknu. 

Takže velký dík Markovi za přípravu a naplánování. Dík i všem za účast a skvělý společný čas a diskuze. Dík i vám, které jsem díky tohoto setkání mohl poznat nově.

Kdo by si chtěl prohlédnout fotky, tak jsou zde:

FB: Facebook

Google: KANA vandr - Fotky Google