Bratrský život

 krátká zamyšlení. Doporučuji k tomu vždy přečíst i daný oddíl z Nového Zákona. 

Lk. 24,13-35

Často i my máme nějaké představy, plány o někom, o něčem. Jak by se co mělo stát. Či má stát. Jak se má chovat. I o sobě. Ale jsou to jen naše sny, představy, myšlenky. A pouze naše, jen málokdy i Boží. A dokud se neotevřeme Bohu, aby nám On sám zjevil pravou pravdu, myšlenku, poznání, jsme všelijací. Smutní, naštvaní, uzavřeni do sebe nebo obviňující sebe či druhé.

"Otevři Pane mé srdce i srdce nás všech. Otevři mou mysl i mysl nás všech. Je důležité slyšet Tvůj hlas pro konání Tvé vůle. Pro poznání Tebe a toho jaký jsi Ty, jaký mám být já, jací mají být jiní a jak je mám já vidět. Potřebujeme to. Chci vidět druhé tak, jak je vidíš Ty. A tak je chci i přijímat. Tak chci být i od druhých přijímán."

Lk. 2,39-52

O Pánu Ježíši je psáno, že od mala sílil v moudrosti a Boží milost byla s ním. Tomu předcházel obřad v chrámu, dle zvyků Izraelců. Ve 12 rocích mluvil s učiteli zákona, farizei a dalšími vůdci lidu tak, že žasli nad jeho moudrostí a rozumností. V závěru tohoto oddílu je opět zmíněno, že sílil fyzicky, i duchovně v poznání Boha a byl milý lidem.

Ve 12 letech byl 3 dny sám jen s učiteli zákona, farizei a zákoníky. Neměl nikoho na pomoc pro radu. Mohl a spolehl se pouze na Ducha Svatého a Svého Otce. Po ukřižování než byl Otcem vzkříšen, byl opět tři dny zcela sám bez jakékoli možnosti pomoci a až v pekle. Zvládl to, protože důvěřoval Svému Otci v nebesích.

"Pane Ježíši, uč mne spoléhat na Tebe a Ducha Svatého, když jsem sám nebo v nesnázích jako ses spolehl Ty. Dej mi k tomu potřebnou moudrost, sílu, důvěru a odvahu, že se staráš Ty sám. Tak jak Ty jsi i po ukřižování a smrti spolehl na Svého Otce, že Tě vzkřísí."

Lk. 6,12-19

Bylo třeba se rozhodnout o nejbližších učednících z těch mnoha, co Ježíše doprovázeli. Byla to náročná chvíle. Proto tomuto rozhodnutí předcházela celonoční modlitba. Ráno měl Pán Ježíš jasno, kdo to má být. Zvolil svůj tým. 12 nejbližších, nazval je apoštoly. Ti tvořili základ budoucí církve i přes všechny chyby, které měli. Ostatní s Ním zůstali taky. Jak jim bylo, nevím. Jak to nesli? Měli pocit křivdy? Upozadění? Odvrhnutí? Nevím. Každopádně spolu s vyvolenými šli společně za lidmi z blízkého i vzdáleného okolí, aby slyšeli evangelium, byli případně uzdraveni, uvěřili. Nebo jen za Ježíšem přišli ze zvědavosti či aby Ho pokoušeli. Ale to Ježíš neřešil ani tenkrát a neřeší to ani nyní. Nabízí každému naději na lepší budoucnost i pokračování současnosti v lepší realitě.

"Pane uč mne vidět lidi jako Ty. Nesoudit, nerozlišovat. Prostě přijímat a mít je rád."

Řím. 12,3-21

Děkuji Bože, že dáváš dary, ke službě v církvi, ale i lidem, společenství, rodině. Je hodně darů a Ty víš přesně, co je nejlepší pro každého jednotlivce. Dáváš to, co potřebujeme a v pravý čas. Ne dřív, ne pozdě. Ne vždy dáš, co bychom si přáli. Často dáš co nečekáme a jsme z toho zmateni. Někdy jsou z toho zmateni i druzí. Ale Ty do toho všeho dáváš řád a pokoj. Vážím si obdarování co jsem dostal. A stále se divím, proč zrovna já a ne jiní, kteří mi připadají k tomu povolanější a způsobilejší. Uč mne je používat správně a v souladu s Tvou vůlí, aby byly k užitku mnohým.

Uč i ostatní, abychom stáli v pokoře a bázni a v ní a skrze ní konali Tvou vůli. Proto tu jsme, proto jsi nás obdaroval. Proto jsi nás povolal. Proto jsi nás stvořil. Dej nám všem i lásku k těm, kdo nás nemají rádi.

J. 13, 1-14

Co to zase Ježíš dělá? Zbláznil se? On se vysvléká a ovíjí se jen plátnem. Bere vodu. Myje nám nohy. Co to má za smysl? Vždyť říkal, že jsme čisti pro slovo, které slyšíme. Ale jen Petr má odvahu se na to zeptat otevřeně. Možná ostatní chápali, jen Petr nechápal. Já bych asi taky nechápal. Ježíš Petrovi a možná i ostatním vysvětluje důvod, proč tak činí. A vyzývá i v tomto k následování, vzájemné službě a úctě. A nejen mezi námi, kdo jsme si v Něm bratry a sestrami. Ale všem lidem. Službou jim, prokazujeme lásku Kristovu.

"Dej mi k tomu Pane sílu, odvahu a důvěru."