Jak bych jednal já?

 

Mt 12,22-32

Této situaci předcházelo velké uzdravování a nasycení lidí. Ježíš věděl, co se stane. Proto poslal učedníky rovnou na loď, aby sami pluli na protější břeh. Tam za ním nynější zástupy nedojdou a vzhledem k větru, který se zvedal, ani nedoplují.

Potřeboval být chvíli sám a mít čas na modlitbu, zastavení se, odpočinutí. Nad ránem šel v silném protivětru za učedníky po hladině jezera. Asi bych taky zazmatkoval, kdybych najednou viděl, že se někdo blíží ke mně, navíc po hladině vody jak kdyby šel po pevné zemi a ještě k tomu když voda pěkně vlnila houpala. A nevím ani, zda bych měl Petrovu odvahu, abych zkusil jít po hladině jako Ježíš.

Jsem ale přesvědčený, že když už bych se k tomu odhodlal jako Petr a nezačal pochybovat jako Petr, že bych až k Ježíšovi došel.

I my zakoušíme často různé bouře a zmatky. Je to poučení a napomenutí, že i v takových chvílích se máme spolehnout na Boha a ne na to, co vidíme, slyšíme, cítíme či prožíváme. A až by situace skončila, měli bychom o to větší radost a důvod Boha chválit. Toto byla už druhá situace, kdy Pán Ježíš ukázal, že má moc ovládat i přírodní dění a živly.