Exodus 31.
Čtení
JAN 12:23-26
Ježíš jim odpověděl: „Přišla hodina, aby byl oslaven Syn člověka. Amen, amen, pravím vám, jestliže pšeničné zrno nepadne do země a nezemře, zůstane samo. Zemře-li však, vydá mnohý užitek. Kdo miluje svůj život, ztratí jej; kdo nenávidí svůj život v tomto světě, uchrání jej pro život věčný. Kdo mně chce sloužit, ať mě následuje, a kde jsem já, tam bude i můj služebník. Kdo mně slouží, dojde cti od Otce.“
Toto chápe každý, kdo se trochu vyzná nebo zajímal o zemědělství nebo zahradkářství. Nebo aspoň nelemploval přírodopis, kde se i toto ale bez duchovního podtextu učilo. Neboť nejedná se jen o pšeničné zrno. Můžeme je nahradit hrachem, fazolema, bramborama,… Neboť opravdu stačí zasadit jeden hrášek, fazoli, bramboru či zmíněné pšeničné zrno a po čase sklízíme úrodu z toho vzrostlou. A vždy je té úrody víc, než kolik bylo zasazeno. Ale i zde záleží na kvalitě půdy. Ale to sem pro tuto chvíli nepatří.
A jen kdo si uvědomí jak je zde míněno milování života v kontextu s tzv. smrtí zrnka pšenice atd. Pochopí jak myslel Ježíš záchranu svého života skrze odvahu vydat se naplno Ježíší, nenávidět svůj život a dát ho plně v dispozici Bohu, aby On sám skrze nás a naši snahu odvděčit se Mu za obětování Syna Pána Ježíše novým způsobem žití a jednání. Myslím tím nejednat už jen co je prospěšné hlavně mně, případně mně nejbližším, maximálně ještě těm, kdo mne mají rádi, ale všem. I těm, kdo mají jiný názor, kdo mne od víry odrazují, kdo mnou pohrdají, kdo mi kvůli víře dělají třeba i problémy nebo že mám pro tuto víru i trpět. Není to snadné. A i mne některé okamžiky stojí dost přemáhání se ovládnout a podřídit se Bohu a Jeho vůli. A kdyby došlo na pronásledování či trpění, doufám, že bych obstál. Ale vzhledem ke své povaze vím, že by mne to stálo opravdu odhodit sebe samého a důvěřovat Bohu. Protože kdyby mělo být po mém, asi by to ani pro mne, ani pro protistranu pokud by to bylo možné, nedopadlo příjemně.
Na druhou stranu vím, že Bůh nezná ztracenou situaci. I když to mnohdy v našem životě a situacích, které zažíváme vypadá bláznivě, máme chuť Bohu i nadávat, vyčítat, vztekat se, jednat podle sebe, tak je dobré učit se i v takových chvílích zachovat pokud to je jen trochu možné klid a nechat Boha, aby On sám jednal. Zažil jsem několik takových situací a zatím vždy to dopadlo až velmi dobře a ještě mi z toho někdy vzešel prospěch či jsem získal nové možnosti a příležitosti.
Proto chci a udělám vždy vše proto, abych měl odvahu důvěřovat Bohu, chtít jít Jeho cestou a Jeho řešeními, než svými. Kéž k tomu mám vždy dost víry, síly a důvěry v Boží moc.
Komentáře
Okomentovat
Děkuji