KÁNA vandr

 Exodus 4

Ef 6,10-17

A tak, bratří, svou sílu hledejte u Pána, v jeho veliké moci. Oblečte plnou Boží zbroj, abyste mohli odolat ďáblovým svodům. Nevedeme svůj boj proti lidským nepřátelům (v angličtině doslova: boj proti „masu a krvi“), ale proti mocnostem, silám a všemu, co ovládá tento věk tmy, proti nadzemským duchům zla. Proto vezměte na sebe plnou Boží zbroj, abyste se mohli v den zlý postavit na odpor, všechno překonat a obstát. Stůjte tedy ‚opásáni kolem beder pravdou, obrněni pancířem spravedlnosti, obuti k pohotové službě evangeliu pokoje‘ a vždycky se štítem víry, jímž byste uhasili všechny ohnivé střely toho Zlého. Přijměte také ‚přilbu spasení‘ a ‚meč Ducha, jímž je slovo Boží‘.

Rozjímání:

"Nemůžeme vykonat žádné mocné skutky, pokud nebudeme zkoušeni pokušeními, žádná víra bez zkoušek, žádný boj bez nepřítele, žádné vítězství bez střetu (bitvy, konfliktu). Žijeme uprostřed nástrah, obklopeni válkou. Pokud si nepřejeme být podvedeni, musíme být ostražití (bdělí); chceme-li zvítězit, musíme bojovat.“

Kde kdo z nás hledá sílu, moudrost a poznání jak jednat, když se dostane do čehokoli, co je mu nepříjemné? Většinou je to tak, že jednak vidíme v člověku nebo lidech, díky nimž nepříjemnou situaci prožíváme za ty, kdo za to mohou. Jen málokdo v prvé chvíli hledá i zda on sám k tomu nezavdal příčínu nebo není přímo viník. Většinou padneme do stresu nebo se vztekáme, případně dojde i na násilí. A dost často i ublížení nebo jen na nepříjemnou hádku. Druhou variantou je, že to dusíme v sobě a to tak dlouho a třeba víc situací za sebou až to jednou nevydržíme a vybuchneme jak papiňák. Pak se mnozí diví co se děje. Že takové nás neznají, nechápou a nerozumí, že jindy větší problém jsme nereagovali a nyní při z jejich pohledu maličkosti řveme, vztekáme se, atd.

Ale je to opravdu správný postoj? Je viníkem opravdu daný člověk či skupina lidí? Máme opravdu všechny informace, které potřebujeme, abychom správně posoudili situaci a viděli i do jejího pozadí? A chceme to pozadí vůbec znát? Nebo nám stačí jen informace od kamarádů nebo co si zjistíme sami nebo jak člověka či skupinu lidí posoudíme sami a dle toho úsudku reagujeme?

Zvlášť v dnešní době kdy je informací přehršel je opravdu těžké rozpoznat co pravda je opravdu a co je dezinformace. A i já sám s tím bojuji a vyznávám, že ne vždy informace nebo postoje mám správné. Ale vím, že když tuto chybu nebo špatný postoj rozpoznám, že znám řešení jak se s tím vypořádat. Jak se k tomu postavit.

Bible říká v těchto verších, že hledat jako základ problémů člověka je chybou. Jsme sice viditelně fyzické bytosti, které dostali mozek, aby ho používali, ale zároveň jelikož jsme i hříšní většinou situaci vyhodnotíme chybně. A pokud si svou hříšnost a neschopnost vždy se správně rozhodnout uvědomujeme, je jasné, že nejsme jen fyzické bytosti. To co je vidět navenek je fyzická bytost. Ale je v nás i duše a duch, které ukazují i na naši duchovnost. A jen skrze našeho ducha jsme schopni správně nebo víceméně správně posoudit jakoukoli situaci. Ale i ten duch potřebuje, aby s jiným duchem mohl komunikovat. A tento duch není lidský. To je Svatý Duch. Jen když se skrze vyznání hříchu a přijetí víry v Ježíše Krista tzv. znova narodíme, prožijeme někdo hned, někdo později tzv. křest Duchem Svatým. Tím získáváme nejen Jeho dary, ale zároveň a to hned od přijetí víry i možnost komunikovat s Ním skrze modlitbu, čtení Bible, rozjímání,… A tento Duch Svatý zároveň i ukazuje na toho, kdo je původcem a důvodem všech těch našich problémů mezi sebou. Nejsme to my lidé, ale duchovní bytosti – andělé a démoni, kteří bojují proti Bohu a hlavně proti nám lidem. Namlouvají nám, že my jsme ti dobří, ti slušní, ti správní, ale všichni kolem nás jsou podezřelí, nedůvěryhodní a měli bychom si je držet pěkně daleko od sebe. Nejlépe jim vůbec nedůvěřovat, nesvěřovat se, nestýkat se s nimi. A pokud je nutné, abychom s nimi byli, tak být stále ve střehu. Co kdyby na nás něco šili?

To je pravý důvod, proč jsou války, rozbroje a prostě všechny problémy. A jak to tedy řešit? Bible nám na to dává v těchto verších jednoduchou a praktickou radu. Stejně jako to zvládl Pán Ježíš když zde žil na zemi i my máme vše hodnotit skrz pravdu Bible, skrze modlitbu a vedení Ducha Svatého.

Ano zní to bláznivě a zvlášť ode mne. Ano netajím se tím, že jsem dost military zaměření. Netajím se tím, že když by bylo třeba, vezmu zbraň do ruky a půjdu bojovat, abych ochránil naši zemi, své nejbližší. Ale šel bych tam s vírou, že už není jiné řešení. A že bych mohl zemřít? No to k tomu patří. To se mi může stát kdykoli. Dokonce i v tzv. míru a poklidu, který prožíváme zatím. Jsem na to připravený. Ale šel bych do toho hlavně s modlitbou a na základě poznání, že nelze jinak.

Mám však i druhou zkušenost a to tu, že se i v takových vypjatých situacích mohu plně spoléhat na Boha(když si to včas uvědomím) a zahnat původce skrze modlitbu pryč od sebe. Už mnohokrát se mi to stalo a byl jsem často překvapený nejen já, ale i ten či ti, kdo stáli na opačném pólu výsledkem situace.

Uvedu jen jeden z příkladů.

¨Teď bydlím v Českých Budějovicích. Ale předtím jsem bydlel na Moravě. Na severu. Měl jsem tam dům po babičce. Bylo to na Osoblažsku. Nedlouho potom, co jsem uvěřil jsem začal chodit na tzv. domácí skupinku. Jednou když se skupinka protáhla a já spěchal na vlak jsem to vzal zkratkou přes tzv. gheto(Romská čtvrť). Byl už dost večer a tato oblast měla svou pověst. Věděl jsem i o partě co tam funguje a ovládá ji. Přesto jsem to riskl a šel skrz. A dopadlo to přesně dle toho jak dopadnout mohlo. Najednou se kolem mne vyrojilo asi 8 Romů. Někteří měli holé ruce, ale někteří i nože. A co že tu dělám a kdo mi dovolil tudy procházet. No nebylo mi v prvé chvíli dobře. Ale vzpomněl jsem si o čem jsme se bavili zrovna na skupince a rozhodl s to prakticky vyzkoušet. Začal jsem se tiše modlit a žehnat těm Romům. A když jeden z nich do mne drcl a ať už mluvím(protože jsem celou dobu mlčel) nebo že mně seřežou hned, tak jsem se na něj podívat, otočil se a díval upřeně do očí všech osmi postupně. A pak s klidem v srdci a s jistotou řekl: „To mne chcete zbít nebo zabít? Nebo okrást? No jestli chcete peníze, tak mám jen 50Kč. A pokud vám to stačí, klidně vám je dám a domů dojdu pěšky, když mne pustíte. A pokud mne chcete zbít či zabít, víc mi udělat nemůžete. Naopak mi pomůžete se rychleji dostat do nebe k Pánu Ježíši.“ Tohle nikdo z nich nečekal. Ani já pořádně nechápal, kde se ve mně ten klid a jistota a pevnost braly. Ale fakt to zafungovalo. Ten vlak jsem nestihl, protože jsem i s nimi skončil v hospodě a kecali jsme jako nejlepší kamarádi. Já jim mohl říct jak jsem uvěřil, oni pochopili, že z nich strach opravdu nemám, ale že nemám ani nic proti nim. A jako jeden z mála bílejch jsem dostal tzv. propustku. To znamenalo, že nikdo z Romů v Krnově, kde se to stalo na mne NIKDY nesměl šáhnout, pokud bych ho nevyprovokoval. A taky jsem kdykoli mohl skrze jejich čtvrť procházet ať sám nebo s někým s přátel.

A něco podobného jsem zažil i v Budějovicích i když trochu jinak. Ale tím už nebudu zatěžovat. Chci ale tímto ukázat, že spolehnout se na Boha, nehledat nepřítele v člověku, ale v pravém původci, který skrze člověka jedná je lepší než cokoli jiného.

BOŽE DEJ NÁM SÍLU HLEDAT VŽDY SÍLU A POMOC U TEBE A NE V SOBĚ. DEJ AŤ VŽDY HLEDÁME JAKO PŮVODCE ZLA A PROBLÉMŮ NE ČLOVĚKA, ALE SATANA A JEHO NOHSLEDY. DEJ NÁM VÍRU, ŽE KDYŽ SE V TOM VŠEM POSTAVÍME VÍROU A VYZNÁNÍM TEBE JAKO VÍTĚZE, ŽE TO VŽDY DOPADNE DOBŘE. AMEN.