KÁNA vandr

 EXODUS 1

JOEL 2,12-14 Nyní tedy, je výrok Hospodinův, navraťte se ke mně celým srdcem, v postu, pláči a nářku. Roztrhněte svá srdce, ne oděv, navraťte se k Hospodinu, svému Bohu, neboť je milostivý a plný slitování, shovívavý a nejvýš milosrdný. Jímá ho lítost nad každým zlem. Kdo ví, nepojme-li ho opět lítost a nezanechá-li za sebou požehnání, a zase budou obětní dary a úlitby pro Hospodina, vašeho Boha.

Rozjímání "Když začínáme tento postní čas v odevzdané službě Pánu skrze dobré skutky, připravme své duše na boj proti pokušení, protože víme, že čím horlivější jsme pro naši spásu, tím energičtější jsou útoky našich nepřátel. “ (Sv. Lev Veliký, Kázání 39 v půstu) Opět začíná půst a my opět míříme do kostela, abychom činili pokání ze svých hříchů a přijali popelec. Pomůže nám to ptát se, proč toto ponoření do pokání přichází na samém začátku přípravy na velikonoce. Koneckonců víme, že Bůh je dobrota a světlo a že chce, abychom sdíleli jeho radost. Víme, že velký velikonoční svátek je oslavou vítězství nad temnotou a smrtí. Ano, určitě musíme rozpoznat naše hříchy a naše selhání, ale proč tomu dát tak prominentní místo? Proč začít čtyřicetidenní výstup tím, co se zdá být cestou dolů? Důvod je podobný tomu, proč začínáme každou mši „Vyznáním“ a „Kyrie“. Bůh je pravda a není v něm lži. Se svými syny jedná vždy v pravdě. Zde je hluboká pravda, kterou je snadné přehlédnout: jsme padlí, zraněni hříchem a zoufale potřebujeme Boží pomoc.

Výklad:

Toto je slovo nejen pro nás jako jednotlivce, ale mělo by platit a chtít ho realizovat ve svém životě každý jeden člověk. A je jedno zda v Hospodina věří či nikoli. Náš Bůh je připravený jednat a dát své jednání poznat každému, kdo k Němu upřímně a s čistým srdcem přijde. Kdo Mu řekne: „Bože jsem tu a nerozumím často tomu co se děje v mém životě, v mém okolí, ve světě. Ale Ty to víš. Zkus mi to nějak vysvětlit. Potřebuji to.“

A to je v tuto chvíli i má modlitba. Nerozumím všemu. Nechápu vše. Často vypadám jak drsňák co sežral všechnu moudrost světa, co vše zvládne, za každé situace obstojí, nic s ním nepohne. Co si ze všeho dokáže udělat legraci. Aspoň tak se o mne dost lidí vyjadřuje. A něco z toho pravda je. Jsem k sobě tvrdý a nerad se smiřuji s průměrem když vím, že je možnost zvládnout víc. Ale jsou i chvíle a není jich málo, kdy bych se nejraději neviděl, zahrabal se pod zem, prostě byl jen sám pro sebe. Proč? Protože si nevím rady se sebou, svými slabostmi, nedokonalostmi, svým sebevědomím. Nedokáži dát ženě, dětem nebo i lidem okolo sebe odpověď takovou, jakou by si přáli slyšet a která by pomohla.

Proto, když tento úryvek Bible začíná slovy o postu, návratu k Bohu, roztržení srdce vím, že je to přesně co potřebuji nyní číst, co mám toužit konat a ne jen o tom přemýšlet, jaké by to bylo. Bůh dává sám a často nečekaně i své požehnání i své dary. Ale často je to i tak, že nejdřív očekává krok víry, krok odhodlání, kroky vytrvalosti. A až když nás takto prověří, najednou víme a rozumíme i tomu, co nám do té doby jasné nebylo.

Proto je tato výzva k pokání(vyznání svých slabostí a nedokonalosti Bohu) jako první, k čemu prorok volal tehdy, k čemu jsme i my vyzývání nyní.

Pokořme svou pýchu, své sebevědomí, svou hrdost, své odhodlání, svou moudrost. Odložme to vše pod prázdný kříž a před prázdný hrob Ježíše Krista. Nechme se od Něj očistit Jeho prolitou krví. Nechme se uzdravit mocí Jeho jizev a ran. On pro každého z nás bez ohledu jací jsme na tom kříži zemřel. Předtím byl mučen a týrán, zesměšňován. Mohl se zachránit. Ale On to z lásky k nám neudělal. Nechal se na kříž přibít. Zemřel tam za nás. Byl pohřben. Ale jelikož byl bez viny, nezemřel na věky. Naopak zlomil svou poslušností a láskou k Bohu Otci i nám moc smrti. Byl vzkříšen, ukázal se učedníkům a poté byl vzat zpět do nebe. A ani tam si nehoví a nesměje se jak se zde trápíme a moříme a zabíjíme, atd. Připravuje tam bydlení pro věčnost pro všechny kdo v Něho uvěří a zvládnou Mu důvěřovat do konce života. A kdyby jen to. Každého dne se o nás stará. Zajímá Ho co prožíváme. Zajímá Ho, zda si i na Něj uděláme chvilku času, kdy Mu řekneme: „Děkuji Bože za dnešní den, že jsem ho přežil a zvládl.“ Když už nic jiného. Neboť každého dne každý z nás najde nejméně 1 maličkost nebo i více toho, za co se patří Bohu poděkovat. Neboť Jeho požehnání přichází do každého nového dne. Někdy víc, někdy méně. Někde víc, někde méně. Záleží jen na naši vnímavosti a toho, jak moc se naučíme Bohu odevzdat a jak moc jsme otevřeni tomu, chtít vidět co On v dnešní den pro nás osobně, pro naše blízké nebo i vzdálené udělal.