Svatba v Káně Galilejské a co nám má i dnes říct.

Svatba v Káně Galilejské

Je to první záznam o veřejném zázraku, který Pán Ježíš oficiálně udělal. Ale zkusme se na to podívat z více pohledů než jen, že se stal zázrak, kdy z vody se stalo víno. Co si z toho tedy můžeme vzít i pro náš život ať člověka věřícího či nevěřícího.

Pán Ježíš v tu dobu již začínal se svou službou a povolával učedníky. Ale nestal se do té doby z Jeho přičinění žádný veřejný zázrak. Pán Ježíš od začátku věděl, že je povolán ke službě. Věděl přesně, co Ho čeká i co Ho nemine. Věděl, že to nebude nic jednoduchého, že to bude naopak hodně těžké a že nebude moc oblíbený. Přesto do toho šel. Jednak věděl, že Ho kvůli tohoto úkolu poslal Jeho Otec Bůh. A hlavně proto, že věděl, že jedině On to může zvládnout úspěšně.

A proč se asi Jeho první zázrak stal zrovna v Káně? Víceméně si myslím a věřím, že podobně jako my i On čekal, že dostane od svého Boha Otce jasný příkaz a zjevení: "začni nyní". I my když se rozhodujeme a odhodláváme k čemukoli dost často váháme. Taky bychom si přáli abychom dostali jasný povel? "teď začni!" Ale to se stane jen vyjímečně. Většinou je to o tom, zvážit vše pro a proti znova. A na základě této analýzy udělat rozhodnutí a udělat i první krok často do tmy a nejistoty. Jen vyjímečně se stane, že si člověk pochybnosti nepřipustí či je vůbec nemá. Aspoň u mně to tak je. A přiznávám rovněž, že x krát jsem v životě udělal rozhodnutí, která nebyla správná, nebyla ani dobrá. Nepřinesla ani kýžený výsledek v který jsem doufal. Ale byla, jsou a věřím, že budou i ta dobrá, která mi díky následným situacím ukázala a potvrdila, že jsem udělal rozhodnutí správné. Neznamená to však, že bych těch chybných litoval. Ano je pravda, že kdykoli se mi toto stane, jsem na sebe neskutečně naštvaný a hledám i zpětně jak to, že jsem neviděl dříve, že dělám něco špatného. Důsledkem však má být u každého z nás, že se snažíme si z těchto špatných rozhodnutí vzít ponaučení a příště je neudělat. Je však jisté (aspoň u mne), že nebýt těch chybných i dobrých rozhodnutí a toho, že jsem se z nich snažil ponaučit, jsem nyní takový, jaký jsem. A proto jsem za ně rád. A nejspíš z toho důvodu Pán Ježíš udělal ten první zázrak v Káně. Jednal věděl, že jednou to prostě začne. Jednak ho o to požádala jeho matka. Ale hlavně Mu záleželo na daných lidech. Věděl, jak by je to zesměšnilo v očích těch, kteří na svatbě byli. Věděl, jak moc by to ublížilo rodičům dívky a jaký by to mělo neblahý vliv na právě začínající manželství. A On si mnohem víc než my lidé uvědomuje, jak významný, náročný a důležitý krok je, vstoupit do manželství.

I my vždy čekáme jaká bude reakce nejbližších, přátel, kamarádů na naše rozhodnutí. Zejména tehdy, když jsou to opravdu závažná a důležitá rozhodnutí, kdy nás mnozí z nich spíš odrazovali. Ani Pán Ježíš nevěděl, jak na to lidé budou reagovat. I proto udělal tento zázrak částečně ve skrytu a ne zcela veřejně, aby Ho hned všichni chtěli chválit, obdivovat. Hlavně však nejspíš nechtěl, aby byl nucen hned na počátku vysvětlovat, jak to udělal. A i v tom jsme ve většině případů my stejní.

Na základě reakcí hledáme, zda je to pro nás potvrzení jít dál nebo raději přestat. Pána Ježíše Jeho Otec potvrdil. Z vody se stalo víno. A navíc dle slov člověka, který měl za sebou x svateb to nej, co kdy chutnal. Proto se rozhodl a dal se do služby naplno a bez výhrad. I v tom bychom Ho my měli napodobovat. Máme úspěch, tak jdeme dál. Ale stejně jako On, ne svéhlavě, ale s maximální zodpovědností za každý malý i větší skutek. Jen tak se z malého úspěchu může stát velký úspěch a často i trvalý úspěch.

A je zde ještě další vhled do tohoto skutku. A nejspíš důležitější než zázrak samotný. Je to jednak zájem a dané lidi. Je to porozumění potřebám lidí kolem nás. A hlavně jak tento tak další zázraky a skutky, které vykonal během své služby lidi k Němu přitahovaly. Lidem jednoznačně pomáhaly a často zachraňovaly(fyzicky). Ale hlavně dávaly jistotu a upevnily víru těch, kdo Ho znali v Něj i v zaslíbení, která jim dal. A i v tom je to příklad pro nás jak jednat, jak se chovat, jaký má být cíl našeho jednání a konání.

1) Co to má znamenat pro nás lidi jako celek?

Nehledejme jen sobecky to, co prospěje mně, mé rodině, mým nejbližším. Raději zkusme hledat co by mohlo pomoci většímu celku. Nehledejme jen tzv. vlastní slávu, uznání, pochvalu. Učme se nejen chtít brát, ale i dávat. Zkusme tu být nejen pro nejbližší, kamarády, přátele, ale i pro ostatní.

2) Co to znamená pro nás křesťany?

Učme se zodpovědnosti za každé slovo, skutek, myšlenku. Učme se ještě víc než doposud důvěřovat Bohu a ne jen sobě. Otevřme svou mysl, své srdce, svého ducha, Duchu Svatému a dovolme Mu jednat v nás i skrze nás bez ohledu na důsledky. On nejlépe ví, co zvládneme.

3) Tušíš jak sloužit či co konat, ale nemáš odvahu se rozhodnout?

Netrap se tím, Zkus znova zvážit všechny podněty, které tě k danému přemýšlení vedly. Zvaž co vše tě k tomu napadá. Napiš si vše PRO i všechna PROTI, co tě napadnou. A pokud by strana PRO převažovala byť nepatrně, odhodlej se udělat první kroky víry. Věř si a věř, že Bůh tě nějakým způsobem potvrdí, pokud sis při psaní PRO a PROTI nenalhával, buď kladně či záporně. Buď vnímavý nejen na velké věci a projevy, ale zejména maličkosti. Ty řeknou často víc.

4) Jsi ve službě či nějaké práci a prožíváš nejistotu?

To je normální. To není žádný důvod k tomu, abys pochyboval. Ale buď obezřetný. Dělej další kroky a rozhodnutí. Nespěchej. Jdi dál cestou, co jsi začal prošlapávat nebo jiné napodobovat. Ale nekopíruj vše. Co platí a funguje u jednoho, neznamená, že detailně bude fungovat vždy a u každého. Jsi originál a jiný než ostatní.

5) Odešel jsi z nějaké práce či služby a hledáš inspiraci jak dál?

To je v dnešní době normální. A nejen dnes, ale vždy tomu tak bylo a bude. Pro každého z nás je připraven život plný napětí a úkolů, které může splnit nejlépe jen k tomu vyvolený jedinec a tím jsi ty. Hledej proto a ptej se i sám sebe, co bys chtěl dělat. Nedívej se na zpět. To už je za tebou. Dívej se a hledej budoucnost. Ta je nyní před tebou. A pokud opravdu chceš být užitečný, tak dřív či později nové naplnění života najdeš. Dozvíš se to různými způsoby. Ale buď připravený přijmout, že to může být něco zcela nového, nečekaného. Přesto se toho neboj. Dostaneš sílu, moudrost, možnosti a schopnosti, jak daný úkol zvládnout.

6) Trápí tě, že nesloužíš, nepracuješ?

I to se dělo, děje a bude dít. Je to normální i když ne vždy příjemné. Zvaž, zda jsi něco v tuto chvíli nepřehlédl nebo zda tvé představy o službě, práci ti zacloňují pohled na to, co bys dělat mohl či měl. Ale uvědom si, že občas to může být i čas tvé přípravy na něco zcela nového, co bys za současné situace nezvládl a potřebuješ čas na přípravu a proměnu své osobnosti. Jen potom totiž daný úkol zvládneš ne jen dobře, ale kvalitně a k spokojenosti tvé i ostatních.

7) Modli se a přemýšlej za poznání Boží vůle, své cesty, ale nevynucuj si ji.

Ve všech případech ať máš práci, službu nebo zvažuješ jak dál, je dobré nad budoucností přemýšlet jak dál. Jaké kroky udělat k dalšímu prohloubení úspěchu, upevnění pozice na trhu či v daném společenství církve. Neboj se o čemkoliv z toho o čem jsem psal či co tě napadá, nad čím přemýšlíš, pobavit se i s jinými lidmi. Nejlépe s těmi, co už něco dokázali. Těmi, kdo v dané oblasti mají zkušenosti či znalosti. A netrap se tím, že oni tě neznají. Neboj se udělat ze sebe třeba i hlupáka díky toho nač se budeš ptát. Tito lidé se ti nebudou smát. Mnohem lépe než jiní chápou, co prožíváš. Sami si tím prošli. A proto ti poradí lépe a dají ti lepší zrcadlo, kde uvidíš potom lépe sebe než do té doby. A buď připraven na to, že se ti třeba i jejich názory na tebe a tvé představy nebudou líbit a totálně ti je třeba i shodí ze stolu jako naivní a nerealizovatelné ani krátkodobě a už vůbec ne dlouhodobě. A pokud se budeš modlit a hledat jak dál, očekávej odpověď, ale nevynucuj si ji, ani ji nechtěj urychlit či sám svou aktivitou vynutit. Bůh není žádný chcijáček a už vůbec ne automat na splněná přání. A nechtěj takovým automatem být ani ty sám. Nemáš na to.