Novoroční kázání o Naději
Úvodní přivítání:
Jdi, jez svůj chléb s radostí a popíjej víno své s dobrou myslí, neboť Bůh už dávno našel zalíbení ve tvém díle. Tvé šaty ať jsou v každé době bílé a tvá hlava ať nepostrádá vonný olej. Užívej života s ženou, kterou sis zamiloval po všechny dny svého pomíjivého života. To ti je pod sluncem dáno po všechny dny tvé pomíjivosti. To je tvůj podíl v životě při tvém klopotném pachtění pod sluncem. Všechno, co máš vykonat, konej podle svých sil, neboť není díla ani myšlenky ani poznání ani moudrosti v říši mrtvých, kam odejdeš.
Kaz. 9, 7-10
Text ke kázání:
Podřiďte se tedy Bohu. Vzepřete se tedy ďáblu a uteče od vás; přibližte se k Bohu a přiblíží se k vám. Umyjte si ruce hříšníci, očistěte svá srdce, lidé dvojí tváře! Bědujte, naříkejte a plačte. Váš smích ať se obrátí v pláč a vaše radost v žal. Pokořte se před Pánem a On vás povýší.
Jakub 4,7-10;
Zkoumejte, co se líbí Pánu.
Ef. 5.10;
Kristus však přinesl za hříchy jedinou oběť, navěky usedl po pravici Boží a hledí vstříc tomu, až mu budou dáni nepřátelé za podnož jeho trůnu. Tak jedinou obětí navždy přivedl do dokonalosti ty, které posvěcuje. Dosvědčuje nám to i Duch Svatý, když říká: Toto je smlouva, kterou s nimi uzavřu po oněch dnech praví Pán; dám své zákony do jejich srdce a vepíšu jim je do mysli; na jejich hříchy a nepravosti už nikdy nevzpomenu.
Žd. 10,12-17
Píšu vám děti, že jsou vám odpuštěny hříchy pro jeho jméno. Píšu vám otcové, že jste poznali toho, který je od počátku. Píšu vám mládenci, že jste zvítězili nad zlým. Napsal jsem vám děti, že jste poznali Otce. Napsal jsem vám otcové, že jste poznali toho, kdo je od počátku. Napsal jsem vám mládenci, že jste silní a slovo Boží ve vás zůstává a tak jste zvítězili nad Zlým.
2. Jan 2,12-14;
Kázání :
Budu mluvit o naději, jako základu a počátku i důvodu k životu. Jistě se shodneme, že tam kde není naděje, je jen zoufalost a žití je jen o přežití, pokud aspoň o tom. Kdo nemá naději, ztrácí velmi často důvod k žití. I proto se říká, že „naděje umírá poslední“.
Je nějaký rozdíl mezi nadějí všeobecně a nadějí jakou máme my, kdo jsme se rozhodli přijmout víru v Ježíše Krista?
Jsem přesvědčený, že ano. A jsem přesvědčený, že je to podstatný rozdíl. Pro mne tedy rozhodně. Pojďme se na to podívat.
Z vlastní zkušenosti mohu říct, že žít v naději pramenící z víry v Ježíše Krista, je na jednu stranu náročnější, ale zároveň jednodušší. Náročnější v tom, že nesmím spoléhat jen na sebe, jak je jinak normální. Náročnější v tom, že kdo přijal víru, přijal i, že v prvé řadě chce spoléhat na Boha a nechat Ho mluvit do svých životů. A kdo toto opravdu žije či se učí žít, ví, že to vůbec není jednoduché. Naopak říct Bohu „ano, staň se podle Tvé vůle“, je jedno z nejtěžších a nejodvážnějších rozhodnutí. A je jedno, zda to je poprvé či po x-té. Vždy je to boj se sebou samým. Se svou touhou mít vše pod kontrolou, nebýt na druhých závislý. Dokázat sobě i druhým, jak jsem skvělý.
Kdo se tomu opravdu učí a je odhodlaný, že když se pro víru rozhodl, má otevřenou mysl a srdce pro Boží vedení, zjišťuje časem, že dělá mnohem méně chybných rozhodnutí. Že je zvláštním způsobem často chráněný i před nebezpečím. Ve chvílích obav, strachu, nemoci, atd prožívá zvláštní pokoj ve svém srdci i mysli. Je to zcela jiný pokoj než ten, když říkáme: „dej mi pokoj“. Tento pokoj je zcela nezávislý na okolnostech života. Nedá se popsat. Nedá se koupit. Je třeba ho zažít. A kdo ho zažije, touží, aby každý den jeho dalšího života byl plný tohoto pokoje. Neboť tento pokoj je odměna Boha, za naší touhu Ho poslouchat a nechat se Jím vést. Tento pokoj, dává i naději zcela jinou, než když se snažíme sami. Najednou často neřešitelná situace, je vyřešena. To co nás trápilo, zcela zmizlo. Špatné vztahy se mění v lepší, aniž bychom se o to snažili. Prožíváte to? Já dost často ano. A ač v to vždy doufám, jsem tím vždy překvapený, protože to je většinou jinak, než jsem si představoval. Ale vždy lépe, než jsem si představoval. A hlavně snadněji, protože jednal Bůh a ne já. Na mně bylo pouze Mu to s důvěrou a vírou přenechat modlitbou, udělat max co jsem zmohl a zbytek je Jeho dílo.
A proč jsme toto my, kdo věříme dostali a přednostně dostáváme spíše, než lidé kdo v Boha nevěří nebo si na Něj vzpomenou až ve chvílích, kdy si opravdu neví kudy kam? Jen proto, že jsme přijali, že jsme hříšní, že potřebujeme odpuštění. Jen proto, že jsme přijali, že potřebujeme očištění a ospravedlnění. A toto vše jsme získali skrze víru v kříž oběti Ježíše Krista, skrze víru v prázdný hrob a Jeho vzkříšení a zmrtvýchvstání. Skrze opravdu osobní víru v to, že On žije. Je v nebi se svým Otcem a přimlouvá se za nás spolu s Duchem Svatým.
A je to opravdu dílo Ducha Svatého, který ač neviditelný je tu na zemi a jedná v našich srdcích a myslích. Radí nám čemu se vyhnout, ale i do čeho jít. Ukazuje na chyby a vede nás k touze je vyznat a být čistý před Bohem v dokonalosti, kterou nám Bůh skrze víru a naději dává. A je to opět Duch Svatý, který nás posiluje a připomíná verše z Bible (často i ty, které jsme zapomněli nebo ani neznali, ale které v tu chvíli potřebujeme slyšet nebo číst). To nám pomáhá i budovat pevnou víru v sebe sama, ale plně podřízenou Jemu samému. To zase pomáhá, abychom sami sobě obhájili, proč věříme a často i ke svědectví druhým. Neboť čím pevnější a čistší je naše víra, tím radostnější a pevnější je i naše naděje.
A je to opět naděje, která nám pomáhá žít opravdu dobrodružný život víry. Ano dobrodružný. Neboť víra v Boha není absolutně nic statického. Každý den s Bohem je dobrodružství. Často plné překvapení, nových rozhodnutí, do kterých bychom jinak vůbec neměli odvahu jít nebo na ně i jen pomyslet.
Naděje dává vždy odvahu dělat jakákoliv rozhodnutí. A ne jen ta rozhodnutí udělat, ale i v nich stát a být v nich aktivní. A to i za cenu, že riskujeme, že uděláme nějakou chybu. Někdy i velkou. Ale tím, že jsme do toho šli s Bohem a ne sami za sebe si můžeme být jisti, že jakoukoli chybu uděláme (ne úmyslně), je schopen Bůh buď sám nebo skrze nás proměnit v správnou a dobrou věc, která nás povzbudí a Boha oslaví.
Naděje dává i jistotu přijetí a odpuštění. Je smutné, že v tomto směru mnozí z nás selhávají. Že odpustíme a znovu přijmeme mnohé jen rozumem, protože se to má, protože to čteme v Bibli. To není z naděje, víry a lásky. Dokonce to nemá ani nic společného s Bohem. To je čistě z nás a pomáhá naopak tomu zlému mezi námi dělat rozkoly, stavět zdi neporozumění. Dává to tomu zlému možnost to znovu připomínat a opakovaně nás tím trápit a svazovat. V rodinách rozkoly často vedoucí k těžkým hádkám mezi rodiči samotnými nebo rodiči a dětmi. Proto je tolik poškozených vztahů. Proto je jak ve světě, tak i mezi křesťany víc a víc rozvodů. Proto jsou často i mladí na vážkách, zda vůbec jít do nějakého vztahu a když ano, tak zda i do manželství. Proto je tolik vztahů jen na dobré slovo. Protože lidé zapomínají na to, že v tomto směru to není jen o rozumu. Že toto se nejlépe a nejsnadněji dá řešit skrze vedení Bohem.
Neboť kde je naděje a opravdové odpuštění, je i opravdové smíření, uzdravení a vztahy, které máme ne snahu, ale touhu budovat a prohlubovat.
Chceme to ale? Chci věřit, že ano. Aspoň já s manželkou a dětmi se o to snažíme a dá se říct, že se nám to i daří.
Je začátek roku. Na každém začátku se dělají předsevzetí. Dávají se sliby. Udělejme tedy taky rozhodnutí.
Rozhodněme se, že pokud jsme věřící a považujeme se za křesťany, že chceme opravdu žít ne ze svých sil, ale sil, které nám nabízí Bůh. Že chceme nejlépe každý den prožívat naději, kterou má pro nás Bůh připravenou a chce nám ji dát v plnosti, aby i naše víra byla pevná. Aby svědectví našich životů bylo jasné, zřetelné a nepřehlédnutelné. Aby ta naděje, kterou dostaneme, v nás rostla, sílila a vedla ke každodenní vděčnosti Bohu, za tento dar. Za tuto milost. Amen.
Požehnání:
Veleben buď Bůh a Otec Pána našeho Ježíše Krista, neboť nám ze svého milosrdenství dal vzkříšením Ježíše Krista nově se narodit k živé naději. Dědictví nehynoucí, neposkvrněné a nevadnoucí je připraveno pro vás v nebesích a Boží moc vás skrze víru střeží ke spasení, které bude odhaleno v posledním čase. Z toho se radujte i když snad máte projít zármutkem rozmanitých zkoušek, aby se pravost vaší víry, mnohem drahocennější než pomíjivé zlato, jež přece bývá též zkoušeno ohněm, prokázala k vaší chvále, slávě a cti v den, kdy se zjeví Ježíš Kristus. Ač jste ho neviděli, milujete ho, ač ho ani nyní nevidíte, přec v něho věříte a jásáte nevýslovnou, vznešenou radostí a tak docházíte cíle víry, spasení duší.
1. Pt. 1,3-9.
Komentáře
Okomentovat
Děkuji